“Takhle vypadají modlitby v akci!” Podpořte protest Indiánů

Severodakotská policie společně s národní gardou vyklidila část protestujících v indiánské rezervaci Standing Rock brutální silou. Použili zvukové dělo, pepřovvé spreje, obrněná vozidla i gumové projektily. Tábory a protesty ochránců vody proti stavbě ropovodu přes posvátná místa předků přitom byly naprosto nenásilné a inspirující. Podpořte je tím, že se na Facebooku přihlásíte jako návštěvníci rezervace Standing Rock. Náš americký kolega Peter Dakota Molof strávil týden tím, že podporoval ochranáře vody a poskytoval jim elektřinu v protestních kempech podél jezera Oahe. Přečtěte si, co viděl:

Je těžké představit si, co mě na místě čeká, proto jsem si dost dlouho netrpělivě představoval, jaké to v kempu asi bude. Na takový zážitek vás ale nic nepřipraví. Není možnost, jak dobře popsat místo, kde se právě teď tvoří historie.

Ze silnice poskytuje údolí neuvěřitelný pohled na rozlohu kempu Oceti Sakowin a na davy ochranářů pocházejících z dalekých národů. Všichni chtějí chránit zdroje vody před dakotským potrubím. Krátce si popovídáme s ostrahou a pak začneme vykládat náš třináctitunový náklaďák a ulice se plní vlajkami reprezentující domorodé národy, které akci podporují.

Následující týden trávím se stovkou lidí, kteří se zavázali k tomu, že výstavbu dakotského ropovodu zastaví bez násilí a silou svých modliteb. Každý den se tu odehrávají tréninky přímých nenásilných akcí a cvičení pro peacekeepery, kteří přispívají k uchování klidu při protestech. 

Ten zážitek je jedinečný - trénovat s příslušníky tolika různých národů, s příbuznými z tolika různých míst a s tolika lidmi, kteří jsou na takové akci vůbec poprvé. takhle vypadají naše modlitby v akci.

Je tu mezi námi i dost vůdčích osobnosti dalších historických protestních okamžiků domorodých lidí - okupací Wounded Knee či Alcatrazu. Pokorně nasloucháme starším členům, kteří nám připomínají, že neseme zodpovědnost za akce ostatních právě tak jako za akce naše.

Dny jsou delší a chladnější. Hovoří se o tom, co se stane, když zima opravdu zasáhne, a ochranáři, kteří tu jsou již od loňského dubna, přemýšlejí, jak neúprosný sníh byl loni. Ale nikdo nemluví o odchodu. Dělíme se o jídlo v jednom z osmi vnitřních táborů a jeden druhému potvrzujeme, že dokud nebude ropovod zastaven, nikdo z nás neodejde.

Každý den přijíždí více lidí. Někteří se vrací po krátké době pauzy (spousta lidí zůstane třeba týden, pak se vrátí k domácím záležitostem a pak zase zpět do kempu). Stále více lidí se však do kempu Oceti Sakowin zamiluje již na první pohled. Někdy pozdě do noci můžete slyšet jásot, který vítá nově příchozí. Slyším to, když ležím ve spacáku, a usmívám se. Jsem nevyspalý, ale šťastný. 

Každý večer se scházíme a zpíváme domorodé písně plné vděčnosti, odhodlání, ale i smutku, že musíme vůbec proti ropovodu bojovat. Vracím se do kempu relativně brzy, ale hlasy a zpěv ostatních zní do noci a jsou slyšet již časně ráno, když zdraví slunce. 

Sám pocházím z domorodého kmene, ale i tak nestačím žasnout, jak velkou podporu a soudržnost si zde různé kmeny navzájem prokazují. Ale vlastně na tom není nic překvapivého.

Výstavba dakotského potrubí není první a obávám se ani poslední krok, kterým se bohaté společnosti pokoušejí obětovat pitnou vodu a životní podmínky domorodých lidí jen kvůli zisku. Víme, že jde o hodně. S měnícím se klimatem jsou dávná území našich předků zaplavována a tím jsou naše vazby se zemí ohroženy, ropa a odpad z těžby uhlí ohrožuje naši vodu a náhlá zemětřesení trhají půdu pod našima nohama. Není na co čekat.

Problémy životního prostředí často nejdříve a nejdrsněji dopadají na domorodé obyvatele. Nakonec ale budou mít vliv na nás všechny. A lidé už to začínají chápat.

Jsme tady, abychom ochránili naší vodu. A doufáme, že i lidé ve světě brzy pochopí to, co je tisícům lidí protestujících v kempech dávno jasné. Stavba dakotského ropovodu se musí zastavit.

Peter Dakota Molof  poskytuje v Greenpeace USA podporu grassrootovým iniciativám.