Pokud arktickou kampaň aspoň trochu sledujete, tak asi tušíte, co mají ta čtyři slova v nadpise společného. Třetí záříjový týden se totiž roztrhl pytel s novými zprávami. Člověk si na týden odskočí od internetu, a když se vrátí, tak se nestíhá divit, co všechno se stalo.
Začněme zprávou špatnou. Vědci z Národního centra pro data o sněhu a ledu (NSIDC) oznámili, že 16. září arktická ledová pokrývka klesla na rekordních 3.41 miliónů km2. Pokud vám tak jako mně nefunguje představivost v miliónech km2, možná pomůže, když napíšu, že od začátku měření (1979) chybí přibližně 55% ledu, což je rozloha celé Evropské unie. Pokud by někdo chtěl víc dat a rád koukal na obrázky, vřele doporučuji grafy na této stránce.
O tom, jaký to má význam pro planetu, jsme napsali již hodně. Jaký pro ropné společnosti, také. Pro mě to znamená, že i jedno z nejnedostupnějších, posledních divokých míst na Zemi se mění k nepoznání a pravděpodobně už naše děti se nebudou muset ptát tak jako my - jestli je v Arktidě pod ledem nějaká pevnina, protože tam žádný led nebude. Jaký to má význam pro každého z vás, si musíte odpovědět sami.
Shell a jeho arktický program
Další zpráva je výrazně lepší. Po nekonečných průtazích a peripetiích v letošním arktickém ropném programu firmy Shell došlo konečně ke zlomu. Po dlouhé měsíce nám tato firma tvrdila, že je na těžbu v extrémních podmínkách připravena, ale přitom stále neměla povolení pro svou havarijní loď Arctic Challenger, kterou se tři měsíce pokoušela zprovoznit a na jejíž palubě měla být„záchranná zátka“. Jejímu testování věnoval Shell v červnu celé dvě hodiny. I když se úřady dušovaly „že Shellu podrží nohy v ohni“, nakonec mu udělily výjimku, aby mohl trochu vrtat i bez Challengeru. Když už to vypadalo, že je loď připravená a mohlo by se začít se skutečným vrtáním, proběhla ještě jedna zkouška. Při té ale „zátka“ praskla! Shell pak oznámil, že letos žádný průzkumný vrt nedokončí. Jeden arktický hráč je tedy pro tento rok ze hry.
Gazprom a Prirazlomnaya
V srpnu, když jsme s naší lodí Arctic Sunrise dojeli do severního Ruska, Gazprom nám tvrdil, že brzy spustí provoz na své vrtné plošině Prirazlomnaya. To by znamenalo, že je jen otázkou měsíců, kdy si i tady v Česku budeme moci natankovat ropu z Arktidy. Při vzpomínce na to, jak vypadají jeho pevninská ropná pole, mi běhal mráz po zádech. Všechno vypadalo, že přípravy probíhají podle plánu, ale pak najednou Gazprom oznámil, že z bezpečnostních důvodů odkládá spuštění plošiny až na podzim 2013. Tím pro letos vypadl ze hry i druhý hráč.
Teď je řada na nás
Zdálo by se tedy, že Arktida má pro letos vyhráno a my můžeme jít v klidu spát do brlohu jako lední medvědi. Ale jak to tak bývá, opak je pravdou.
Právě teď je velice důležité pochopit a zdůraznit, že to, co nám ropné giganty tvrdily, tedy že „arktická těžba je bezpečná, levná, jednoduchá a že jsou na ni připraveny“, je jedna veliká lež! Svými skutky nám to dokázaly a my nesmíme dopustit, aby to prošlo bez povšimnutí. Na nás teď je, abychom přesvědčili své okolí, že jediná rozumná cesta je vyhlásit v Arktidě rezervaci, investovat do úspor a čistých technologií, a ne dávat další peníze na devastaci posledního nedotčeného koutku země.
Pokud se nám to povede, tak až na jaře ropné společnosti zase opráší své těžební plány, nebudou proti nim stát skoro dva milióny lidí zapsaných v arktickém svitku, ale třeba 20 miliónů nebo možná i 200. Proto právě nyní nejvíc potřebujeme vaši pomoc, aby na jaře ropné společnosti zjistily, že se svět během zimy změnil.
Že jim investoři nedají další peníze, že jejich akcionáři budou protestovat proti těžbě v Arktidě a že je pojišťovny nepojistí.
Nebo že politici vytvoří zákony, které budou minimalizovat riziko nehody a dopady na životní prostředí a úředníci po nich budou důsledně vyžadovat dodržování těch platných.
A že lidi na ulicích na ně budou koukat jako na poslední jedince vymírajícího druhu.