Vyjednavači ze států z celé Evropské unie v současnosti řeší, jak zajistit čistější ovzduší a jak by měly v budoucnu vypadat limity pro vypouštění škodlivin z uhelných elektráren, tedy i z nyní hojně probírané chvaletické elektrárny.

Cílem je aktualizovat tzv. BREF (Best available technology REFerence) – tedy nejlepší možné technologie, které by měly elektrárny v budoucnu splňovat. A Chvaletice mohou mít i po nákladné rekonstrukci se vznikajícími evropskými předpisy problém.

Ivan Brezina přitom ve svém komentáři pro IHNED říká, že tento problém nezajímá nikoho kromě Greenpeace. Celoevropská diskuse na dané téma, do níž se zapojují vlády, zástupci průmyslu a nevládní organizace, je pro něj asi málo důležitá.

Jinak ale musíme panu Brezinovi za jednu věc poděkovat. Zatímco jindy jenom šíří lži, že za český solární tunel mohou místo neschopných a zkorumpovaných politiků neziskovky, nyní ve velké části svého textu upozorňuje na skutečnost, která rozhodně stojí za pozornost a která možná kvůli jiným argumentům nezazněla tak nahlas, jak by měla. A to přesto, že jsme o ní informovali prostřednictvím různých kanálů.

Elektrárna ve Chvaleticích patří kontroverzním podnikatelům Pavlu Tykačovi a Janu Dienstlovi, kteří ji prostřednictvím své společnosti Severní energetická koupili od polostátního ČEZu. Stejným pánům patří i velkolom Československé armády. Jeho rozšíření by zničilo město Horní Jiřetín a vyhnalo tisíce lidí z jejich domovů, proto ho v říjnu loňského roku vláda zamítla.

Celý byznys dává z pohledu uhlobaronů ekonomický smysl – zalevno si narubou státní uhlí, z každé vydělané stokoruny odvedou mizerné tři koruny do státní kasy a místo dodávek uhlí do tepláren si ho spálí ve své elektrárně. Elektřinu pak prodávají do sítě, přestože ji Česká republika nepotřebuje a každoročně se z ní vyveze do zahraničí několikrát více elektřiny, než jsou Chvaletice vůbec schopné vyrobit. To vše na úkor poškozeného zdraví lidí a životního prostředí.

Otázkou je, co se bude ve Chvaleticích pálit, až se důl ČSA v roce 2024 uzavře. Dá se očekávat, že po prodloužení provozu elektrárny firma opět rozjede obří mediální a lobbistickou kampaň za prolomení limitů. Věřím, že ani tentokrát neuspěje.

Souvislost mezi elektrárnou a velkolomem je pro nás pochopitelně důležitá, nicméně hlavním důvodem naší nenásilné přímé akce byl fakt, že se o prodloužení provozu největšího znečišťovatele v Pardubickém kraji – a jednoho z největších v zemi – rozhodlo za zavřenými dveřmi bez účasti veřejnosti a bez posouzení vlivu na životní prostředí. Celý proces proběhl v režimu nepodstatné změny integrovaného povolení, což znamená, že se nezkoumalo, jaké bude mít prodloužení provozu dopady například na kvalitu ovzduší.

V praxi totiž sice elektrárna o trochu sníží roční emise, aby od roku 2020 jen taktak podlezla přísnější limity, za dalších deset let provozu však vypustí do ovzduší dvojnásobek oxidů dusíku, trojnásobek oxidu siřičitého a jednou tolik tuhých znečišťujících látek než v případě, že by se vůbec nepřestavovala a její provoz by byl ukončen v roce 2020. Jedná se o skandální selhání státní správy, která dala přednost ekonomickému zájmu soukroméno byznysu před veřejným zájmem ochrany zdraví.

Součástí ekologického auditu, který však před prodloužením provozu Chvaletic neproběhl, je i hodnocení různých technologií a výběr té nejvhodnější. Elektrárna tak sice vydává současné stavební úpravy za tzv. "ekologizaci", ve skutečnosti se však schválně vyhnula tomu, aby musela instalovat dražší a lepší technologie, které by ovzduší opravdu výrazně zlepšily. To se jí ale může vymstít. V Evropské unii se nyní rozhoduje o BREFech, a elektrárna tak zřejmě bude muset za několik let provádět další "rekonstrukci", aby zase jen taktak podlezla nové zpřísnění norem.

Druhým důležitým tématem, které jsme chtěli během protestu zdůraznit, jsou zdravotní dopady škodlivin, které chvaletická elektrárna vypouští a chce i nadále vypouštět. Z nějakého mně nepochopitelného důvodu se totiž mezi lidmi uchytil mýtus, že uhelné elektrárny, které prošly úpravami, jsou vlastně neškodné a ekologické. Nezpochybňuji, že odsíření a odprášení uhelných elektráren v 90. letech bylo naprosto nezbytné. Kdybychom ho byli bývali neprovedli, podstatná část republiky by dnes připomínala tolkienovský Mordor.

Ale plácat se nyní po ramenou a říkat si, jak jsme ten problém vyřešili, je dost přehnané. Posun z katastrofálního stavu do stavu špatného není žádná výhra.

Navíc jsme o dvacet let později a máme k dispozici mnohem lepší technologie. Paradoxní tak je, že i uhelné zdroje v Číně, které jsou nové či prošly retrofity, vypouštejí výrazně méně škodlivin než chvaletická elektrárna po údajné modernizaci. Abyste měli představu, v současné době Chvaletice ročně vypouštejí 319 tun polétavého prachu, 2.422 tun oxidů síry, 4.576 tun oxidů dusíku a další tisíce tun těžkých kovů a toxických látek, jakými jsou arzen, kadmium, rtuť, nikl či olovo. Ty všechny pak končí v našich plicích.

Dalším argumentem, jenž se kvůli těm dvěma hlavním také příliš nedostal do médií, je celosvětové úsilí zmírnit změny klimatu způsobené skleníkovými plyny, které vznikají především kvůli spalování fosilních paliv. V době, kdy se Česká republika přidává ke klimatické dohodě z Paříže, je prodlužování provozu Chvaletic – pátého největšího producenta oxidu uhličitého v zemi – naprosto absurdní.

Komentář byl psaný pro iHned.cz