Šest medvědů, 30 navštívených benzínek a 22 podpisů zaměstnanců sHELLu pod arktický svitek, mnoho skvělých fotografií a pořádná porce motivace pro další dny. Co to všechno znamená?

Společnost sHELL chce těžit ropu v Arktidě, Greenpeace má kampaň za jeji záchranu. Nádherná příležitost ukázat, co všechno frontlineři dokáží.

Během jedné středy se vydalo šest týmů vždy po dvou lidech na cestu. Každý měl kostým medvěda, foťák a spoustu petičních archů.

V průběhu naší akce jsme dostopovali na 30 benzínek sHELLu a mluvili s mnoha zaměstnanci i vedoucími stanic. Chtěli jsme po nich jediné - aby se podepsali pod svitek za záchranu Arktidy.

„Souhlasíte s tím, aby se z Arktidy stalo nezávislé území, kde nebude možná těžba nerostných surovin a nadměrný rybolov? Tak prosím podepište!

Příběh první - Ondřej a Pavel

S Pavlem jsme se rozhodli odstartovat naši akci co nejdříve, protože nás čekalo šest benzínek sHELL. Ještě v našem milém rodném Hradci Králové nás čekali tři stanice. V 8 hodin jsme byli v plném počtu připraveni „zaútočit“ na první. Pomalu jsme se připlížili z nedalekých křovisek a v medvědím kostýmu jsme vnikli do objektu, kde jsme potkali první čtyři nové zachránce Arktidy. Lidé nevěřícně kroutili hlavou. Nevěděli, jestli to nepřehnali s kávou nebo lehkými drogami, ale na pumpě byl před nimi lední medvěd. U dveří jsme dosáhli největšího úspěchu, a to podpis na petici od zaměstnance, který měl za úkol bránit benzínku před aktivisty Greenpeace. Bohužel ostatní neměli pro naši petici pochopení a tak jsme se přesunuli na druhý konec Hradce.

Bohužel na další se nám akce nepodařila – manažér sHELLky odnaproti zahlédl medvěda a mohutným sprintem přes čtyřproudou dálnici doběhl až k nám a okamžitě nás vyhnal. Pak jsme zamířili na Borohrádek, kde jsme vytiskli další Stop sHELL nálepky a v Holicích nastoupili na stop. Medvěd byl pro všechny motoristy obrovskou atrakcí a tak jsme na odvoz nečekali dlouho. Zastavil nám milý pán, který si myslel, že náš méďa je polární liška. Musíme pána pochválit, měl pochopení pro naši přímou akci a tak nám i podepsal petici.

Čekala nás cesta přes celou Litomyšl pěšky. Napsali jsme si na tabulku Polička, postavili se na okraj cesty a asi za 3 minuty nám zastavil asi sto let starý žigulík a v něm manželský pár. Velice sympatičtí lidé. Medvěd v houpavém voze usnul a tak bylo bavení osazenstva opět na mně. Petici nepodepsali, protože na to prý nevidí. Což není moc dobrá zpráva, když jeden z nich byl řidič. Přežili jsme a vydali se na cestu do předposlední sHELLky. Tam jsme se setkali s pasivním odporem zaměstnanců. Při vstupu do provozovny udělali všichni zaměstnanci tři kroky vzad a nasadili větu: „Nebudeme se k ničemu vyjadřovat.“ A podepisovat už vůbec. Tak jsme jim tam nechali nalepené samolepky a pokojně odešli.

Na druhé straně na nás už čekal odvoz. No prostě přímo brilantní logistika. Pánové nás odvezli až do Svitav. Podepsali naši petici a vyfotili se s méďou. Udělali jsme pár snímků, nadepsali naši další tabulku s nápisem Brno a šli na cestu směr poslední štace. Stopování do Brna bylo naše nejdelší, stáli jsme tam asi 10 minut.

Zastavil nám velice usměvavý řidič a nejvíce nás potěšili, že jsme jeho první stopaři, které kdy vzal, ale nezastavit lednímu medvědovi prý nešlo. Celou cestu se otázkami ujišťoval, jestli jsme neutekli z Bohnic, ale když jsme mu vysvětlili, proč to děláme, tak sám uznal, že je to potřeba a ochotně nám petici podepsal. Na poslední benzínku jsme šli s tím, že už všichni o akci Greenpeace vědí. Jeden ze zaměstnanců nás přímo před čerpačkou ujistil, že s námi souhlasí, ale něco takového podepsat nemůže.

Eliška a Pepé

Sraz jsme si dali na Opatově. Oblékla jsem medvěda a šli jsme na dálnici směrem na Benešov. Děti i dospělí - každý koho jsme potkali, se smál. Auta troubila, blikala, řidiči mávali, my taky a hýřili jsme úsměvy. Nikdo ale ne a ne zastavit. Až nás jeden pán konečně zachránil se slovy: „Naskočte, nebo vás seberou poldové!“ Když se pán dozvěděl, že jsme z Greenpeace, odvětil: ,,Raději už nic neříkejte, nebo vás vyhodím!“ Nakonec nám ale podepsal nejen petici, ale dokonce se s námi vyfotil. Děcka budou koukat!

