O víkendu skončil globální summit ke změnám klimatu. Jednalo se již o 18. celosvětové setkání od roku 1994, kdy byla dohodnuta Rámcová úmluva o změnách klimatu s cílem omezit celosvětové emise skleníkových plynů. Většina ekologických i rozvojových nevládních organizací zhodnotila jednání velmi negativně. Greenpeace nevyjímaje.

Doha

Kumi Naidoo, globální ředitel Greenpeace, to okomentoval následovně: „Kde je potřebná naléhavost? Rychlost pokroku je extrémně pomalá. Neschopnost vlád najít společnou cestu, jak čelit této globální hrozbě, je neospravedlnitelná a neakceptovatelná. Vlády dávají přednost vlastním krátkodobým zájmům nad řešením problému dlouhodobého globálního přežití.“ Tato ostrá slova jsou reakcí na tvrzení řady politiků, že summit byl úspěchem.

Mají částečně pravdu – průběh konference ze začátku nedával mnoho nadějí, že by mohlo dojít k nějaké dohodě. Ministři zůstali o celý den déle a nakonec se podařilo dohodnout balík opatření, na kterých se shodla naprostá většina necelé dvoustovky účastnících se států. Nejdůležitější částí z tohoto balíku je pak dohoda na druhém období Kjótského protokolu, které začne příští rok a skončí v roce 2020.

Klimatické zěmnyNa jednu stranu důvod k oslavě - globální multilaterální proces na půdě OSN má své výsledky, pokračuje dál, státy se shodují na potřebě omezit emise a na pomoci rozvojovým zemím s adaptacemi na změny klimatu. Podobné mezinárodní procesy v minulosti dosáhly úspěchu v boji za záchranu ozónové vrstvy či omezení kyselých dešťů. U snahy zmírnit změnu klimatu je to však nepoměrně těžší.

Zatímco u problému ozónové díry se prakticky jednalo o změnu využití plynů při chlazení, u změny klimatu se jedná o celosvětové omezení spotřeby uhlí, ropy a plynu – hlavní potravy zažívacího systému moderní civilizace. Omezení této naší závislosti se zatím moc nedaří. To je také důvodem kritiky nevládních organizací. Na jednu stranu se státy shodnou, že chtějí omezit globální oteplování na maximálně plus 2°C, na druhou stranu jsou jejich závazky ke snižování emisí naprosto nedostatečné.

K novým závazkům v  Kjótském protokolu se nepřipojila Kanada, USA či Rusko a stranou také stále zůstávají rozvojové země, včetně Číny a Indie. Státy se v Douha sice domluvily, že by v roce 2015 mělo dojít k nové mezinárodní dohodě zahrnující většinu světových emitentů, ale úspěch tohoto procesu je zatím ve hvězdách. 

Akce Greenpeace během posledních hodin jednání v Douha 2012. 

Kvůli pomalosti mezinárodního klimatického vyjednávání však není nutno lámat hůl nad snahami o ochranu klimatu. Naději dává např. překotný rozvoj obnovitelných zdrojů. Množství nově zprovozněných zdrojů v USA, Evropě či Číně v posledních letech překračuje jakékoliv predikce. Navíc několik arabských států na konferenci ohlásilo velké investice do výroby elektřiny ze slunce. Možná, že není daleko doba, kdy arabští šejci budou místo stále nedostupnější ropy vyvážet energii získanou z pouštního slunce. Solární šejci z nich budou. Salam Alejkum.