Řada lidí považuje Arktidu za jednu z posledních oblastí nedotčené divočiny s minimálním vlivem člověka. Avšak nedávný odběr vzorků plastového odpadu v moři ukázaly, že dalekosáhlé dopady lidské činnosti ovlivňují dokonce i tak odlehlé místo, jako je Arktický oceán.
Vědkyně Clare Miller shromažďuje data o množství plastů v Severním ledovém oceánu na lodi Arctic Sunrise
Co způsobují plasty v oceánech
Plasty zůstávají v oceánu dlouhou dobu kvůli nízkým teplotám a nízké úrovni ultrafialového záření, a jejich rozpad je tak komplikovanější než na souši. Tím jsou ovlivněny všechny organismy, jejichž život na oceánu závisí.
Mořští živočichové mohou v plastu
uvíznout nebo ho omylem
považují za potravu, u ptáků bylo pozorováno používání plastů
ke stavění hnízd. Zbytky plastů se také
mísí s pobřežními usazeninami, což může mít vliv na jejich teplotu, a tím i na zvířata – například želvy, které potřebují určité teplotní rozmezí pro vývoj svých vajec.
S plastovým odpadem mohou být do nových oblastí rovněž zavlečeny nepůvodní druhy. Mnoho plastů navíc obsahuje různé chemické látky, například bisfenol A (BPA) nebo těžké kovy, což vede ke zvyšování jejich koncentrace v potravním řetězci.
Plasty v oceánech představují problémy i při lidských činnostech: kusy plastů se zamotávají do lodních šroubů, použité lékařské vybavení zas může představovat zdravotní riziko pro kvalitu pláží.
Odpady proudí oceánem ve spirále
Oblasti zvané gyry mohou kvůli oceánskému proudění obsahovat velké množství plastového odpadu, protože toto proudění ztěžuje pohyb zachyceného odpadu. Velmi známým příkladem je spirála odpadů v severním Tichém oceánu (North Pacific Trash Vortex), která byla často zkoumána. Jedna studie odhalila, že v této spirále je víc plastových odpadků než planktonu. Modelování též ukázalo, že ve světových oceánech jsou v důsledku proudění ještě čtyři další takové oblasti, které ale nebyly podrobně zkoumány.
Greenpeace se nyní soustředí na výzkum Arktického oceánuV minulosti Greenpeace zkoumalo vzorky plastového odpadu v
severním Atlantickém oceánu, severním a jižním Tichém oceánu, Rudém moři, Středozemním moři, Jihočínském moři, Filipínském moři, Bengálském zálivu a Indickém oceánu - v oblastech, o nichž nemáme mnoho údajů. Abychom dále rozšířili naše znalosti, soustředíme se nyní na Arktický oceán.
V Arktickém oceánu dosud žádné zkoumání plastového odpadu neprobíhalo, naše práce tedy bude v této oblasti průkopnická. Pro odběr vzorků jsme chtěli použít chladnější odtátou vodu z ledovce, i když to obnášelo velmi brzké vstávání.
Abychom získali vzorky, táhneme podél lodi síť na plankton spolu s průtokoměrem. Přítomnost plastu jsme skutečně zjistili, např. rybářské vlasce, polystyren či film. Většina z nich byla velmi malá (menší než 5 mm), ale kolem jsme viděli plout i větší kousky.
Sbíráme data v moři
Sběr dat je důležitý pro získání základních údajů o masivní přítomnosti plastů v oceánu, zvláště v oblastech, pro které nejsou dostupná žádná data. Tak můžeme určit, zda se problém zhoršuje, nebo jestli měly sanační práce pozitivní dopad. Není lehké plasty z oceánu odstranit, proto jedinou cestou omezení jejich přítomnosti spočívá především v zabránění tomu, aby se do oceánu vůbec dostaly.
Sbírání vzorků v Arktickém moři není nijak jednoduchá práce – měla jsem na sobě tlusté zateplené kalhoty, ve kterých se dalo stěží chodit a několik párů rukavic, aby mi nemrzly ruce při vytahování a ponořování sítě. Ale bylo důležité ty vzorky získat a všichni byli překvapeni, co jsme chytli – zajímalo to i ptáky, ačkoli ti asi spíš doufali, že chytáme ryby, ne odpadky.
Clare Miller z výzkumné laboratoře Greenpeace při Univerzitě v Exeteru ve Velké Británii sbírá na palubě lodi Artic Sunrise vzorky odpadků v arktických vodách u Svalbardu.