Shell konečně minulý týden ukončil své trápení s těžební sezónou 2012 v Arktidě. Po létě plném zádrhelů a falešných startů skončilo období umožňující těžbu ropy – alespoň do příštího roku, kdy má tato globální ropná společnost v plánu pokusit se pro svoje zisky znovu využít tání arktického ledu.

Lední medvědi

Shell si při svém působení v Arktidě zahrával s budoucností celé planety. Sázel proti všeobecnému očekávání na to, že samotná těžba ropy v Arktidě nepůjde tak špatně jako příprava na ni – že se například nerozbije technika, kterou má v plánu použít v případě úniku ropy během zkušebního provozu. Mohlo to sice vypadat jako vzdálený, sněhem pokrytý problém ledních medvědů, původních obyvatel Aljašky a pár bláznivých ochránců přírody, ale hurikán Sandy nám všem ukázal, že co se děje v Arktidě, nezůstává jen tam.

Zatímco kvůli svým zájmům využívat fosilní paliva se Shell snaží celé roky udržet ničení Arktidy z dohledu, extrémní počasí jako byla obrovská bouře z minulého týdne nám jasně a důrazně ukazuje, že důsledky dění v Arktidě se dotknou nás všech. A nebude to pěkné.

Zatímco se Shell letos v létě připravoval na průzkumné vrty, vědci zjistili, že v Arktidě je méně mořského ledu, než kdykoli předtím. Vypadalo to pouze jako špatná zpráva pro narvaly, ale jen o dva měsíce později jsme na vlastní kůži zjistili, že jsou to nedobré zprávy i pro nás.

Důsledky ničení Arktidy vidíme právě teď a právě tady na východním pobřeží.

Ohně planoucí v oblasti Lavallette na pobřeží New Jersey v důsledku hurikánu Sandy.

 

Jak už nyní každý ví (i když jsou stále tací, kteří to nepřestali popírat), skleníkové plyny vznikající spalováním ropy, uhlí a plynu zadržují v zemské atmosféře teplo, ohřívají tak planetu a rozpouštějí Arktidu ve velkém. Pokud nezačneme využívat alternativní zdroje energie, Arktida dřív nebo později roztaje a tající led z vrcholku zeměkoule bude i nadále součástí globální zpětné vazby, který přispívá k chaosu v nižších zeměpisných šířkách.

Stále ubývající led v Arktidě mění vzorce fungování tryskového proudění (jet stream). Tryskové proudění, které blokovalo návrat hurikánu Sandy zpět do oceánu, je podle Dr. Jennifer Francis z University of New Jersey pravděpodobně přímým důsledkem letošního tání v Arktidě. Ta tvrdí, že přesně takové schéma „je možné očekávat častěji jako odpověď na tání arktického ledu“.  

Spalování většího množství fosilních paliv znamená ubývání mořského ledu. Méně mořského ledu znamená více blokujícího tryskového proudění vzduchu.

Hurikán SandyA zatímco to samo o sobě není velkým problémem, pokud se tento jev spojí s pozdním atlantickým hurikánem (pravděpodobně zapříčiněným vyšší teplotou oceánu způsobenou klimatickými změnami), vznikne cosi nového a nepěkného, co ničí východní pobřeží.

A toto je budoucnost, kterou vám přináší Shell, Duke Energy, Exxon a další společnosti, které uzavírají sázky proti realitě samotné. A co hůř, je to totiž hazard bezvýhradně podporovaný jak Barackem Obamou, tak Mittem Romneym, kteří (povětšinou) mlčí o tom, co se děje kolem nich.

Hurikán Sandy je prostě a jednoduše tragédie. Ale zatímco pomáháme těm, kteří jsou v bezprostředním nebezpečí, nesmíme zapomínat na to, že pohromy jako Sandy nejsou pouhou přírodní silou. Bezohledný a čím dál zoufalejší ropný průmysl mění přirozené přírodní katastrofy v katastrofy nepřirozené. A pokud mají mít pobřežní oblasti v Americe budoucnost, musí být tento průmysl zastaven.

Čtěte více o tématu Arktida...

Travis Nichols - pracuje pro mediální oddělení Greenpeace USA, především v oceánské a polární kampani