Ve středu 12. srpna otřásly přístavem Binhai v čínském Tianjinu (Tchien-ťinu) dva obrovské výbuchy chemikálií. Team Greenpeace Východní Asie okamžitě vyrazil z Pekingu na místo katastrofy testovat, kontrolovat a měřit. Tohle je naše svědectví.
Bylo to jako scéna z Armageddonu, ale nešlo o žádný hollywoodský film. Výbuchy byly tak ohromné, že je bylo možné vidět z vesmíru. Když oheň uhasl, místní obyvatelé a celá Čína se strachovali o bezpečí obyvatel Tianjinu a statečných hasičů, kteří bojovali s plameny. Mnozí z nich přišli o život.
Pro mě a mé kolegy v pekingské kanceláři to byl začátek intenzivního a důležitého období. Třicítka zaměstnanců vytvořila tianjinský krizový tým pracující ve dne v noci, aby prošetřil podmínky a poskytl klíčové informace médiím a veřejnosti. Bylo to období bez spánku, plné stresu a obav; ale toto období mě také naplnilo nadějí a přesvědčením o zásadní roli Greenpeace ve společnosti.
Ždímání vody z kamene
Naši snahu o získání co největšího množství informací o rizicích vznášejících se nad Binhai po výbuchu lze přirovnat ke „ždímání vody z kamene", neboť bylo nutné vypořádat se s velice závažnou situací a k dispozici vůbec nebyly informace o skladovaných chemických látkách.
Oblečen v ochranném obleku stal jsem se dobrovolníkem v týmu, který se vydal 900 metrů od místa výbuchu, aby odebral vzorky vody a přinesl svědectví. Nebyl jsem však připraven na to, jakou devastaci jsem měl spatřit. Sklo z oken leželo roztříštěné na zemi, auta byla zcela vyhořelá a všude kolem děsivé ticho.
Místní obyvatelé, se kterými jsme hovořili, byli plni strachu a nejistoty, což bylo ještě prohlubováno laxností místní vlády, která poskytovala informace jen velmi pomalu. Jakožto nezávislá skupina usilující všemi silami o identifikaci toxických látek a poskytování rad, jak mohou místní nejlépe ochránit sebe a své rodiny, bylo Greenpeace vřele vítáno. Místní lidé byli šťastní, že nás vidí, a chtěli pomoci a slyšet, co jsme zjistili.
Zpátky v kanceláři
Zatímco jsme byli v terénu, mnoho našich kolegů v kanceláři v Pekingu pracovalo na svém vlastním výzkumu toho, jak směr větru a déšť mohly znečistit vzduch a moře. Toto však nebyl jediný problém – pokud jeden jediný sklad uchovával nádoby plné nebezpečných chemikálií, které vyvolaly výbuch o celkové síle 24 tun TNT, jaké množství dalších nebezpečných chemických látek je ilegálně skladováno v dalších přístavech po celé zemi?
To, co jsme odhalili, je šokující. Při průzkumu přístavů v Šanghaji, Ningbo, Kantonu a Qingdao jsme zjistili, že slabé prosazování regulací nebezpečných chemikálií je celonárodním problémem.
Sklady vystavěné do vzdálenosti okolo 1000 metrů od domovů pro seniory, mateřských škol a rezidenčních čtvrtí porušují bezpečnostní nařízení a hrozí, že co se stalo v Tianjinu, může se stát kdekoliv jinde. Díky pozornosti, které se kauze dostává v národních i mezinárodních médiích, byla odstartována řetězová reakce vyvolájící rozhořčení a šířící povědomí o problému po celé Číně.
Boj pokračuje
Pro Greenpeace bylo vždy důležité přinášet svědectví – tj. vidět, zaznamenat a sdílet dopady činnosti lidstva na naši planetu, aby tyto informace mohly být zachovány a vryty do vědomí veřejnosti.
Nyní je situace stabilní a pracovní smršť našeho krizového týmu se pomalu utišuje. Ale ani zdaleka to není za námi. Víme, že tyto chemikálie jsou doslova za naším plotem a mohou kdykoliv explodovat. Greenpeace bude nadále sledovat situaci, informovat o všem špatném a naléhat na změnu nařízení, kterými je regulován nebezpečný chemický průmysl. Protože já ani miliony dalších lidí nechceme zažít okamžik, kdy se tragédie, které se podobně jako té v Tianjinu dá jednoduše předcházet, stane znovu.
Eric Liu pracuje na protitoxické kampani v Greenpeace Východní Asie.