Jedním
ze základních principů ekologického zemědělství je využívání
přírodních procesů a postupů. Z tohoto důvodu nevyužívá ekologické
zemědělství průmyslově vyráběné chemické látky v podobě pesticidů,
průmyslových hnojiv nebo regulátorů růstu. V posledních letech
se především na americkém kontinentu rozvíjí pěstování geneticky
modifikovaných plodin, které vznikají cíleným přenosem genu zpravidla
nepříbuzného organismu do struktury DNA cílové rostliny, tento
přenos genu může probíhat pouze při aktivním zásahu člověka.
To je jeden z hlavních důvodů, proč je podle nařízení Rady 2092/91
o ekologickém zemědělství zakázáno používat GMO v ekologickém
zemědělství. Některé výsledky odborných studií uvádí, že
pěstování GMO ve skutečnosti zvyšuje spotřebu pesticidů a snižuje
biodiverzitu prostředí. Důvodem zvýšení spotřeby pesticidů je
rezistence na postřik, která se v průběhu let vytvořila u některých
plevelných druhů, chemická likvidace těchto plevelných druhů vyžaduje
stále vyšší dávky herbicidů nebo použití herbicidů s jinou účinnou
látkou. Navíc snaha nadnárodních biotechnologických firem o zavádění
GMO do zemědělské praxe má především komerční charakter, kdy
hlavním cílem je firemní zisk. Nedůvěra odborné i laické veřejnosti
k zavádění GMO do zemědělské praxe je za této situace pochopitelná.
Ze
států Afriky, Asie a Jižní Ameriky pěstují GM plodiny ty rozvojové
země, které již není možné považovat za nejchudší státy ve
smyslu např. států subsaharské Afriky. Pěstování GM plodin v současné
době světový hlad neřeší, rozvojové země si k těmto potravinám
nenašly důvěru a většinou odmítají jejich zásilku v rámci potravinové
pomoci. K této situaci přispívá také finanční náročnost na nákup
GM osiva ve spojení s příslušným pesticidem (např. Roundup Ready
systém), na který zemědělci v rozvojových zemích nemají dostatek
finančních prostředků. Na druhou stranu vyvíjí některé rozvojové
země své národní biotechnologické programy na místní produkty
(rýže, banány, papája, batáty).
Glosa:
V ekologickém zemědělství je celosvětově zakázáno používat
geneticky modifikované organismy
1.3.1.
Statistika pěstování GMO a ekologického zemědělství
V roce
2003 se 99 % GMO komerčně pěstovalo pouze v 6 zemích světa, přičemž
v USA se pěstovalo 63 % veškeré produkce. Podrobnosti ukazuje tabulka:
Stát
Výměra
(mil. ha)
USA
42,8
Argentina
13,9
Kanada
4,4
Brazílie
3,0
Čína
2,8
Jižní
Afrika
0,4
Ostatní
0,4
Celkem
67,7
Pěstování
GMO podle jednotlivých plodin ukazuje tabulka, GM sója se pěstovala
na 61 % výměry pěstovaných GM plodin.
Plodina
Výměra
(mil. ha)
sója
41,4
kukuřice
15,5
bavlník
7,2
řepka
3,6
Celkem
67,7
Z výše
uvedených tabulek vyplývá, že pěstování GM plodin je dominantou
Severní Ameriky, která tak zvyšuje svojí současnou nadprodukci
potravin a dotovanými vývozy GM plodin (např. v rámci potravinové
pomoci rozvojovým zemím) výrazně ovlivňuje trhy ostatních států.
V USA není povinnost GMO označovat, takže ostatní státy nemají
možnost (kromě finančně nákladných analýz) zjistit, zda jsou
potraviny dovážené z USA geneticky modifikované. Také proto došlo
ke zpřísnění pravidel pro mezinárodní obchod s GMO, dne 27. 2.
2004 byla v malajském Kuala Lumpur uzavřena dohoda 90 zemí světa,
která požaduje po vývozcích GMO podrobné informace, které by umožnily
dovozcům se rozhodnout, zda tyto produkty přijmou. Dohoda stanoví
také rámec řešení možných problémů, včetně postupu při určování
a vymáhání náhrad škod. Dohoda vznikla v rámci Cartagenského protokolu
o biologické bezpečnosti, USA jako největší světový vývozce
GMO se k této dohodě nepřipojil.
Je
zajímavé porovnat země s největší výměrou ekologického zemědělství
a s největším podílem pěstování GMO. Státy jako USA, Brazílie
nebo Argentina jsou na přední pozici v ekologickém zemědělství
i v pěstování GMO. To je dáno mimo jiné i tím, že jde o státy
s velkou rozlohou a je možné zde realizovat oba pěstební systémy,
aniž by se vzájemně negativně ovlivňovaly. Naopak evropské státy
se spíše soustředily na ekologické zemědělství, významnější
podíl pěstování GMO má pouze Španělsko.
1.3.2 Koexistence
pěstování GMO a ekologického zemědělství
GMO
se komerčně pěstují již od roku 1994, ale až v roce 1999 vstoupila
v platnost jednotná evropská legislativa (nařízení Rady 1804/1999),
která zakázala výskyt GMO v produktech ekologického zemědělství.
