Durban

Česká média srší optimismem: Horečná jednání přinesla úspěch, vznikne nová klimatická smlouva; Konference OSN o změnách klimatu v jihoafrickém Durbanu dnes nad ránem dosáhla průlomu…

Jsou ovšem takováto radostná prohlášení namístě? Proč nazýváme průlomem, že nedošlo k přijetí klimatických závazků, a radujeme se z příslibu budoucí dohody, která přijde až ve chvíli, kdy již nebude možné udržet teplotní nárůst pod kritickou hranicí?

Po vyčerpávajících jednáních, která se protáhla o dva dny a dvě noci horečných jednání a skončila vyčerpáním nad nedělním ránem, a balancování na hraně propasti, není divu, že se světovým představitelům ulevilo a že se radují. Podařilo se jim domluvit, že do roku 2015 bude připravena závazná klimatická dohoda, která začne platit nejpozději po roce 2020.

Méně pochopitelná je ale tahle reakce ze strany médií (především těch českých), která hodnotí závěry jednání slepě a nekriticky. Na únavu se v jejich případě vymlouvat nelze, a tak buď situaci vůbec nerozumí a slepě papouškují, nebo se nás snaží uspat.

Ano, mohlo to dopadnout ještě hůř.

Po dvou týdnech intrik, hádek, slovíčkaření, zabedněnosti, trucování a naivního očekávání, že jednat se sice musí, ale je to na všech ostatních, jen ne nás, to vypadalo na další krach.

Světoví lídři se shodli, že změna klimatu představuje ohromnou hrozbu a je potřeba jednat. Jakoby si ale neuvědomovali extrémní naléhavost situace. Na intrikaření a hájení vlastních zájmů není čas. V době probíhajících klimatických změn národní zájmy ve skutečnosti neexistují, jsou jen nebezpečnou iluzí, která nás přivede na pokraj katastrofy. Dopady změn klimatu neznají hranice. Pokud se nepodaří zastavit rtuť v teploměru, konflikt i masová migrace se dotknou každého z nás. 

Důvěra lidí na celém světě v domácí i mezinárodní politické systémy, úřady, veřejné i soukromé instituce a jejich legitimitu prudce klesají.  Je to nedůvěra živená lidskou hamižností menšiny, která devastuje potřeby a naději většiny. Je nutné, aby světoví představitelé začali urychleně jednat v souladu se zájmy a potřebami lidí, než je dožene jejich rostoucí zloba a zoufalství.

Durban
 Naslouchejte lidem, ne znečišťovatelům

Závěry z Durbanu nepřinesly tolik nezbytné průlomové řešení. Příslib budoucí závazné klimatické dohody nepochybně představuje vykročení správným směrem a naději, že emise jednou budou klesat. Problémem ovšem je, že to bude až příliš pozdě.

Zmiňovaná dohoda má být přijata do roku 2015 a závazně platit nejpozději od roku 2020. Pokles celosvětových emisí se tedy dá očekávat až po tomto datu, což znamená v podstatě jistotu oteplení nad kritickou hranici dvou stupňů Celsia. A s tím spojené katastrofální následky, totální chaos a rozpad.

Již nyní je naše zemědělství na hranici možného přizpůsobení. Stovky milionů lidí na celém světě hladoví, zuří rozsáhlé humanitární krize. S každým nárůstem světové teploty rostou i nedostatečná potravinová produkce, hlad a podvýživa.

Nejedná se o problémy budoucnosti. Devastační dopady na světovou produkci potravin lze pocítit již nyní. Rostoucí ceny potravin znovu a znovu ohrožují rozvoj ekonomiky i sociální stabilitu. Příkladem budiž takzvané Arabské jaro, které mělo svůj původ v rostoucích cenách potravin. Jak globální změny klimatu narůstají, situace se bude jen zhoršovat. 

Není pochyb o tom, že „dohoda o budoucí dohodě“ představuje dobrou zprávu. Radost však hatí její velmi silná hořká pachuť. Jednat je totiž potřeba již nyní a nikoliv až za téměř deset let nečinnosti. V opačném případě nás čekají katastrofální dopady změn klimatu a s ním spojený rozvrat a chaos.


Pohled na dva týdny klimatických jednání v jihoafrickém Durbanu z perspektivy Greenpeace...