Veskrze subjektivní ohlédnutí za 144. Žofínským fórem o energetické koncepci
Oproti všeobecnému očekávání trávím na konferencích, seminářích a kulatých stolech každoročně mnohem více času, než lezením po střechách vládních budov, stromech v národních parcích a rypadlech. Vysvětlovat sálu plnému fandů uhlí a jádra, že téměř 100 procent energie může Evropa vyrábět z obnovitelných zdrojů, je pak zpravidla větší dobrodružství, než slaňovat ze třísetmetrového komína prunéřovské Dvojky (i když člověk si nakonec zvykne na všechno). Dovolte mi ohlédnout se s dvoutýdenním zpožděním za
144. Žofínským fórem o energetice, které jsem absolvoval jako prostý, v publiku sedící účastník.
Hvězdou dne byl nepochybně (nejen podle pozvánky) ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Podle jeho prvního pozoruhodného výroku by Česká republika měla být „ostrovem v Evropě, který bude co nejvíce nezávislý“. Panu ministrovi podle všeho nikdo neprozradil, že Česká republika je (i zásluhou jeho strany) součástí společného, liberalizovaného evropského trhu s elektřinou a dalšími energiemi. Představa, že bychom si mohli vybudovat vlastní, energeticky nezávislý ostrůvek uprostřed Evropy, je tak v lehkém rozporu s realitou. V situaci, kdy kdokoliv může bez omezení vyrobenou elektřinu vyvézt či naopak dovézt, by nám vyšší energetickou bezpečnost a stabilitu nezajistilo ani zbourání celých severních Čech a stavba deseti Temelínů. Usilovat o energetickou nezávislost má zajisté smysl, ovšem na společné evropské úrovni.
Vzápětí Martin Kuba přirovnal systém podpory obnovitelných zdrojů ke komunismu. O obou prý jejich zastánci tvrdí, že systém je dobrý, ale chyba je jen v provedení. Pan ministr ovšem blahosklonně přehlédl možnost, že pravdivost těchto dvou výroků se může lišit. Fakt, že systém obnovitelných zdrojů je podstatně životaschopnější než komunismus, lze doložit třeba tím, že jej úspěšně provozuje většina evropských zemí. Pouze v České republice ale došlo k absurdnímu přepálení výkupních cen a následné solární horečce. Pokud hraju falešně na housle, je jistě možné namluvit si, že problém je v houslích a jinak než falešně se na ně proto hrát nedá. K úspěchu ale tahle cesta nevede.
„Kdybychom opravdu zmáčkli knoflík a vypnuli Temelín, tak celá Vídeň zhasne.“ Vážně, fakt to řekl. K neplánované odstávce Temelína (tedy samovolnému zmáčknutí zmíněného knoflíku) přitom dochází pravidelně, leč Vídeň kupodivu svítí dál. Aby ne, Rakousko má ve výrobě elektřiny následující energetický mix: 7 % uhlí, 2 % ropa, 18 % zemní plyn, 6 % energetická biomasa, 1 % odpady, 0 % jádro, 63 % vodní elektrárny, 3 % vítr. Roční dovoz dosahuje 28 % tuzemské výroby, roční vývoz 27 % tuzemské výroby. Saldo vývozu je tedy pouhých -1 %. Sečteno, podtrženo: Nejen Vídeň, ale celé Rakousko se nejen bez Temelína, ale celého českého fosilně-jaderného komplexu objede opravdu snadno.
Následovala debata. Dotazy z publika bylo možné pokládat pouze písemně. Jediný, kdo dostal výjimku, byl bodrý pán s plnovousem, který nám mimo jiné sdělil, že Martin Bursík způsobil České republice stejné škody jako Adolf Hitler. Ministr Kuba flekoval: řekl, že ho pánův názor potěšil a že s ním souhlasí. Nejsem žádný bursíkofil a na veřejnosti obvykle vystupuji až nudně zdvořile, nicméně ve zmíněnou chvíli jsem bojoval se silným nutkáním zout si boty, sundat své v tu chvíli již lehce propocené ponožky, smotat je do klubíčka a hodit je panu ministrovi na hlavu. Zachránil ho především fakt, že seděl dost daleko a já se bál, že bych minul.
Odměna za moji zdrženlivost byla bohatá. Pan ministr odpověděl na můj písemně položený dotaz týkající se prodeje elektrárny Počerady ČEZ firmě Czech Coal ovládané Pavlem Tykačem. Chtěl jsem upozornit, že její případný prodej by ohrozil dodávky paliva pro většinu českých tepláren a zvýšil tlak na prolomení limitů těžby. Moderátor však z nějakého důvodu zaměnil „teplárny“ za „elektrárny“, čímž se stal můj dotaz veskrze nesmyslným. Pan ministr si ale poradil a ubezpečil mě, že vláda celou věc bedlivě sleduje. O pár dní později média oznámila, že ČEZ chce dát Czech Coal na elektrárnu předkupní právo.
Blížili jsme se k závěru. Aniž bych o to jakkoliv usiloval, vylosovali moji vstupenku a já dostal (ke značnému pobavení celého sálu) zdarma dvě vstupenky na slavnostní ples energetiků.
Dnes večer se s panem ministrem Kubou potkám znovu. V pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo!“ budeme od 21:10 hodin diskutovat o cenách elektřiny. Moc se těším a slibuju, že ponožky házet nebudu.
P.S. Mezi účastníky fóra jsme rozdali přes 100 výtisků Energetické [r]evoluce pro Českou republiku. Bylo skvělé sledovat, jak v průběhu nudnějších prezentací spousty lidí v sále zvědavě listují naším návrhem skutečně čisté a moderní energetické koncepce, a někteří dokonce se zaujetím čtou.
P.P.S. Organizátoři bohužel dodnes nezveřejnili záznam z akce (jak to jindy dělávají). S psaním tohoto blogu jsem čekal právě na něj, abych snad necitoval nepřesně: Co naplat, nakonec jsem se musel spokojit se svými poznámkami.