Prestiž obnovitelných zdrojů energie se v Česku ocitla na bodu mrazu. Solární energetika je vinou chybně nastaveného zákona vnímána jako společenské prokletí, větrné elektrárny narážejí na odpor, protože prý hyzdí krajinu. Do nemilosti upadla i biomasa, neboť údajně vytlačuje z polí zemědělské plodiny. Bystří politici to vnímají a předhánějí se ve slibech, kdo podporu obnovitelných zdrojů dřív zadusí. Podíváme-li se však za hranice, ocitáme se rázem v úplně jiném světě.
Výroba elektřiny ze slunce v Německu láme rekordy. Za poslední tři roky se výkon solárních elektráren zvýšil čtyřnásobně, loňský nárůst proti roku 2011 dosáhl 45 %. Přírůstek nově instalovaného výkonu byl dokonce dvojnásobný oproti plánu, se kterým počítala německá vláda. Ta se proto rozhodla podporu solární energetiky omezit, což se ale projevilo jen mírným zakolísáním na růstové křivce. Příčina tak masivního boomu je jednoduchá: ceny fotovoltaických zařízení rok od roku klesají, jen loni o 21 %. Výroba elektřiny ze slunce je tak komerčně stále zajímavější a během několika let se obejde zcela bez státní podpory.
Sluneční zásobníky
Ještě zajímavější je ale pohled na to, kam takto vyrobená elektřina proudí. Až dosud platilo, že většina šla do veřejné distribuční sítě za garantované ceny, neboť nebylo možné vyrobenou elektřinu skladovat. To způsobovalo známé problémy v přenosových sítích a vyžadovalo mít v pohotovosti zálohy za "nespolehlivé" slunce. Nedávno se však na trhu objevily bateriové zásobníky, které umožní elektřinu "uschovat" pro období, kdy slunce nesvítí nebo kdy je jí více potřeba. Uvážíme-li, že 80 % všech fotovoltaických zařízení je v Německu umístěno na střechách nebo stěnách budov (ne na polích jako u nás), můžeme očekávat revoluční změnu. Domácnostem a drobným podnikům se postupně otvírá cesta k "samozásobitelství" elektřinou a ke snižování závislosti na vnějších dodavatelích.
Spolkový svaz solárního hospodářství očekává, že právě tyto bateriové zásobníky budou hitem roku 2013. Jak uvádí obchodní ředitel svazu Carsten Körnig, výrobní cena jedné kilowatthodiny z vlastního fotovoltaického systému se pohybuje mezi 15 a 18 centy, zatímco externím dodavatelům domácnosti platí kolem 25 centů za kilowatthodinu. Ceny elektřiny na trhu přitom nejspíš porostou, ale pro "samozásobitele" zůstanou konstantní a budou dány rozpočítáním prvotní investice na dobu 25 let, po jakou má solární zařízení garantovanou životnost. Navíc německým státem vlastněná Banka pro obnovu poskytuje domácnostem na pořízení fotovoltaiky včetně zásobníků výhodné úvěry až do 100 % ceny. I kdyby letošní nápor žádostí přinutil vládu podporu omezit, lze očekávat, že ceny bateriových zásobníků zkopírují vývoj cen panelů a výrazně spadnou, takže bude trend pokračovat.
Trend k soběstačnosti ve výrobě elektřiny se ale netýká jen malých objektů, jako jsou rodinné domy. V Evropě se realizuje nebo už funguje řada projektů zahrnujících obce, městské čtvrti, města i širší regiony. Jen pár příkladů: dánská vláda se před deseti lety obrátila na 4500 obyvatel ostrova Samso, aby se připojili k jejímu plánu učinit ostrov 100% energeticky nezávislým. Přibližně ve stejné době postavili v rakouském Linci zcela novou čtvrť s výmluvným názvem Solarcity. Prvotním impulzem zde byl dlouhodobý nedostatek volných bytů, který volal po řešení. Radnice se proto rozhodla využít tuto výzvu pro výstavbu vzorového sídliště 21. století. Jeho energetické potřeby kryjí kompletně obnovitelné zdroje - kromě solární energie se využívá především biomasa a vítr a voda. Samozřejmostí je, že veškeré budovy jsou postaveny jako nízkoenergetické, že se maximálně využívá podzemní a dešťová voda a že odpadní vody jsou čištěny výhradně biologickými metodami.
