Volba o osudu velryb a delfínů je jen na nás.
Nové výzkumy hovoří jasně o tom, že velryby a delfíni disponují mnohem komplexnější inteligencí a kulturou, než jsme kdy předpokládali. Vědci poukazují na otázku našeho vztahu k nim, včetně dilematu, zda máme vůbec právo tyto tvory lovit. Omezeni hranicemi vlastní představivosti, je pro nás obtížné si připustit, že by jiný tvor mohl mít schopnosti srovnatelné s těmi našimi. Navzdory po věky zažitým předsudkům o lidské nadřazenosti, vědci objevují sofistikované formy inteligence vně hranic našeho druhu. Může nás to překvapit či zaskočit, ale delfíni a velryby takovými vlastnostmi vskutku disponují.
Píše se rok 2010 – bude se na něj vzpomínat jako na rok, kdy jsme se konečně postavili těmto svým nejistotám a našli si cestu k ostatním vysoce vyvinutým druhům, s veškerou mírou odpovědnosti, která z tohoto kroku pramení? Tento rok, tak bohatý na události, začal konfrontačními střety velrybářů s aktivisty v Jižním oceánu. Snad budou naše nenaplněná očekávání v oblasti změny klimatu koncem loňského roku na summitu v Kodani vyvážena dosažením pokroku v jiné oblasti – konkrétně v otázce biologické rozmanitosti. Konfrontace mezi velrybáři a aktivisty otevřela globální diskusi o tom, jaký je náš vztah k jiným vyspělým druhům žijícím na planetě. V tomto případě se jedná o to, zda velryby a delfíny považujeme za zdroj sloužící člověku, nebo zda i oni mají přirozené právo na svůj život, svou svobodu a svůj prostor.
Letos v únoru se na zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) řešilo bezprecedentní téma "inteligence delfínů a jejích etických a dalších důsledků". V panelu diskutovaly tři významné akademické kapacity o tom, zda objev stále nových vědeckých poznatků o kulturních a poznávacích procesech u velryb a delfínů má mít vliv na mezinárodní politická rozhodnutí a na otázky etického charakteru, například o způsobu, jakým s těmito druhy zacházíme. Jejich závěry řekly jasné ano.
V době konání konference AAAS se v USA utopila zkušená trenérka velryb, když ji samčí orka stáhla pod hladinu. Překvapivě to ale nevyvolalo bouři nevole ze strany veřejnosti a médií proti velrybě samotné. Pozornost byla spíše upřena k tomu, zda je vhodné držet tyto mocné, vyspělé a inteligentní druhy v zajetí jen pro lidskou zábavu.
V březnu se zástupci Mezinárodní velrybářské komise (IWC) sešli, aby diskutovali detaily „návrhu“ o budoucnosti velrybářství. Globální diskuse se nakonec zvrtla v ostrou debatu, kdy někteří navrhovali návrat ke komerčnímu lovu velryb, a jiní naopak tvrdili, že k takovému precedentu již nikdy nesmí dojít. Vlády z obou táborů se najednou ocitly pod značným tlakem svých voličů, a začaly tak politické tanečky k uhájení pozic. Možná je tedy už vážně na čase, abychom se rozhodli a jednou provždy řekli, že věříme, že velryby a delfíni mají právo na svůj život, na svou svobodu a ochranu svých domovů a rodin.
Zároveň na jaře film The Cove – dokument popisující každoroční porážku více než 20 000 delfínů a sviňuch v Japonsku – nečekaně obdržel Oscara za nejlepší dokument roku 2010, a přinesl tak další příklad naléhavé nutnosti urovnat náš vztah s těmito druhy. Koncem března dočasně zavřela jedna restaurace v Los Angeles dobrovolně své brány zákazníkům, aby vyjádřila své politování nad tím, že dříve na jídelníčku nabízela velrybí maso. Na konci dubna se také v Kongresu USA konalo neobvyklé slyšení, které mělo přezkoumat vzdělávací a ochranářský smysl držení mořských savců v zajetí. Slyšení se konalo v době důležitých událostí, včetně neštěstí s orkou, veřejného pobouření nad lovy delfínů v Japonsku a mezinárodního setkání představitelů zoologických zahrad se zástupci průmyslu oceanárií a mořských akvárií. Zasedání IWC o návrhu na ukončení moratoria na komerční lov velryb jen dokreslilo významnost debaty na toto palčivé téma.
Skutečnost, že tato diskuse vůbec probíhá, naznačuje, že stojíme na cestě směřující k respektování těchto tvorů. Mnoho badatelů se nyní shoduje v tom, že studují složitou, vysoce vyvinutou formu inteligence, s jinou vrozenou formou vnímání své identity, aniž by nutně musel být jejich „intelekt“ přímo srovnáván s naším. Nyní již víme, že delfíni a velryby, i když jinými cestami, s odlišnými osobnosti a identitami, jsou sto přemýšlet o své budoucnosti a mají vrozenou schopnost naučit se jazyk.
Velký podíl na chování velryb a delfínů má kultura, které se učí a předávají ji z generace na generaci. Těmto tvorům jsou vlastní složité procesy rozhodování, jakož i komunikační struktury. Nezávisle dospěli k formám sociálního učení a kulturního přenosu, které odpovídají radikálně odlišnému prostředí, ve kterém žijí.
Zaslepeni hranicemi vlastní představivosti, zjišťujeme, jak těžké je si představit, že jiný tvor by mohl mít schopnosti soupeřící s těmi našimi. To naše vlastní nejistota nám brání uznat dopady našich činů na tyto živočichy. V řadě ohledů jsou stejně tak komplexní jako my. Uznání faktu, že alespoň někteří živočichové stojí mimo kategorii "pro využití" by přineslo důsledky právní, filosofické, vědecké i politické. Řada důkazů naznačuje, že změna dnešního status quo je jen dalším logickým krokem vpřed.
Nikdo tu nenavrhuje, aby bylo velrybám a delfínům uděleno právo volit, vlastnit řidičský průkaz nebo mít přístup k bezplatnému vzdělání. Ale v této krátké době posledního půl roku jsme měli dost příležitostí k zahájení celosvětové hluboké debaty o našem kolektivním vnímání tohoto morálního dilematu. Možná je na čase, abychom se rozhodli odpovědět na otázku, zda věříme, že velryby a delfíni mají právo na svůj život, svou svobodu a ochranu svých domovů a rodin. Nebo se raději vrátíme zpět do světa, který s lovem velryb souhlasí? Budou velryby a delfíni, stejně jako orka v mořském parku v USA dál jen kroužit v bazénu pro naši zábavu?
Volba je jen a jen na nás.