Ministr průmyslu Kuba je sekáč. Tento týden oznámil novinářům, že jeho nová energetická koncepce počítá se zachováním limitů těžby (a zachováním severočeských obcí ohrožených rozšiřováním uhelných velkolomů) a snížením těžby hnědého uhlí o skoro dvě třetiny do roku 2040. Jako občan Litvínova bych na tiskové konferenci, kde svůj záměr představoval, pana ministra málem dojatě objal. Kdyby to ovšem byla pravda. 

Na rozdíl od většiny přítomných jsem měl bohužel před sebou nejen návrh Státní energetické koncepce, ale i Surovinové politiky. Oba materiály má vláda schvalovat současně, o tom druhém však pan ministr neřekl novinářům skoro nic. Není divu. 

Co nám ministr Kuba o energetické koncepci neřekl 

Návrh Surovinové politiky totiž mj. obšírně argumentuje, proč by měly být limity těžby prolomeny. Zatímco pan ministr na tiskovce oznámil, že pro české teplárny je minimálně do roku 2035 uhlí dostatek (totéž se píše i v návrhu energetické koncepce a je to pravda), Surovinová politika nás straší, že "při dlouhodobé rezignaci na využití zásob hnědého uhlí za územně ekologickými limity reálně hrozí, že vznikne kritický stav v nejefektivnější a v nejekologičtější centralizované výrobě tepla". Ehm. 

Surovinová politika sice nakonec neochotně konstatuje, že těžbu za limity by bylo možné odložit až za rok 2035, ovšem i pro tento případ požaduje jejich zrušení k roku 2018. S jejich trvalým zachováním nepočítá vůbec. Zpomalení těžby navíc podmiňuje řadou podmínek, z nichž některé jsou v přímém rozporu s platným usnesením vlády o limitech (požadují například stavební uzávěru na území obcí ohrožených těžbou a zákaz odpisu zásob pod jejich územím), další jsou pak prakticky nesplnitelné či se svými negativními dopady blíží samotnému prolomení ("Revize rezervních lokalit hnědého uhlí, využitelnosti za současných ekonomických podmínek", což, přeloženo do češtiny, znamená otevření zcela nových velkolomů v místech, kde se dnes netěží.) 

Uznávám, že odvolávat se na programové prohlášení vlády, ze kterého si Nečasova družina postupně dělá trhací kalendář, může působit trochu naivně. Nicméně mám za to, že sliby by se měly připomínat právě a hlavně v případech, kdy se neplní. Takže zavzpomínejme: "Vláda se zasadí o zachování územních limitů těžby hnědého uhlí a jejich legislativní zajištění." (Programové prohlášení vlády) "Budou-li občanští demokraté sestavovat vládu, tak ta bude mít následující priority (...), bude nadále hájit vlastnická práva nad zájmem prolomit limity těžby na severu Čech." (Petr Nečas 27. dubna 2010 při představování ekologického programu ODS) Ehm, ehm. 
Vypadá-li legislativní zajištění limitů tak, jak nám ho nyní představuje Kubova Surovinová politika, můžeme se již brzy dočkat v rámci boje s korupcí třeba zákona o poskytování veřejných zakázek pouze firmám s akciemi na doručitele. 

Resuscitace vyvlastňovacích paragrafů 

Limity těžby to ovšem nekončí. Surovinová politika (resp. její koncept) obsahuje i další pozoruhodné nápady, které by mohly zaujmout i lidi mimo severní Čechy. Tak třeba obnovení průzkumné těžby v Bakalově dole Frenštát v chráněné krajinné oblasti Beskydy (jak si možná pamatujete, premiér Nečas slíbil místním starostům opak). Nebo otevření nového uranového dolu (kromě stávající Rožínky), přičemž na většině uvažovaných lokalit lze využít pouze metodu chemického loužení horniny (pokud se vám nic nevybavuje, jeďte se podívat do zdevastované Stráže pod Ralskem). Za zlatý hřeb však osobně považuji požadavek na resuscitaci vyvlastňovacích paragrafů pro potřeby těžby (samozřejmě "nově, moderně a vyváženě"). Ano, těch vyvlastňovacích paragrafů, které se tato vláda zavázala bez dalšího zrušit a jejichž vyškrtnutí z horního zákona na její návrh nyní projednává Poslanecká sněmovna. Vítejte v blázinci. 

(Ne)představení návrhu Surovinové politiky na zmíněné tiskovce lze vysvětlit dvěma základními způsoby. 

Buď ministrovi podřízení úředníci vetkli ve stylu slavného sira Humphreye Applebyho do více než stopadesátistránkového materiálu věci, o kterých svému šéfovi neřekli a jež si on sám neměl čas přečíst. V tom případě ovšem můžeme doufat, že nejpozději při projednání ve vládě (spíše však dříve) si pan ministr zjedná pořádek a zajistí uvedení předkládaného materiálu s tím, co řekl novinářům (a sliby ODS a vlády, resp. jejich předsedy). 

Druhou možností je, že Martin Kuba dělá to, co mu poradil nějaký šikovný PR kouzelník (pokud na to ovšem nepřišel sám) – ty pro veřejnost nejméně populární návrhy uklidit do Surovinové politiky, veřejně prezentovat pouze (mnohem mírnější) energetickou koncepci, celý balíček natřít v médiích co nejvíce na zeleno, k připomínkovému řízení ho poslat uprostřed vrcholících dovolených a doufat, že si nikdo ničeho nevšimne. Pěkný pokus. 

Která z těchto možností platí, se dozvíme již brzy. Vláda má oba materiály schvalovat již koncem tohoto měsíce. 

Článek vyšel 3. 8. 2012 v Lidových novinách v rubrice Úhel pohledu