Dnešní díl ságy o osudu čistoty ovzduší v Česku se odehrál v opět v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jeho průběh byl stejně nudný jako jeho kulisy a hlavní protagonisté. Vše bylo dopředu nalinkované a výsledek je takový typicky český – zavděčí se všem, neurazí, ale ani nenadchne. Na druhou stranu je o poznání lepší než dosavadní zákon a zaslouží si přijetí. Aby ale naplno splnil svůj účel, tedy zlepšil kvalitu našeho ovzduší, bude třeba brzy připravit jeho úpravu, ve které se již nesetkáme s úlevami, díky kterým nyní řada znečišťovatelů nebude muset platit za vypouštěné jedy.

Celý příběh přitom začal velmi nadějně. Týmy odborníků připravily návrh, který bez výrazných kompromisů směřoval ke svému cíli – zlepšením kvality ovzduší – a zároveň zohledňoval možné dopady na průmysl. Návrh schválila vláda, podporovali ho odborníci, lékaři, Akademie věd ČR i ekologické organizace. Temné síly si však našly cestu, jak děj zdramatizovat.

Epozoda I: Smog zdarma?!

© Martin Bouda

Návrh Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny zrušit poplatky za vypouštění jedů a skoncovat tak s principem, že znečišťovatel platí za znečištění, byl vskutku radikální a nečekaný. Stejně nečekané bylo i jeho přijetí, v pouze lehce modifikované verzi. Sněmovní většina vedená ODS a KSČM návrh přijala na doporučení zpravodajky Kateřiny Konečné, které se podařilo zmást i některé poslance ČSSD a TOP 09.

Poměrně výstižně hlasování komentoval Miroslav Kalousek: „Prostě jsou okamžiky, kdy vláda může navrhnout cokoliv, ale jistá lobby napříč politickým spektrem si stejně prosadí svoje. Často na přednáškách o veřejných rozpočtech říkám svým studentům, že veřejné rozpočty jsou věčnou bitvou mezi dobře organizovanou menšinou, která si chce na úkor ostatních ze společného koláče ukrojit, a onou většinou, která je však neorganizovaná a která je nazývána daňovými poplatníky. Nechť si každý z nás dnes večer před usnutím při obvyklém zpytování svědomí řekne, zda zastupoval neorganizovanou většinu, nebo dobře organizovanou menšinu.

Tragický konec první epizody příběhu zaznamenal velkých ohlas v médiích i u politiků, především díky kritikům z řad ekologických organizací. Temné síly pochopily, že druhé dějství, které se mělo odehrát v Senátu, musí být méně strhující, aby nedošlo na další bouřlivé reakce rozhořčených diváků. Elegantní klička, kdy Senát nahlas vrátil do děje poplatky za vypouštění škodlivin, ale potichu rozšířil možnost se jejich placení vyhnout, zabrala. Největší aplaus mělo výsledné dílo patrně v centrále ČEZu, protože díky němu nebude řada jeho uhelných elektráren, včetně jednoho z největších evropských znečišťovatelů ovzduší – elektrárny Prunéřov, platit za vypouštěné jedy ani halíř. 

Dnešní, poslední část dosavadní trilogie pak nepřinesla nic převratného. A ani nemohla: scénáře byli tři – odmítnout, přijmout senátní verzi, anebo přijmout původní sněmovní verzi bez poplatků. Reálně ovšem byla ve hře pouze jedna možnost – senátní verze. Po zdrcující kritice po prvním hlasování, kdy poslanci poplatky zrušili, si nemohli dovolit stejnou blamáž – navíc v situaci, kdy otevřeně přiznali „zlobbovanost“ hlasování. Odmítnutí zákona by bylo velkou prohrou ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, který si stanovil ochranu ovzduší jako prioritu. Schválení senátní verze bylo očekávané a taky se tak stalo.

O jediné větší vzrušení se postarala poslankyně KSČM Kateřina Konečná, která nabádala poslance, ať nehlasují pro senátní návrh, protože odpouští poplatky malým a středním podnikům a dokonce přečetla jejich dlouhý seznam, ale zároveň zákonodárce přesvědčovala, ať hlasují pro původní návrh, který odpouští poplatky všem.  Na první pohled naprosto zmatečné chování bylo spíše rafinovaným trikem, jak poslance zmást. Ovšem podruhé to paní poslankyni nevyšlo.

Kdo bude scénáristou Epizody IV – s předpokládaným názvem, „Novela zákona o ovzduší: hlas odborníků vyslyšen“, není zřejmé. Milým překvapením bylo, že řada poslanců o nutnosti této novely před hlasováním hovořila. Nechme se překvapit…