Když sleduju aktuální vývoj tendru na koupi uhelné divize švédského koncernu Vattenfall, vrací se mi jedna vzpomínka z minulého roku. Byl jsem zrovna na cestě do kanceláře, zazvonil mi telefon a na druhém konci se představil zaměstnanec jedné prominentní české banky. Myslel jsem, že půjde o krátký monitorovaný hovor, ale místo toho mi bankéř nabídl půjčku v hodnotě půl miliardy eur. Tedy samozřejmě ne mně, ale organizaci Greenpeace, pro kterou pracuji. V té době se totiž ucházela o hnědouhelné elektrárny a doly Vattenfallu v německé Lužici - chtěla je koupit je a postupně uzavřít.
:. Akce Greenpeace proti Vattenfallu v Německu (c) Greenpeace - Daniel Müller
Již tehdy jsme na základě různých studií vyčíslili, že uhlí v Německu je riskantní podnik, že akvizice Vattenfallu se může snadno změnit v černou díru na peníze a že očekávání švédské vlády jsou po finanční stránce nereálná. Navrhli jsme proto, že podnik převezmeme za symbolické jedno euro a uděláme to, na co se Švédi nezmohli - zbavíme Lužici hnědouhelného prokletí. Navrhli jsme jedno euro, ale byli jsme ochotni jít s cenou nahoru až na náš tehdejší odhad 500 milionů euro, což byl jen zlomek ceny odhadované prodejcem. Z tendru jsme byli vyhozeni, protože jsme ho údajně svou nabídkou nebrali dostatečně vážně. Dnes se přitom cena hnědouhelných aktiv Vattenfallu v Německu odhaduje zhruba na polovinu námi navrhované částky a stále klesá. Podle nejnovějších zpráv přitom tuto částku nechce zaplatit žádný český zájemce. Švédský stát tak možná svou firmu vůbec prodávat nebude.
Náš plán byl založit nadaci, do níž by mohla vstoupit německá vláda i zástupci spolkových zemí, na jejichž území doly leží, města a progresivní firmy v regionu či veřejnost. Poslední elektrárnu bychom zavírali v roce 2030, měli bychom tedy patnáct let na postupné odcházení lidí do důchodu, na přípravu sociálních programů a na tvorbu nových pracovních míst, například podporou obnovitelných zdrojů v regionu. Cílem by v tomto případě nebylo na transkaci vydělat, všechny peníze z těžby a výroby elektřiny bychom vrazili zpátky do strukturální přeměny regionu. Výsledkem by byla rekultivovaná, čistá krajina, města a vesnice, které se nemusejí bát zbourání kvůli těžbě, a spolkové vlády, které nemusejí řešit problémy s vysokou nezaměstnaností. Absurdní je, že švédský stát nyní zvažuje, jak z ošemetné situace ven a podle nového vyjádření zvažuje založení nadace, do níž by hnědouhelná aktiva převedl. Že by se inspiroval u Greenpeace? Doufejme.
:. Obyvatelé Lužice řekli ČEZu, že si nepřejí další těžbu. (c) Greenpeace - Ibra Ibrahimovič
A co vlastně mají v plánu kupci, pokud se prodej přeci jen uskuteční? Vypadá to, že z tendru potichoučku vycouvá německá firma Steag a zbydou v něm jen čeští zástupci - polostátní gigant ČEZ, EPH Daniela Křetínského a Vršanská uhelná Pavla Tykače. Jejich motivace ke koupi dolů a elektráren v Německu není úplně jasná. Pravděpodobně se ale jeví varianta, že chtějí zdejší energetické závody ještě jednou naposledy “podojit” a doufají, že zbydou peníze na rekultivace. Ale co když ne? V případě ČEZu by pak na toto dobrodružství museli doplatit čeští daňoví poplatníci, v případě soukromé firmy ty němečtí.
Doly i elektrárny na německém území se budou muset uzavřít tak jako tak, protože tamní energetika se zbavuje emisí oxidů uhlíku. ČEZ proto už dříve požadoval po německé vládě garance, že bude moci v Lužici těžit a spalovat uhlí ještě minimálně 20 let. Takový slib ale firmě nikdo dát nemůže. Zájem o koupi tak alespoň podle médií mezi šéfy polostátní české společnosti značně ochladl. To ale samo o sobě není dobrou zprávou, protože pokud se černým koněm prodeje nakonec stane společnost uhlobarona Tykače, mají se zdejší lidé na co těšit. Tykač proslul svou touhou bourat domovy lidí v Horním Jiřetíně, nebude mít proto asi moc pochopení pro lidi, kteří řeší obdobné problémy na hraně uhelné jámy jen kousek za našimi hranicemi.
V následujících dnech budou muset firmy odevzdat své finální nabídky na koupi uhelné divize Vattenfallu. Kolik nakonec bude moci švédská vláda inkasovat za kontroverzní prodej? A vyplatí se jí to vůbec? Zdá se, že prodej Vattenfallu a jeho další provozování je za nynějších podmínek nesmyslné. Jediným skutečným řešením je přijít s propracovaným plánem, jak postupně těžbu utlumovat a elektrárny zavírat, aniž by tím Lužice utrpěla.
Psáno pro iHned.cz