Kaly
Foto: Greenpeace/Martin Bouda

Další pokračování kauzy ostravských kalů a jejich navrácení z Polska zpět do ČR výstižně popisuje vtip z poloviny devadesátých let:  David Copperfield jede na návštěvu do České republiky. Na hraničním přechodu ho zastaví celníci: „Mistře, mohl byste nám, prosím, ukázat nějaké to kouzlo?“ „Ale jistě…“ a nechá na kapotě svého vozu zmizet šálek kávy. „Hmm, to je dobrý, ale to my umíme lepší kouzlo – vidíte támhle ty tři kamióny plný lihu?“ „Ano, vidím.“ Celník orazítkuje tři dokumenty: „Čáry máry fuk - a je tam hrášek!“  Jen si místo lihu dosaďte nebezpečný odpad z ostravských lagun a místo hrášku „alternativní“ palivo. 

Kouzlo s proměnou nebezpečného odpadu – odtěžených kalů z lagun Ostramo – však neošálilo polské úřady, a tak se musí jedy „orazítkované“ jako palivo vrátit zpět do Česka. Zde však kouzlo funguje spolehlivě a s přejezdem hranic se toxický náklad opět promění, tedy alespoň na Ostravsku.

Jenže tam s tímto problémem nikdo nechce nic mít, a proto se lifruje do severních Čech, kde se bude spalovat v cementárně Lafarge v Čížkovicích. I zde je celý proces doprovázen magickým umem úřadů a politiků, které dovoz a pálení kalů posvětili – tedy Krajským úřadem Ústeckého kraje a Ministerstvem životního prostředí. 

Obě instituce proti celé akci navenek ostře vystupují a navzájem se obviňují, nicméně ve skutečnosti ruku v ruce tiše spolupracují na tom, aby desetitisíce tun jedů prolétly komínem čížkovické cementárny.  První krok učinila Rada Ústeckého kraje, když posvětila skládkování kalů u Litvínova. Pro hlasovalo osm z devíti radních, na dotazy novinářů však všichni odpovídali, že byli proti nebo si nepamatují. Záznam o hlasování někdo nechal tajemně zmizet.

Nepřekvapí, že hlasování proběhlo dva týdny po té, co radní kategoricky odmítli dovoz a pálení kalů v Ostravě. Greenpeace se proti rozhodnutí kraje odvolalo, protože veřejnosti nebylo umožněno se k němu vyjadřovat. Kraj měl možnost alespoň částečně vše napravit, místo toho však absurdním způsobem napadl Greenpeace – prý zaspalo, když se v zákonných lhůtách nepřihlásilo do řízení, ve kterých rozhodovalo o zpracování kalů v Ústeckém kraji. Ovšem Greenpeace bohužel magické schopnosti nemá a těžko se mohlo přihlásit do řízení, které kraj v rozporu se zákonem nezveřejnil.  To, že mezitím ředitel krajského úřadu volal o pomoc premiéra Nečase s tím, že kraj již v boji proti kalům vyčerpal všechny zákonné prostředky, jen dokresluje, jaká mediální kouzla na severu Čech ovládají. 

Mediální kouzla umí i ministr Chalupa, který se podivil nad tím, že kraj posvětil skládkování kalů u Litvínova, a odmítl, že by MŽP neslo jakoukoliv odpovědnost a mohlo cokoliv změnit. „My jako ministerstvo jsme odvolací orgán, který by rozhodl, pokud by došlo k nějakému porušení, pokud by došlo k iniciativě na té změně. Ale ono se zkrátka nic takového nestalo.“  

Ono se však stalo. Bylo to právě MŽP, které rozhodovalo o odvolání Greenpeace proti rozhodnutí Ústeckého kraje. Nikoho nepřekvapí, že jej MŽP zamítlo, přestože Greenpeace ministerským úředníkům předalo judikát v obdobném případě, který jasně ukazoval, že právo je na naší straně. Nikoliv však moc, ta je na straně jiných „kouzelníků“. 

Tím s nejmocnější čarovnou hůlkou však není ani Ústecký kraj ani MŽP, ale sdružení Čistá Ostrava v čele s firmou Geosan Group. Těm stát za pochybnou sanaci vyplatil už 1,2 miliardy korun, přivřel oči nad nedodržováním původní technologie, dvakrát o rok prodloužil termíny pro vytěžení a likvidaci kalů a  Geosanu odpustil penále ve stovkách milionů za nedodržení termínů.  

Stejně kouzelným a magickým bude patrně i rok 2012. Ve hře jsou desítky miliard za sanace stovek starých ekologických zátěží a kouzelníků, kteří se pokusí z nebezpečných jedů vyčarovat další „alternativní“ paliva či jiné magické směsi, jež následně proženou komínem, bude nespočet. 

Článek vyšel dne 26.1. 2012 v Lidových novinách