Arctic Sunrise včera dorazil do rumunského přístavu Constanta. Dnes zde Greenpeace zahájilo několikaměsíční kampaň na podporu drobných rybářů a rybolovných metod, které nedevastují oceány. Plavba naší kolegyně Jany je u konce, ale stihla nám poslat ještě poslední kapitolu ze svého palubního deníku... 

Janin palubní deník - 9. den (17. března 2013)

Záběry z webové kamery na stěžni Arctic Sunrise

Právě teď kotvíme na moři u Constanty a čekáme na zítřejší ráno, kdy budeme moci vplout do přístavu. Moje cesta je u konce. Nová mise Greenpeace a lodi Arctic Sunrise ale zrovna začíná. Popluje do přístavů v Černém a Středozemním moři a dále Atlantikem kolem Iberského poloostrova, aby zde upozorňovala na nadměrný rybolov, který vede k přelovení evropských populací mořských ryb, a na nutnost revize Společné rybářské politiky Evropské unie.

Stálo mi těch deset dní kymácení za to? Určitě!

Sice ještě stále zažívám doznívající mořskou nemoc, kterou jsem si během plavby užila asi na celý svůj život dopředu, ale stejně bych za nic na světě tenhle zážitek nevyměnila.

Plavit se na lodi, která se, už když mi bylo 9 let, postavila bezohlednému ropnému gigantu Shell, aby zabránila potopení ropné plošiny Brent Spar? Která vezla desítky vědců provádějící výzkumy změn klimatu na Arktidě? Na lodi, která dokumentovala skutečné dopady ropné havárie plošiny Deepwater Horinzon v Mexickém zálivu? A která se zřejmě bohužel stane letos v létě první lodí na severním pólu? Poznat se se starými aktivisty, kteří bránili vlastními těly harpunování velryb nebo kteří si vloni troufli čelit těžařům z ropné plošiny ruského Gazpromu, který chce zahájit těžbu ropy v Arktidě?

Tak to bych si klidně zopakovala! 

 

Neviděla jsem sice žádné velryby ani delfíny. Ani jsme se nestřetli s žádnou průmyslovou rybářskou lodí, kterou bychom mohli zablokovat dřív, než vyloví poslední zbytky mořských ryb, které lidstvo konzumuje rychleji, než se chudáci rybičky stíhají rozmnožovat. 

Ale zas jsem se třeba od kanadského člena posádky Alexandra, kterému nikdo neřekne jinak než Po-Paul, naučila vázat tzv. eye splice, tedy smyčky z jednoho do sebe zapleteného lodního lana.

Po-paul pracoval 7 let v kanceláři Greenpeace v Montrealu. Měl na starost získávání dárců a komunikaci s nimi. Pak se stal členem posádky Arctic Sunrise a v roce 2006 se jako jeden z aktivistů střetl s japonskou velrybářskou lodí Nisshin Maru v Jižním oceánu. Byl na motorovém člunu, který bránil zasažení velryby harpunou a pomáhal navigovat jeho řidiče. Teď už se s přestávkami plaví na této lodi 7 let.

A taky jsem trošku přispěla k arktické kampani. Pomáhala jsem totiž dělat inventuru vybavení pro dubnovou polární expedici do Arktidy - počítali jsme boty, sněžnice nebo rukavice.

Drhneme heliport © Greenpeace / Jana Pravdová

Mým nejzáslužnějším činem, který jsem při plavbě pomohla vykonat, bylo vydrhnutí lodi od kapitánského můstku až po spodní palubu. Teď mám konečně ten hřejivý pocit zadostiučinění, že jsem zachránila zase o malý kousek planety více. :)