Naši dobrovolníci

Dobrovolníci Greenpeace jsou lidé různého věku. Někteří chodí ještě na základní školu, někteří mají už rodinu a pracují. Mají odlišné koníčky a jsou z různých částí republiky. Spojuje je ale společný zájem a snaha zlepšit stav životního prostředí a ukázat, že každý z nás může něco udělat.

Zde se můžete s některými z nich seznámit a přečíst si, kdo jsou a proč se stali dobrovolníky Greenpeace.

Dominika MoulíkováKdyž jsem poprvé mířila do Greenpeace, věděla jsem především, že jsou to ti, co se přivazují ke stromům a lezou na komíny. Velmi rychle jsem však pochopila, že je to jen nepatrná část každodenní práce. Měla jsem v plánu u Greenpeace získat nějakou praxi a pak si hledat práci v oboru, který mám vystudovaný. Práci jsem si mezitím sehnala, ale dobrovolnicí jsem zůstala a teď už jí jsem skoro rok.V Greenpeace mám možnost být každý den v kontaktu s lidmi, kteří skutečně věří tomu, co dělají, a hlavně: jejich práce má viditelné výsledky. Každé ráno vstávám s myšlenkou, že můžu přispět k něčemu opravdu důležitému – k ochraně prostředí, ve kterém žijeme. K ochraně půdy, vody a vzduchu, bez kterých nejsme schopni přežít. Možná je moje práce jenom kapka v moři, ale právě díky dobrovolníkům z celého světa tvoříme oceán. Právě díky nadšeným lidem, kterým není jedno, v jakém světě žijí, můžeme bojovat s nejbohatšími a největšími společnostmi světa. A navíc vyhrávat.

Dominika Moulíková, 28 let, překladatelka 

 

 

Zdeněk TomešJmenuji se Zdeněk Tomeš a narodil jsem se roku 1988 v Praze. Ke Greenpeace jsem se dostal v létě roku 2007, když jsem zde začal „brigádničit“  nejprve jako frontliner, poté jako pomocná  kancelářská síla.

Po roce práce zde jsem tuto organizaci, její metody a principy poznal natolik, že vymizela moje počáteční nedůvěra vůči ní. Rozhodl jsem se tedy stát se dobrovolníkem. A nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitoval. Kromě toho, že se u Greenpeace člověk potká se spoustou fajn lidí, naučí se pár zajímavých věcí a vykoná několik úkolů, které ho mohou posunout někam dál, se stane členem týmu, který dokáže „pohnout  světem k lepšímu“ mnohem více, nežli by to dokázal byť desetkrát tak velký houf jednotlivců.

Zdeněk Tomeš, 25 let, na dráze

 

 

 

Zdeňka SoukupováU Greenpeace jsem rok. Před pár lety jsme potkala na ulici slečnu, která se mě ptala,  jestli chci Greenpeace podpořit finančně a možnost dělat dobrovolníka mně zapřela.  Před rokem jsem se o téhle možnosti dozvěděla od kamaráda. Odeslala jsme dotazník a jsem tu.  Je skvělý pocit vědět, že každý můj čin nebo pomoc má opravdu smysl. Nemám ráda lidi, co si jen stěžují v hospodě u piva a když to přijde, sklopí hlavu a nic neudělají. 

Moje první akce byla demonstrace před vládou proti rozšíření uhelných a uranových dolů. Od té doby jsem byla na spoustě dalších akcí. Snažím se být aktivní a využít každé příležitosti, kdy můžu něco udělat. Ať už jde o tréninky, infostánky, promítání nebo demonstrace.  Například o prázdninách jsem jezdila na hudební festivaly, kde jsem vedla recyklační dílnu.

Patřím do lokální dobrovolnické skupiny Brno a  mám na starosti hledání nových dobrovolníků, který se teď snažím rozjet naplno.  Pořádáme vlastní akce. Občas je to docela zápřah, ale konečný výsledek stojí vždy zato. Jednou takovou super akcí byl  Arctic week, kdy jsme sbírali podpisy v Brně. Nasbírali jsme spoustu podpisů a rozhodně jsme se nenudili. Každá chvíle s lidmi z Greenpeace je nezapomenutelná.  :D

Zdeňka Soukupová,  26 let, administrativní pracovnice

 

