Stránka - 16 září, 2008
Stávající úroveň hluku ve světových oceánech způsobuje dle zprávy Mezinárodního fondu IFAW (The International Fund for Animal Welfare) vážné problémy velrybám, delfínům a řadě dalším mořským savcům. Studie uvádí, že hluk pod hladinou ruší zvířata v komunikaci a znesnadňuje jim přijímaní potravy.
A pod of dolphins are pictured in the Ligurian Sea, Pelagos whale sanctuary, swimming close to the Greenpeace ship Arctic Sunrise, 7 August 2008, 20 miles off the north coast of Corsica France.
Námořní sonary jsou zřejmě příčinou masového úhynu některých kytovců. V některých oblastech se úroveň hluku v oceánech každou dekádu zdvojnásobuje a dle IFAW veškerá přijatá ochranná opatření zatím selhávají. Dle vyjádření ředitele fondu Robbieho Marslanda „lidstvo doslova utápí své mořské savce“.
Ve své globální hodnotící studii všech druhů kytovců, zveřejněné minulý měsíc, upozorňuje IUCN (the International Union for the Conservation of Nature), že hluk v oceánech pro ně představuje významnou hrozbu.
Jak velryby, tak i delfíni využívají zvuku způsobem, který je významný pro jejich přežití, i když nám není přesně známo jak. Velryby jako např. plejtvák obrovský či keporkak, vyluzují nízkofrekvenční volání, které se nese vodou stovky až tisíce kilometrů. Jsou to zvuky v infrazvukovém pásmu o vysoké hlasitosti. Volání největších velryb jsou slyšitelná i pro nás. Unikátní jsou zpěvy keporkaků, které se skládají ze složitých sekvencí, které se u nich rok od roku mění. Pravděpodobně jsou používány k námluvám. Celý projev často trvá až 30 minut. Delfíni a ozubení kytovci využívají echolokace. Jedná se o postup, kdy se vysílaný zvuk od předmětu odrazí zpět do místa vysílání, kde je zpětně zachycen. Z celkového času, který uplyne od okamžiku vyslání zvukové vlny (obvykle vysokofrekvenčního zvuku) do okamžiku zpětného příjmu odražené vlny (ozvěny neboli echa) lze spočítat vzdálenost alokovaného předmětu. Tento princip využívají některé specializované elektronické přístroje, například sonary. Princip echolokace je využíván pro měření hloubky moře. Delfíni pak využívají svůj biologický tělesný sonar pro vyhledávání potravy.
Zpráva IFAW dokládá, že lodní motory a šrouby, jakož i seismická výzkumná zařízení užívaná k hledání ropy či zemního plynu produkují hluk v řadě frekvencí, které ovlivňují obě skupiny kytovců, ozubené i kosticovce.
Zpráva s názvem „Hluk v oceánech: Ztlumte ho“ cituje výzkum, který poukazuje na fakt, že volání např. keporkaků využívá jen desetiny rozsahu, běžného v době před motorizací komerčního loďstva (dnešní velké lodě – hluk až 190dB).
Negativní následky používání vojenských sonarů popsala v listopadu 2005 zpráva Programu OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme, UNEP). Západní státy investovaly v posledních letech značné prostředky na modernizaci svých vojenských ponorek. Pro jejich detekci je nyní třeba používat nízkofrekvenční aktivní sonary (Low Frequency Active Sonar, LFAS), jejichž činnost způsobuje velkou bolest a selhání základních smyslových funkcí 71 druhů kytovců. Vůbec největšímu nebezpečí je vystaven vorvaňovec tropický (Mesoplodon densirostris), vorvaňovec zobatý (Ziphius cavirostris), plískavice novozélandská (Cephalorhynchus hectori) a běluha (Delphinapterus leucas).
Na důsledky vojenských pokusů a manévrů poukazují kritici už řadu let. V roce 2002 zahynulo v blízkosti ostrova Gran Canaria sedm velryb. Ve stejné době byl v této oblasti použit silný nízkofrekvenční sonar. Pitva mrtvých těl prokázala poškození sluchových orgánů, vnitřní krvácení do mozku a krvácení z uší i očí. Experti rovněž hovoří o tzv. kesonové (dekompresní) nemoci, k níž dochází při prudkém vynoření velryb stresovaných hlukem.
"To vzbuzuje skutečně vážné obavy, protože tato zvířata potřebují zvuk k navigaci, při hledání potravy, ke komunikaci i pro páření," varoval Mark Simmonds ze Společnosti na ochranu velryb a delfínů (Whale and Dolphin Conservation Society, WDCS). "Doposud jsme věděli o jiných hrozbách, jako je nadměrný rybolov, lov a znečištění. Nové nebezpečí představuje rostoucí počet podvodních sonarů. Tyto nízkofrekvenční zvuky putují na velkou vzdálenost, stovky, ne-li tisíce kilometrů od zdroje."
Poškození sluchu zvířat může způsobit už hluk kolem 110 decibelů (dB). Sonary přitom vysílají zvukové signály o intenzitě 215 i 220 dB a ještě ve vzdálenosti 160 kilometrů dosahují úrpvně 160 dB. Tlak ze strany ochránců přírody vedl alespoň k určitému omezení využití sonarů námořnictvem USA, taktéž i některé společnosti využívají seismických výzkumů menší měrou. Bohužel žádné zákony, jež by umožnily postihnout nadměrné zvukové zamoření oceánů, neexistují.
Plnou zodpovědnost za současný stav nesou vlády světových mocností. Ochránci přírody a vědci odmítají argumentaci politických a vojenských funkcionářů, podle nichž je využívání silných sonarů nezbytné pro národní bezpečnost.