Ve Voticích na nás čekala první (a také poslední úspěšná) benzínka Shell. Venku stály a tankovaly dvě dámy. Ihned jsme za nimi s Pepou šli a vyprávěli jim medvídku bezdomovci a poprosili je o pomoc. Smály se a souhlasily i s fotkou. Slečna za kasou se fotit nechtěla, ale podpis nám dala.

S pomocí dalších milých lidí jsme se dostali do Tábora. Tam jsme zdaleka nebyli tak úspěšní. Prodavačka si ihned zavolala vedoucí a ta to s námi rychle ukončila. V Sezimově Ústí jsme šli za klukem, který právě tankoval. Už už chtěl podepisovat, když na něj zavolala vedoucí a on se vrátil s tím, že nesmí.
Strávili jsme v Budějovicích snad nejvíc času, byli jsme úplně promočení od neústupného deště a bez úspěchu. Na první budějovické benzínce nám narovinu řekli, že mají zákaz.
Stopování nazpět bylo mnohem těžší. Čekali jsme hroznou dobu, ale odvozu jsme se nakonec dočkali. Zvlášť poslední pán, s kterým jsme jeli zácpou, se mnou vedl zajímavou diskusi o plýtvání, šetření a solárních panelech. Do Prahy jsme se dostali ve 22 hodin. Lidé v metru se i ve vlaku na mne otáčeli a fotili se se mnou. Medvěda jsem totiž nesundala. Doma jsem byla o půlnoci.

Marek a Hanka

Ráno jsme se sešli v Ml. Boleslavi a vydali se podél trati k první čerpačce sHELLu. Marek se oblékl do medvěda a nadšeně jsme oslovili prvního zaměstnance, který běhal mezi stojany. S úžasem jsme zjistili, že je to Standa Bartoš, svého času vynikající český motokrosař!!! Petici nám ochotně podepsal a nechal se s méďou vyfotit.

To byl hvězdný začátek našeho hvězdného dne. Dámy na čerpačce už tak nadšeně nebyly, ale podepsaly obě. Na otázku, kde najdeme vedoucího, nás nasměrovaly, ale varovaly, že asi nebude tak vstřícný. Nebyl. Seděl v kanclu a na otázku, zda nám pomůže podpisem pod petici za záchranu Arktidy, se zeptal, zda jsme od Greenpeace. Pak si ležérně otevřel denní tisk a zeptal, jestli si z něj děláme srandu. Marek mu vážně pravil, že situace je velmi vážná, že respektujeme jeho odmítnutí, ale že nás zajímá, jak se na tu věc dívá jako člověk, zda považuje za důležité, aby Arktida zůstala nedotčena těžbou a destruktivním rybolovem. Pravil, že se s námi nebude bavit.

Pak naše trasa vedla do Příšovic. Svezl nás zákazník hradišťské sHELLky přímo na naši další zastávku. Tam pan vedoucí s námi odmítl o čemkoli hovořit. Další tři zaměstnankyně na prodejně se nám odmítly věnovat, prý jsou v práci a nemají čas. Jejich pohledy ale byly výmluvné a tak jsme jim poradili, že můžou podepsat po práci na našich stránkách a dali jsme jim každé samolepku STOP SHELL.

V Jablonci byla opět skvělá nálada, zaměstnanci podepisovali, někteří se i fotili. Zde jsme se setkali s vedoucím všech stanic na Jablonecku a Liberecku. Ten nám svůj podpis nedal, ale jeho partnerka ano.

Když jsme k další mušli dorazili, šikovně jsme Marka v odpoledním parnu oblékli do medvěda na mostu vedle hlavní silnice a vyrazili. Dál už bylo vše jak podle šablony - malá čerpačka, dva zaměstnanci - pan byl nejochotnější ze všech za celý den - navíc s cedulkou OUT OF ORDER na svém stole. Stačilo jen připsat sHell! Kolegyně se přidala už jen z loajality vůči skvělému kolegovi.

Stopem jsme se dostali na libereckou sHELLku. Tady ovšem panoval chlad, zaměstnanci už byli instruováni. Nikdo se s námi nebavil, že nesmějí nic podepisovat, že to zakázal pan vedoucí z Jablonce.

Tolik tři příběhy.

Během pár hodin po začátku naší akce stihlo české vedení sHELLu vydat pokyn všem svým benzínkám, aby nikdo - pod hrozbou vyhazovu - nepodepisoval. Před i po zákazu jsme stihli získat 22 zaměstnanců. Někteří určitě ještě přibydou přes internet, tam jim jejich zaměstnavatel nemůže přikazovat co dělat a co si myslet…

Naše ohromné, srdečné a upřímné díky patří nejen statečným frontlinerům, kteří celou akci podnikli s dech beroucím nasazením, ale mnoha dalším.

Všem řidičům, kteří stopujícím medvědům zastavili. Všem zaměstnancům, kteří nám petici podepsali ať už před zákazem nebo po zákazu. Všem zákazníkům, kteří slíbili změnit čerpací stanici.

A také víc než milionů lidem, kteří už podepsali Arktický svitek. Připojte se!