Míra VavrochJmenuji se Míra Vavroch, je mi 28 let a zhruba šest let dělám dobrovolníka v české pobočce Greenpeace. Už na střední škole mě zaujala činnost zelených neziskovek, i když Greenpeace mou pozornost přitáhla nejvíce. Když jsem začal studovat v Praze, seznámil jsem se s touto pozoruhodnou organizací osobně. Pracoval jsem nejprve jako frontliner a k dobrovolnictví už pak stačilo udělat jen krůček. Který jsem - přes nelibost téměř všech mých známých, přátel a lidí z rodiny - udělal. Je pro mě extrémně důležitá kampaň za záchranu Horního Jiřetína, jíž přes s osm let vede Janek Rovenský. Pocházím z Mostu - z města, které již neexistuje. V sedmdesátých letech bylo staré město Most ze třináctého století kompletně srovnáno se zemí kvůli povrchové těžbě nekvalitního hnědého uhlí a kousek dál postaveno město ze sídliští paneláků pro všechny vykořeněné lidi, co v severních Čechách přišli o svůj domov (padlo zde na 80 vesnic). Greenpeace protestuje proti další těžbě uhlí, protože chce chránit obyvatele nejen severních Čech, ale i těch ze třetího světa, na jejichž životy tvrdě dopadají změny klimatu způsobené z velké části rozvinutým světem, který na to kašle. Greenpeace není jen o protestu. Dává dohromady lidi, kteří chtějí přispět positivní změnou. A sdílet své vize s ostatními a k realizaci už tak stačí udělat jen krůček...

Míra Vavroch, 28 let, nezávislý student a příležitostný dělník.

Nejnovější aktualizace

 

Vzpomínky na Černobyl jsou po 30 letech stále živé

Autor blogu: Václav Vašků | 26 dubna, 2016

V paměti generací je pouze několik událostí, které se tam vpálily tak silně, že si lidé dodnes pamatují, co tehdy zrovna dělali. Pro nejstarší generace to jsou Hirošima a Nagasaki a pak den, kdy zastřelili Kenedyho. Pro moji generaci...

Tikající časovaná bomba: Radioaktivní černobylské požáry

Autor blogu: Anton Beneslavsky | 26 dubna, 2016

Už pět let jsem členem profesionální hasičské skupiny zaměstnanců Greenpeace Rusko, podporované dobře trénovanými dobrovolníky. Procestoval jsem tisíce kilometrů napříč Ruskem, abych hasil plameny. Boj s ohněm je vždy nebezpečný, ale...

7 věcí, které můžete udělat pro planetu na Den Země

Autor blogu: Dawn Bicket | 22 dubna, 2016

Před více než 45 lety – na úplně první Den Země – se desítky milionů lidí rozhodly udělat něco s ničením životního prostředí. Protestovali proti znečištění, ropným skvrnám, pesticidům a odlesňování… proti problémům, se kterými...

Vážení zaměstnanci Johnson & Johnson, nebojte se nás. My nekoušeme

Autor blogu: Jan Freidinger, Kateřina Holubová | 22 dubna, 2016

Tento dopis jsme rozdávali v pátek 22. dubna na náměstíčku před budovou Anděl Park na pražském Andělu, kde sídlí společnost Johnson & Johnson. Bohužel její zaměstnanci se až na výjimky báli tiskovinu přijmout. Trochu poupravené znění...

Konec aut poháněných fosilními palivy? V Nizozemí možná

Novinka | 19 dubna, 2016 v 10:29

Sýry, větrné mlýny a tulipány. Také díky tomu je Nizozemí známo. Ovšem, že bychom si zemi spojovali s koncem aut poháněných ropou a jejími deriváty?

Dodržte sliby, vzkázali jsme PepsiCo, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson

Novinka | 18 dubna, 2016 v 13:03

V australském Sydney se v pondělí ráno dobrovolníci, aktivisté a zaměstnanci zdejší pobočky Greenpeace vydali k sídlům společností PepsiCo, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson.

Indonésie koná: Nedovolí zakládání nových palmových plantáží

Novinka | 15 dubna, 2016 v 15:17

Dočasný zákaz zakládání nových plantáží palmy olejné a otevírání dolů nerostných surovin. Indonésie se odhodlala k nečekanému kroku.

10 věcí, které jste o Černobylu možná nevěděli

Autor blogu: Celine Mergan | 13 dubna, 2016

Časně ráno, 26. dubna v roce 1986, explodoval černobylský jaderný reaktor. Čtvrt století poté se vážná havárie vyskytla také ve Fukušimě.  V černobylské krajině jsou radioaktivní prvky s dlouhou dobou rozpadu dodnes a stále...

Katty spí v orangutaních jeslích. Kvůli vypalování pralesů

Novinka | 12 dubna, 2016 v 14:30

Katty je asi devítiměsíční orangutaní samička, jejíž rodina s největší pravděpodobností zemřela při katastrofálních lesních požárech. Ty loni na podzim zachvátily indonéské ostrovy Sumatra a Borneo.

“Už nechceme jíst a dýchat Černobyl!” bouří se místní lidé

Autor blogu: Rashid Alimov | 7 dubna, 2016

Jsem v Brjanské oblasti v Rusku. Ačkoli jsme přes sto osmdesát kilometrů od Černobylu a od katastrofy uplynulo třicet let, můj Geiger-Müllerův počítač stále ukazuje zvýšenou úroveň radiace. Neviditelné nebezpečí radiace je pro pět...

11 - 20 z 1125 výsledky.