„Takovéto keše mají smysl. Je lepší vědět než nevědět, i když znalost muže být tíživá.“
„Ta obludnost tekoucí korytem není určitě voda.“
„Pekelné místo, už jsme ho jednou navštívili někdy na jaře za jinou keší, dnes to bylo snad ještě horší (hlavně to ovzduší).
„Nechápu jak je to ještě dnes možné vypouštět takovou vodu do řeky. Byl jsem rád že jsem se dostal pryč.“
„Na vlastní oči jsem se šel přesvědčit, jak to tam vypadá. Ty černý sr.... jsou vidět ještě 100 m po proudu. Už se nedivím co ti aktivisti stále dělají..“

To je jen výběr z komentářů geocacherů, kteří se vypravili najít naši keš Labská mementa-Pardubice.

Podle komentářů měla keš úspěch a plnila tak svůj účel. Dokonce mi napsali ostatní geocacheři, že je tato ekologická hrozba za humny děsí a jestli nám můžou nějak pomoci.

Jenže naše keš, kterou jsme tam při Detox tour umístili, pár dní po publikování blogu Toxický geocaching už podruhé zmizela.

Náhoda? Záměr? Motiv takového činu se zdál být jasný. Krade někdo naši keš schválně? Někdo, komu vadí, že se lidé dostanou do míst, kde příroda nežije?

Moje paranoidní předtucha, že keš, kterou jsme umístili u zapáchajícího odkaliště patřícího chemičce Synthesia v Pardubicích, záměrně někdo ničí, se mi dnes potvrdila. Napsal mi příznivec geocachingu z Pardubic s vazbami na pracovníky v Synthesii, který zjistil, jak se věci mají.

Ostraha areálu má od Synthesie za úkol keše odstraňovat, aby geocacheři do oblasti nechodili. Nechtějí, aby se lidé na vlastní oči a čich přesvědčili, jaký dopad má chemický průmysl na přírodu. Nechtějí, aby viděli, co za svinstvo je skryto za oponou a hlídáno ostrahou.

Doufám, že další dvě keše (u Spolchemie v Ústí nad Labem a neratovické Spolany), které jsou také fuč, nezmizely za podobných okolností.

A co myslíte vy? Mají velcí chemičtí znečišťovatelé zájem ničit neškodné krabičky, aby skryly před cizími zraky svoje viny?