Výroční zasedání IWC skončilo. A nezapomnělo se náhodou na něco?

Stránka - 29 června, 2010
Výroční zasedání IWC v marockém Agadiru skončilo, téma velryb je na další rok dáno k ledu a delegáti se rozjíždějí do svých domovů. Celou řadou otázek se přitom zástupci vládních delegací vůbec ani nezačali zabývat. Jednou z klíčových ohledně IWC přitom je, kde vlastně začínají a kde končí její pravomoci.

Samice keporkaka s mládětem ve vodách Tichého oceánu

Po většinu času se diskuse točila kolem pouhých 12 druhů kytovců z celkového počtu asi 90. Schválně toto číslo zaokrouhlujeme vzhledem k nekonečným stávajícím debatám o tom, co už je samostatný druh a co nikoli, jako je tomu v případě čeledi vorvaňovcovitých, nejtajemnější    větve řádu kytovců.

A tak IWC nemá žádnou pravomoc regulovat či dokonce i jen monitorovat například lov sviňuch běloploutvých (Phocoenoides dalli )v japonských pobřežních vodách, který čítá kolem 15 000 každoročně ulovených kusů a dalších asi 5 000 uvízlých v rybářských sítích.

Vědecký výbor IWC přitom před dvěma lety doporučil snížení těchto počtů na udržitelnou úroveň a požadoval provedení dalšího výzkumu velikosti stávající populace. Ani k tomuto kroku ale neměl výbor žádný mandát a tak zůstalo u pouhých slov. Totéž platí i pro lov druhů jakými jsou běluha mořská (Delphinapterus leucas), narval jednorohý (Monodon monoceros), kulohlavec černý (Globicephala melas) a kulohlavec Sieboldův (Globicephala macrorhynchus) a vorvaňovec velký (Berardius bairdii)  vyskytující se porůznu kolem Arktidy, ve vodách japonských, ale i v Karibiku.

Z hlediska ekologie a ochrany je to zcela nesmyslné. Malí kytovci mohou být přece dohnáni lovem k zániku stejně tak, jako ti velcí, a často obývají stejné ekosystémy. Je to nelogické i z teritoriálního hlediska. Tyto lovy se uskutečňují v pobřežních vodách stejně jako lovy plejtváků malých (Balaenoptera acutorostrata), velryby grónské (Balaena mysticetus), keporkaka (Megaptera novaeangliae), plejtvákovce šedého (Eschrichtius robustus) a řady dalších druhů, které jsou v hledáčku IWC.

Dnešní stav vychází z historie. Při svém založení bylo IWC fórem pro země lovící velryby – s Norskem a Velkou Británií v čele a zajedno v tom, že je třeba chránit komerčně významné druhy s cílem zajistit, aby bylo co lovit i do budoucna.

Platí to i pro dnešek?

Mnozí by jistě řekli, že ne – a pokud bychom tyto otázky začali řešit až dnes, vlády by raději  vytvořily orgán, který by zastřešoval všechny kytovce či případně jen ty na volném moři – nebo (a tuto možnost by asi upřednostňovaly některé země lovící velryby), sérii regionálních organizací obdobných Regionální organizaci pro řízení rybolovu (RFMO), jakou je Severoatlantická komise pro mořských savce. Záleželo by jen a jen na našem vztahu ke kytovcům, zda by převážila zcela jejich ochrana či by to zahrnovalo i pravidla jejich lovu.

Dnes je tomu ale bohužel tak, že druh jakým je sviňucha běloploutvá je ponechán zcela bez účinné mezinárodní ochrany. Totéž platí i pro nejmenší kytovce žijící v řekách a při pobřeží. Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer), kytovec z řeky Jang-c'-ťiang, patří již od roku 2006 na smutný seznam vyhynulých živočichů a jak bylo letos na vědeckém výboru v rámci IWC  zdůrazněno, zbývá už pouhých 250 kusů sviňuchy kalifornské (Phocoena sinus), a populace orcely tuponosé (Orcaella brevirostris) z povodí Mekongu nedosahuje ani 100 kusů.

Samotné upozornění na problém a vznesená doporučení ale nic nezmohou, není-li stanoven mandát k řešení alarmujícího stavu.

Blýská se snad ale na lepší časy

Jedním z výstupů 62. výročního zasedání IWC byl workshop týkající se důsledků těžby ropy a plynu, jehož konání bylo vyvoláno potřebou řešit přetrvávající problémy plejtvákovců šedých v okolí Sachalinu, dlouhodobé obavy z těžby ropy v Arktidě v místech, kde velryby přijímají potravu a nejaktuálněji také problémy s krizí spojenou s únikem ropy v Mexickém zálivu.

Přijímají se opatření, aby turistický průmysl nabízející pozorování velryb nerušil zvířata v jejich prostředí a vyhodnocují se rizika, která může způsobit změna klimatu. Mezi takové dopady můžeme například zařadit úbytek rozsahu polárního mořského ledu.

Vědecký výbor IWC je sdružením pravděpodobně nejrenomovanějších světových kapacit v tomto oboru a navzdory občasným politickým hrátkám, které se odehrávají během diskusí o japonském vědeckém velrybářském programu, vykonává tento orgán obrovský kus dobré práce, která hraje klíčovou úlohu v otázce budoucí existence velryb i jejich menších příbuzných. Potenciál tohoto výboru je bohužel omezen těmito politickými šarvátkami ohledně lovu a ke škodě velryb samotných tak řada doporučení z řad odborníků vědeckého výboru nespatří nikdy světlo světa.

A tak zatímco obraz ochrany kytovců je již nastíněn, schopnost učinit cokoli konkrétního a posunout se v ochraně kupředu nad rámec pozorování tohoto obrazu je bohužel jen velmi malá.