Řada lidí stále přemýšlí o solární energii a obnovitelných zdrojích energie obecně jako o fantazírování hippíků.
Není to ale vina obnovitelných zdrojů, nýbrž důsledek propagandy „fosilizovaného“ politického systému. Ale pozor, není právě tohle úvaha fanatických hippíků?
Není, takhle uvažuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii a komentátor New York Times Paul Krugman.
Krugman konstatuje, že cena solárních panelů klesá tak rychle, že stojíme na pokraji zásadní proměny energetiky. Může to být pozitivní proměna.
Je-li přechod na obnovitelné zdroje možný technologicky i ekonomicky, je možné nahradit využívání fosilních paliv, především uhlí a ropy.
Dobývání a využívání fosilních paliv přináší ničení životního prostředí, rizika pro lidské zdraví a navíc nemá dlouhou budoucnost, protože zásoby jsou omezené a žádné další pochopitelně nevznikají. (Noví dinosauři ani přesličky se už pod povrchem země nerozkládají.)
Přijde tedy energetická revoluce, která zvýší kvalitu života a sníží ekonomické náklady na výrobu energie?
V tomto bodě je naopak Krugman skeptický. Nebo realistický. Producenti fosilních paliv mají v současném politickém systému obrovskou moc, ovlivňují politiky, sponzorují jejich volební kampaně, obrovské částky věnují na lobbying a mediální propagandu.
Politici jsou s byznysem fosilních paliv propojeni, politický systém se sám „fosilizuje“.
„Co potřebujete vědět je, že nic z toho, co slyšíte od těchto lidí, není pravda,“ konstatuje Krugman.
Můžeme s tím něco udělat?
Krugman píše: „Tady přichází slunce a otázka je, zda ho necháme vejít.“
A parafrázuje tak text slavné „hippícké“ písničky Let the Sunshine In, která vznikla pro muzikál Vlasy v roce 1967.