Narval - bájný jednorožec severu

Stránka - 16 září, 2008
Polárním medvědům se jistě dostává více mediální pozornosti a americká vláda později tento týden rozhodnutím soudu bezpochyby potvrdí jejich zařazení mezi ohrožené druhy, nové výzkumy ale naznačují, že narval, tajemná velryba s dlouhým, točitým klem, je zřejmě mnohem ohroženější probíhající prostředí klimatickou změnou.

Vědci se obávají, že narval je do té míry vázán na své životní, specifika svého stanoviště a způsob výživy, že je nejméně ze všech arktických savců schopen přizpůsobit se procesu rychlého oteplování.  Narozdíl od polárních medvědů, kteří jsou široce rozšířeni v cirkumpolární oblasti, populace narvalů je soustředěna na relativně malou oblast mezi Baffinovým ostrovem a Grónskem. S populací nepřekračující 80 000 kusů se narvalové drží mnohem přísněji svých daných migračních pásem než další dva druhy arktických velryb, běluha mořská (vyza) a velryba grónská.  Jakákoli změna ledovce v zimním období má pravděpodobně nepříznivý vliv na tyto velryby, které se živí v chladu a tmě a jsou schopny se ponořit za potravou až do hloubky 1500 metrů, kde vyhledávají svou oblíbenou kořist, grónského platýse obrovského a také tresky a olihně.

"Narvalové jsou opravdoví arktičtí labužníci. Vybírají si jen velmi málo druhů kořisti. Na rozdíl od běluh se neživí čímkoli, co jim přijde do cesty," říká hlavní autorka výzkumné studie Dr. Kristin Laidre z Polárního výzkumného centra na univerzitě ve Washingtonu. Na rozdíl od většiny velryb, které jsou v letním období zaneprázdněny krmením, tito ve společenstvech žijící a na rodinu orientovaní savci tráví teplé měsíce lenošením v pobřežní oblasti podél severovýchodní trasy a na západním pobřeží Grónska.
"Jejich situace je nepředvídatelná," říká Laidre. "Narvalové mají pravidelné zvyky, tráví svůj čas vždy na stejném místě a mají tendenci se rok co rok vracet na stejné místo. Netušíme, jak se budou schopni vyrovnat s ubývajícím ledem, ale v případě, že roztaje, teploty a proud se změní, což ovlivní výskyt jejich kořisti a nakonec to bude mít dopad i na samotné narvaly.“ Tání oceánského ledovce může ohrozit narvaly i jinak. Mohou se stát sami kořistí dravých velryb, které se v posledních letech kvůli ubývání ledovců vydávají stále častěji do severnějších oblastí, kde mají sklon narážet svými obrovskými hřbetními ploutvemi na ledové kry. V menší míře pak narvaly loví ve skupinách lední medvědi, kteří na ně číhají u okrajů dýchacích otvorů.

Inuité, kteří stále ještě každoročně uloví velký počet narvalů, uvádějí změny v jejich rozšíření a početním stavu, zatímco biologové z Kanadské polární služby hlásí vyšší výskyt brucelózy, příznaku ekologické zátěže.

V době probíhající klimatické anomálie s trendem dramatického oteplování Arktidy si výzkumní pracovníci v poslední době všimli, že zimoviště narvalů v Baffinově zálivu jsou stále chladnější, což vede k tomu, že otevřená vodní plocha, životně důležitá pro dýchání narvalů, zamrzá.
Během posledního významného chladného období mezi 12. a 19. stoletím – v malé době ledové – se údajně narvalové vyskytovali jižněji.

Poslední zaznamenaný výskyt v britských vodách byl v roce 1588, krátce předtím než královna Alžběta I vyplatila za kel svému korzárovi Martinu Frobisherovi 10-ti násobek jeho váhy ve zlatě.
Jedna nedávná studie uvádí, že by slavný kel mohl sloužit narvalům jako smyslová anténa pro lepší orientaci v prostředí. Jedná se však o pouhou domněnku.
"Je to pohlavní a společenský znak - podobně jako hříva u lva nebo parohy jelena," vysvětluje Laidre. "Samci tak poukazují na své dominantní postavení jak ve stádu, tak i v soutěži o samice.  Nejedná se ale o žádné klání, samci jen kly lehce pohupují a samice se často nalézají mezi nimi."
Studie arktických savců vydaná v odborném časopise Ecological Applications uznává, že chování a zvyky narvalů zůstávají do značné míry skryté, neboť tato zvířata žijí v nám vzdálených končinách a jen těžko je lze nalézt a sledovat. Mohl by ale narval vyhrát co do zranitelnosti nad ledním medvědem a stát se tak ikonou dopadů globálního oteplování?

Arktická zvířata jsou tímto jevem postižena různými způsoby. Pro polární medvědy je ztráta ledu katastrofou. Pochopit ale důsledky tání ledu pro narvaly je mnohem obtížnější, neboť o nich toho víme příliš málo. Pozorujeme změny v ekosystému a zjišťujeme výskyt narvalů v nových oblastech, takže se určitě něco děje. 

Velryba s „rohem“, který kdysi sloužil evropským panovníkům jako božská ochrana, bude možná sama brzy potřebovat ochranu nebes.