Nová pravidla BREF pročistí vzduch v uhelných regionech

Právě teď máme šanci na výrazně čistější vzduch. Můžeme pořádně zatočit se znečištěním i s emisemi skleníkových plynů. Již brzy se bude rozhodovat o nových evropských pravidlech pro spalování uhlí a nové emisní stropy na vypouštěné škodlivé látky. Ale nesmíme si nechat tuto příležitost proklouznout mezi prsty.

PODPOŘTE PETICI ZA ČISTĚJŠÍ VZDUCH

V historickém videu z roku 1986 jakýsi pan inženýr s knírkem informuje, že Československo zavedlo první čerpací stanice s bezolovnatým benzínem. Dnes to bereme jaksi samozřejmě, že auta jezdí na natural. Ale v té zmíněné době to nebylo tak jednoduché. Bezolovnatý benzín a auta s katalyzátory se zaváděla prvně v západní Evropě. Ze začátku se potýkali s kritikou, že se jedná o drahou a neosvědčenou technologii a že stejně toho olova v benzínu není tolik, že firmy s tím nepočítaly a tak dále a tak dále. U nás se bezolovnatý benzín v devadesátých letech zavedl již relativně rychle, jak se skokem měnila skladba automobilů.

Obdobná debata probíhá právě teď u uhelných elektráren. Evropská unie na základě zkoumání nejlepších dostupných technologií navrhuje zavést pro elektrárny nově emisní limit na rtuť a zpřísnit existující limity na oxidy dusíku, síry a polétavý prach. O nových limitech se má hlasovat na konci dubna a opět majitelé elektráren křičí, že navržené limity by vyžadovaly drahé investice, že technologie nejsou odzkoušené, a že vlastně již v minulosti “ekologizovali” a “chránili naše plíce”, a proto nemusí už teď nic dělat. Tuto rétoriku pak bohužel přebírají některé vlády, včetně té české a snaží se navržení limity zmírnit či přímo shodit ze stolu.  

Limity v tzv. dokumentech BREF (Best available techniques REFerence) jsou výsledkem několikaletého úsilí pracovní skupiny, která sestává z expertů Evropské komise, členských států, průmyslu i nevládních organizací. Tato skupina nakonec jednomyslně schválila limity podle technologií, které již byly úspěšně instalovány a v praxi prověřeny na nějaké existující elektrárně. Nicméně neobešlo se to bez zdlouhavých debat, taktizování a  a dohadů, co jsou již existující techonologie, co jsou jen pilotní projekty a podobně. Navíc jsme v minulosti kritizovali fakt, že jednotlivé vlády posílají místo ministerských úředníků na jednání zástupce firem, které si tak prakticky navrhují vlastní regulaci.

Zpřísněné limity jsou důležité ze dvou důvodů. Prvně mohou vést k reálnému snížení emisí škodlivých látek v ovzduší a zlepšení životního prostředí a našeho zdraví. V celé EU způsobuje znečištění ovzduší způsobené spalováním uhlí v elektrárnách 22 300 předčasných úmrtí ročně, přispívá k astmatům, různým dýchacím obtížím či srdečním chorobám. Zadruhé větší ekologické nároky na existující a nové elektrárny a s tím spojené náklady mohou vést majitele k tomu, že přehodnotí své plány na stavění nových elektráren či prodlužování jejich životnosti a místo toho je odstaví. Tato varianta zastaví ještě více vypouštěných škodlivin. A navíc umenší produkci oxidu uhličitého, který tak jako tak musíme přestat do vzduchu vypouštět, pokud chceme zastavit oteplování planety a změny klimatu.

PODPOŘTE PETICI ZA ČISTĚJŠÍ VZDUCH

Část vypnutých kapacit nemusíme nahrazovat, stačí když omezíme vývoz elektřiny. Další produkci elektřiny a tepla z uhlí pak mohou vykrýt třeba obnovitelné zdroje. Nezanedbatelným "zdrojem" je pak elektřina a teplo, které vůbec nespotřebujeme díky zateplování domů, zvyšování energetické účinnosti a dalším možnostem energetických úspor.

Pokud nové limity schválí zástupci členských zemí EU na konci dubna, budou mít majitelé elektráren čtyři roky na to, aby jejich provozy začaly limity plnit. Některé elektrárny v minulých letech prošly dílčími rekonstrukcemi a není zatím veřejně známé, jestli pod novými stropy projdou, či nikoli. Dá se ale usuzovat z intenzity jejich lobbingu proti limitům, že je nesplní. Přitom celý proces domlouvání nových limitů běží již 6 let a navržené limity zohledňují technologie existující již v roce 2010. Takže majitelé elektráren věděli, že budou přísnější limity a technologie byly na trhu. Nikdo jim tedy nebránil počkat či investovat trochu ze svých miliardových zisků do nejlepších dostupných technologií, které zlepší životní prostředí a zdraví nás všech.

Česká delegace v celém vyjednávání hrála roli zpátečníka a hájila co nejměkčí limity. Nyní ovšem může Česko udělat správný krok a podpořit opatření, které povede k čistějšímu ovzduší. Protože jestli bude Česká republika chtít zaříznout limity, které jsou už tak mnohem benevolentnější než například v průmyslové Číně, bude to pro ni velká ostuda. Stejně tak, jak dnes si říkáme, jak jsme kdysi mohli jezdit na olovnatý benzín a zdržovat změnu na bezolovnatý, tak si možná budeme někdy v budoucnu říkat:  “Jak to,  že v roce 2017 některé státy včetně toho našeho nechtěly po firmách dostupné technologie omezující jedovaté látky ve vzduchu?”

A jak by mohly nové limity pro hnědouhelné elektrárny vypadat?