Naše koordinátorka dobrovolníků Jana Pravdová dostala příležitost plavit se na palubě lodi Greenpeace Arctic Sunrise. Neváhala a vyrazila. O své zážitky se následující dva týdny bude dělit prostřednictvím svého palubního deníku...
Janin palubní deník - 1.den (8. března 2013)
GPS N39° 33,660 E 002° 37,715
Počasí: 16 °C, jasno, jihozápadní vítr
Arctic Sunrise („Arktický východ slunce“) je jednou z lodí flotily Greenpeace. Jako jediná z nich je ledoborec, a tak se dostane i do oblastí, kam ostatní lodě nemohou plout.
Předtím než Arctic Sunrise v roce 1996 koupilo Greenpeace, se loď jmenovala Polarbjorn a byla celá červená. Aktivisté Greenpeace se s ní dokonce jednou střetli, když bránili nelegálnímu lovu patagonských tučňáků.
Poprvé byla loď použita při slavné úspěšné akci proti potopení vrtné plošiny Brent Spar, která patřila společnosti Shell. Protestovala i proti projektu Northstar ropné společnosti BP (British Petroleum) při těžbě ropy v Arktidě. Po letech se opět staví proti Shellu, a teď i Gazpromu, a jejich šíleným plánům na těžbu ropy v arktických vodách. V loni v srpnu díky ní obsadili aktivisté Greenpeace vrtnou plošinu Prirazlomnaja.
V minulosti zasahovala loď Arctic Sunrise i proti komerčnímu lovu velryb. Několikrát se v jižních mořích střetla s japonskými velrybáři.
Letos v dubnu Arctic Sunrise popluje na severní pól, kde arktická expedice Greenpeace umístí na dno oceánu speciální skleněnou kapsli se jmény 2 800 000 lidí z celého světa, kteří chtějí tuto cennou oblast ochránit před destruktivní těžbou ropy.
Posádka Arctic Sunrise provádí také vědecký výzkum. Například v roce 2010 dokumentovala skutečné dopady ropné havárie BP v Mexickém zálivu. A v roce 2011 zkoumala s týmem vědců z univerzity v Cambridge ubývání ledu v Severním ledovém oceánu.
Ale teď už čtrnáct dní kotví v přístavu v Palma de Mallorca, největším městě ostrova Mallorca, který patří Španělsku. Připravuje se zde na další misi: Za dva týdny zahájí Arctic Sunrise velkou plavbu z Rumunska napříč Středozemním mořem až do Atlantického oceánu, cílovou zemí bude Velká Britániie. V rámci kampaně Greenpeace na ochranu oceánů bude dělat nejrůznější aktivity a spolupracovat s místními tradičními rybáři, kterým obrovské lodě vylovily většinu populací ryb, které jsou jejich obživou.
Teď má Arctic Sunrise deset dní na to, aby doplula do rumunského města Constanta. Před týdnem jsem dostala nečekanou příležitost stát se po tuto dobu členkou posádky a jako dobrovolnice pomáhat na lodi se vším, co je potřeba - od drhnutí paluby až po loupání brambor. A tak vám můžu přinášet zprávy o tom, jak se žije na lodi, jak Arctic Sunrise pracuje, a co v rámci kampaně na ochranu oceánů chystá.
Na Mallorce kotvíme mezi drahými jachtami, což působí jako zajímavý kontrast.
První důstojník Paul mi nejdřív vysvětlil základní informace. Co dělat, abych se nestala MOB (Man Over Board), že když uslyším sirénu mám si vzít vestu a běžet na určené místo nebo že na lodi se třídí veškerý odpad včetně bio a kovů. Tenhle příjemný chlapík je z Kanady a pracuje na lodích Greenpeace už 21 let. Je pořád stejně nadšený jako na začátku a je to na něm vidět.
Dále jsou tu lidi z Německa, Francie, Ruska, Itálie nebo Španělska a v kajutě jsem s Annou z Argentiny. A také tu je Tereapii z Polynésie. Ten byl dokonce i v České republice - na akci Greenpeace v roce 2010, která byla zaměřena proti plánům ČEZu na polovičatou rekonstrukci největší české hnědouhelné elektrárny Prunéřov II. Tereapii se akce účastnil jako zástupce obyvatel ostrovních států, jejichž existenci ohrožují emise skleníkových plynů zrychlující globální změny klimatu a růst hladiny oceánů. Kromě stálých členů posádky jsou na palubě dobrovolníci - kromě mě ještě další dva ze Španělska.
Dnes ráno začal trénink na člunech. Každý, kdo se na lodi plaví by měl umět na člunu nejen jet, ale také ho řídit. Před rokem a půl jsme se v rámci DETOX tour 2011 měli na Labi trénink na člunech. Tehdy jsme pluli v rámci kampaně DETOX z Pardubic do Děčína a odebírali jsme vzorky vody, které jsme později v laboratoři nechali analyzovat. Dobrovolníci se učili jako se člun ovládá, jak se zatáčí a přistává u břehu. Na moři je to ale o dost jiné. Přeci jen takhle vysoké vlny na Labi nemáme.
Všichni se mě ptají, jestli mám strach z mořské nemoci. Ale prý by se loď moc kymácet neměla, protože vítr bude foukat po směru plavby. Tak uvidíme zítra.