Fukušima nám ukázala realitu - neprohlubujte svou závislost na jádru, ale rozvíjejte čistou energii.

Junichi Sato -ředitel Greenpeace Japonsko

Březen 2011 byl prostě tragický. Kromě toho, že jsme zajišťovali bezpečnost zaměstnanců Greenpeace v Tokiu a sledovali zhoršování katastrofy na severu Japonska, stal jsem se svědkem počátečních snah japonské vlády a jaderného průmyslu o získání kontroly nad zasaženými reaktory. Pak jsem v průběhu posledních dvou let viděl, jak se lidé žijící v okolí Fukušimy snaží o dosažení alespoň zdánlivého návratu do normálního života. Mnohé oblasti jsou však i nadále neobyvatelné, přičemž až 160 000 lidí stále neví, co bude zítra. Nemohou se vrátit domů, ale ani znovu vybudovat své životy na bezpečnějším místě, protože nedostali dostatečnou náhradu za vzniklé škody. Jediná věc, která byla od havárie reaktorů posílena, bylo naše přesvědčení, že jaderná energie je nebezpečná a rozhodně není v nejlepším zájmu lidí.

Tato stále trvající tragédie vznikla kvůli chybám systému, který měl zajistit bezpečné prostředí pro své občany, ale který v tom selhal. Tento systém chrání jaderný průmysl, ne lidi.

Celkové škody způsobené katastrofou ve Fukušimě se odhadují na 250 miliard dolarů, ale už současné náklady postihly provozovatele elektrárny TEPCO natolik, že si musel půjčit peníze od vlády. Tedy japonských daňových poplatníků. TEPCO je přitom jednou z největších energetických společností na světě, ale i tak musel být uchráněn před svou vlastní odpovědností za způsobené škody. Účet zaplatí daňoví poplatníci. Horší je, že systém poskytuje dokonce ještě větší ochranu firmám jako GE, Hitachi a Toshiba. Ty totiž elektrárnu ve Fukušimě stavěly a dodávaly služby a technologie na její provoz. Přesto nemusí obětem katastrofy zaplatit nic, protože se na ně podle zákonů nevztahuje žádná odpovědnost.

Protest Fukušima

Japonská společnost není zvyklá protestovat. Přesto jsme v posledních letech viděli stovky tisíc demonstrantů, kteří zaplavili ulice Tokia v okolí úřadu předsedy vlády a parlamentu. Tyto protesty pokračují a podpora naprostého útlumu jaderné energetiky v Japonsku roste. Lidé se zlobí, a to jednak kvůli rozhodnutí předchozí vlády znovu spustit jaderné elektrárny poté, co byly všechny po fukušimské katastrofě odstavené,  a také kvůli plánům opětovně zahájit provoz  více reaktorů, případně pokračovat v budování nových.

To, co lidé ztratili při katastrofě ve Fukušimě, jim vrátit nedokážeme, ale můžeme se spojit a ujistit je, že na ně myslíme, a že už nikdo nebude muset trpět následky jaderné havárie.

Právě s touto nadějí píšu tento vzkaz.

Chtěl bych ještě zdůraznit dva důležité body. Prvním je, že katastrofa ve Fukušimě zastavila další vývoj jaderného průmyslu v Japonsku. Japonci se poučili a bylo vidět oživení vývoje alternativ k jaderné energii: rozvoji energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Náš premiér Abe však nyní chce prodávat vašim zemím jadernou technologii od našich dodavatelů Hitachi a Toshiba - stejných společností, které odmítají přijmout odpovědnost za vady reaktorů ve Fukušimě. Až budou pan Tusk, Nečas, Orbán a pan Fico s premiérem Abem mluvit, možná by měli požádat o pomoc v rozvoji čistých a obnovitelných zdrojů energie, namísto nebezpečného jádra.

Zadruhé bych chtěl upozornit na stále se vynořující otázku: Jak by to vypadalo v zemích V4 v případě nehody, když vidíte, jak s problémy zápasíme v Japonsku, kde tito jaderní dodavatelé sídlí? V obci Itati v prefektuře Fukušima se náklady na dekontaminaci odhadují na 322 miliard jenů (asi 2,5 miliardy eur). A to jde jen o jednu z 59 obcí, které takové práce potřebují. Množství peněz, které je třeba vynaložit nejprve na vybudování reaktoru a pak odstranění následků, když dojde k nehodě, je prostě nepřijatelné. Zejména, když obnovitelné zdroje mohou dodávat levnější a hlavně čistší energii.

Radioaktivita ve Watari

Zřejmě i kvůli lekci z Fukušimy je mnoho lidí v Polsku, České republice, Maďarsku a na Slovensku proti využívání této technologie. Přesto jsem byl šokován, když jsem zjistil, že ve vašich zemích neprobíhá žádná skutečná veřejná diskuse o jaderné energii. Ve Fukušimě jsem viděl, jak byli obyvatelé vesnic do jednoho vyhnáni z domovů, jejich domy a pole prohlášeny za kontaminované. Rodiče se snaží znovu vybudovat svůj život, i když mají strach o své děti, které byly vystaveny vysoké úrovni záření. Dva roky po havárii ukázal průzkum veřejného mínění novin Asahi, že 70 % japonských obyvatel je pro postupné odstavení všech reaktorů. Navíc za poslední dva roky produkují energii jen 2 z 54 japonských reaktorů, a země přesto funguje bez větších výpadků - což vede k otázkám, zda je jaderná energie vůbec potřeba.

Není etické, aby se Japonsko snažilo exportovat reaktory do Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska. V jedněch polských novinách jsem četl, že polská vláda má "víru" v japonskou jadernou technologii. Chtěl bych říci premiérům všech čtyř zemí Visegrádu, že jejich obyvatelé prokázali víru v ně a tu by neměli zradit.

Junichi Sato je výkonný ředitel Greenpeace Japonsko