V posledních týdnech bylo těžké si nevšimnout kontroverze, která v médiích provázela návrh na jmenování Richarda Brabce (ANO) ministrem životního prostředí. Bývalý ředitel chemických továren a úřadující místopředseda Svazu chemického průmyslu se běžně nestává šéfem ekologického resortu, který má mimo jiné v popisu práce činnost chemiček regulovat. Přesto považujeme za férové uznat, že Richard Brabec může být dobrým ministrem životního prostředí. Záleží jen na něm.

Po páteční schůzce Richarda Brabce s ekologickými organizacemi je jasné, že je otevřený diskuzi a nebrání se dialogu, což bohužel v posledních letech nebývalo na Ministerstvu životního prostředí pravidlem. Dejme mu standardních sto dnů a hodnoťme ho podle naplňování priorit, které jsme s ním probírali.

MŽP

Startovní podmínky bude mít nový ministr sice těžší než většina jeho předchůdců, nicméně i to může paradoxně přispět k tomu, že sektor zdevastovaný předchozími čtyřmi ministry dokáže postavit na nohy. Příležitostí prokázat své schopnosti bude mít více než dostatek. Jednou z prvních bude obnova Ministerstva životního prostředí jako úřadu, který hájí životní prostředí proti tlaku mnohem silnějších ekonomických resortů. Za Bízkové, Drobila, Chalupy i Podivínského se MŽP stalo menším bratříčkem ministerstva průmyslu, a to nejen po politické, ale bohužel i personální stránce. Z toho, jaké lidi si nový ministr do úřadu přivede a jaké v něm ponechá, bude možné poměrně dobře usuzovat, jak vážně přeseknutí kontinuity s ministry ODS myslí.

Test první: evropská klimatická a energetická politika

Programově budou jedním z prvních testů nového šéfa resortu jednání o nové evropské klimatické a energetické politice. Ta určí tempo, jakým se bude Evropa zbavovat závislosti na fosilních palivech, zvyšovat energetickou efektivitu a rozvíjet čisté zdroje energie v příštím desetiletí. Debata o budoucí podobě klimatické a energetické politiky EU naplno vypukne několik dní po Brabcově usednutí do křesla ministra životního prostředí a Evropský parlament i vlády členských států ladí svoje pozice k návrhu balíčku opatření. Ministři čtyř největších evropských ekonomik vyzvali ostatní, aby podpořili dostatečně ambiciózní cíl pro snižování emisí. Podobně se vyjádřily výbory Evropského parlamentu pro životní prostředí a průmysl nebo frakce socialistů v EP, kam patří i poslanci za ČSSD. Stane se ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce po letech poslušného plnění požadavků znečišťovatelů opět zastáncem účinných opatření na ochranu klimatu? 

Test druhý: chemická politika

Dalším lakmusovým papírkem bude postoj ministerstva k chemické politice. Svaz chemického průmyslu, v jehož představenstvu Brabec dodnes je, bránil přijetí účinné chemické politiky (nařízení REACH), které má za cíl více chránit zdraví obyvatel a životní prostředí před působením nebezpečných chemikálií. Chemici brzdí i implementaci REACH a výsledkem je například to, že Česko (MŽP) zatím nenavrhlo ani jednu nebezpečnou látku na tzv. kandidátní listinu (seznam látek, které budou muset procházet přísným procesem povolování), ač na to mělo 7 let. Srpen 2014 je dalším termínem, kdy státy mohou látky na listinu navrhovat, a ministr nás tak může přesvědčit, že za zájmy ochrany přírody a zdraví lidí se bude zasazovat stejně jako dříve za zájmy chemických továren. Lovochemie i Agrofert jsou synonymem konvenčního průmyslového zemědělství, které je často v přímém střetu s ochranou přírody. Půdní eroze, eutrofizace, snižování biodiverzity a používání pesticidů jsou jen základním výčtem problémů, při jejichž řešení bude muset ministr Brabec stát na druhé straně než doposud. Dokáže to?

Test třetí: staré ekologické zátěže

Staré ekologické zátěžeVelkou výzvou bude pro nového ministra i řešení starých ekologických zátěží. Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu by společně měly co nejdříve vypracovat a zveřejnit jasná a transparentní pravidla, která povedou k řešení tohoto vleklého a nadmíru naléhavého problému. Logika pravidel by měla být poměrně jednoduchá – nejdříve odstranit ty nejrizikovější zátěže za využití co nejšetrnějších technologií, aby se neopakovalo fiasko s ostravskými kaly. Právě řešení SEZ může být dobrým testem volebních slibů Ano2011 o tom, jak se věci dají dělat lépe a efektivněji.