Projekty budoucnosti
Pro projekty tohoto druhu je typické, že se v nich energetické aspekty propojují se sociálními, dopravními i ekonomickými hledisky. Jde o místa s plnou občanskou vybaveností, dostatkem pracovních příležitostí a preferencí veřejné dopravy a zeleně na úkor individuálního automobilismu. Konečně co lze v malém, lze i ve velkém. Německý spolkový svaz pro energetické a vodní hospodářství předpokládá, že Meklenbursko-Pomořansko pokryje letos 84 % svých potřeb elektřiny z místních obnovitelných zdrojů. Následovat budou další spolkové země.
Nejlepší je ale vydat se do země, která si v minulých letech prošla těžkou zkouškou - do Japonska. Po vlně tsunami a následné havárii jaderné elektrárny Fukušima rozhodla vláda o odstavení všech 50 reaktorů, čímž země prakticky ze dne na den přišla o třetinu výrobních kapacit elektřiny. Pokusy o opětovné spuštění nezasažených reaktorů vyvolaly tak silný odpor veřejnosti, že se vláda loni odhodlala k razantnímu rozhodnutí: nejpozději do roku 2030, kdy vyprší životnost všech stávajících reaktorů, se Japonsko zcela vzdá jaderné energetiky. Jde o zásadní obrat, který před Fukušimou nebyl myslitelný. Tehdejší vláda dokonce plánovala zvýšení podílu jádra na výrobě elektřiny až na 50 %.
Japonci bez jádra
Nabízí se otázka, čím Japonci tak velký výpadek nahradí. Krátkodobě dochází k navýšení výroby v uhelných a plynových elektrárnách, ale dlouhodobě země sází na úspory a na obnovitelné zdroje. Vláda už schválila pobídky pro investory i garantované výkupní ceny, což má přinést investice ve výši kolem 30 miliard dolarů. K roku 2030, tedy symbolicky ke konci éry jádra, mají být všechny nově stavěné budovy vybaveny systémy na využití sluneční energie. Část státních dotací směřuje právě k tomu, aby si lidé mohli "domácí" solární elektrárny včetně akumulačních zařízení dovolit. Rýsují se rovněž projekty energeticky soběstačných lokalit. V provozu jsou už např. dvě solární elektrárny nedaleko Tokia, které zásobují proudem na čtyři tisíce domácností. Existuje projekt solární elektrárny ve vesmíru, která má být uvedena do provozu v roce 2030. Energii z panelů umístěných na družici mají chytat plovoucí paraboly na moři a posílat ji podmořským vedením na pevninu. Sluší se v tomto kontextu upozornit na jeden paradox: ačkoli Japonci patří k největším výrobcům solárních panelů na světě, s rozvojem obnovitelné energetiky doma začínají prakticky od nuly.
K mohutnému nástupu obnovitelných zdrojů dochází všude na světě. I přes pád výkupních cen se pořízení solárního panelu na střechu rodinného domu stále vyplatí. Ovšem spílání obnovitelným zdrojům může Česku hodně uškodit. Vláda by měla místo utápění desítek, ba možná stovek miliard v "novém" Temelíně raději podporovat technologie, které jsou perspektivní, udržitelné a vedou k energetické i občanské svobodě. Zkušenosti ze světa říkají, že to vyhozené peníze rozhodně nebudou.
Jakub Šiška je stálý spolupracovník Českého rozhlasu.
Článek vyšel 13.2. 2013 v Hospodářských novinách.
Zveřejněno s laskavým svolením autora.