Tento zákaz platí pro bioprodukt, biopotravinu, krmiva i osiva. To,
do jaké míry bude možné zaručit absenci výskytu GMO v produktech
ekologického zemědělství záleží na tom, do jaké míry se rozšíří
komerční pěstování GM plodin. V Kanadě se v současné době pěstuje
geneticky modifikovaná řepka na takové výměře, že kvůli kontaminaci
již není prakticky možné pěstovat řepku ekologicky! Ekologičtí
zemědělci v Kanadě uvažují o podání žaloby na biotechnologické
společnosti z důvodu zhroucení trhu s produkty ekologického zemědělství
v důsledku kontaminace jejich produkce GMO a zároveň požadují zákaz
uvádění do oběhu další GM plodiny, kterou má být GM pšenice.
Na základě i těchto aktivit oznámila v květnu 2004 společnost Monsanto,
že vzhledem k negativnímu postoji veřejnosti přerušuje své aktivity
směřující k uvedení GM pšenice do oběhu.
Od
roku 1998 platilo v zemích EU pětileté moratorium na schvalování
dalších GM plodin, nyní je postoj Evropské komise méně striktní.
Během těchto pěti let také významně vzrostl význam ekologického
zemědělství. Před povolením komerčního pěstování GM plodin
je nezbytné vyřešit ochranu ekologického i konvečního zemědělství
před kontaminací GMO. Proto vydala Evropská komise dne 23. července
2003 doporučení týkající se vytvoření národních strategií
k zajištění koexistence GMO s konvenčním a ekologickým zemědělstvím.
Toto doporučení bylo prvním krokem ze strany Evropské komise k řešení
zajištění ochrany ekologického zemědělství před kontaminací
GMO.
Glosa:
V současné době se hledá možnost koexistence ekologického zemědělství
s pěstováním geneticky modifikovaných organismů
Z hlediska
zemědělské praxe jsou důležité ty pasáže doporučení, které
se týkají konkrétních faremních opatření pro zajištění koexistence.
Mezi nejdůležitější části patří:
Izolační
vzdáleností se rozumí vzdálenost mezi polem, na kterém je pěstována
GM plodina a pozemky ekologického nebo konvenčního zemědělství.
Izolační vzdálenost by měla být závislá na schopnosti křížitelnosti
dané plodiny, pro cizosprašné rostliny (řepka, kukuřice) se vyžadují
větší izolační vzdálenosti. Menší izolační vzdálenosti jsou
možné u samosprašných rostlin a plodin, u kterých se nesklízejí
semena (řepa, brambory). Izolační vzdálenosti ale pouze minimalizují
přenos transgenu, nemohou zcela eliminovat výskyt GMO v ekologickém
zemědělství a proto je nutné kombinovat izolační vzdálenosti
s dalšími opatřeními. Mezi další opatření můžeme zařadit:
- pěstování odlišných
druhů plodin,
- organizační opatření
(zajištění různé doby kvetení a sklizně plodin),
- lapače pylu, bariéry
přenosu pylu (křoviny, stromy),
- ošetření osiv,
aby se zabránilo jejich smíchání, čištění sklízecích strojů,
aby se předešlo neplánovanému šíření semen,
- oddělená doprava
a skladování.
Spolupráce
mezi sousedními farmami
Sousední farmy
by se měly informovat především o:
- plánech výsevu
plodin na příští rok,
- termínech výsevu,
aby se zabránilo cizosprášení během kvetení,
- využití odrůd
s různou dobou kvetení.
Pokud koordinují
sousední zemědělci svoji činnost dobrovolnými úmluvami, mohou
dosáhnout podstatného snížení nákladů spojených s oddělováním
obou produkčních typů.
Ačkoliv se
doporučení týká vytvoření národních strategií pro zajištění
koexistence, stále se diskutuje možnost jednotných pravidel pro koexistenci
ve všech státech Evropské unie. Jednotná legislativa EU v současné
době řeší:
- dohledatelnost GMO,
od dubna 2004 platí nařízení Rady č. 1829/2003 a č. 1830/2003,
které požadují značení materiálu, který obsahuje více než 0,9
% GMO složky. Tato povinnost platí např. i pro krmiva nebo oleje.
Každý GMO má vlastní označení, tzv. JIK (jednotný identifikační
kód), aby bylo možné tento GMO identifikovat v průběhu celého produkčního
nebo výrobního procesu.
- výskyt GMO v produktech
ekologického zemědělství. V současné době platí nulová tolerance
GMO v ekologickém zemědělství, která je dána nařízením Rady
1804/99. Jakákoliv změna této nulové tolerance je proto vázána
na změnu tohoto nařízení.
Německo
a Dánsko již připravily návrhy zákonů ke koexistenci (v Dánsku
již tento zákon vešel v platnost), ČR připravuje na ministerstvu
zemědělství metodiku ke koexistenci. Ať už budou zavedena jednotná
pravidla pro všechny státy EU, nebo národní pravidla, je zřejmé,
že pravidla koexistence budou obsahovat především tato opatření:
- již zmíněné
izolační vzdálenosti a spolupráci mezi sousedními farmáři,
- vytvoření registru
půdy s pěstováním GM plodin, místa pěstování je nutné hlásit
do registru s dostatečným časovým předstihem, aby se mohl např.
v blízkosti hospodařící ekologický zemědělec rozhodnout, že bude
pěstovat jinou plodinu,
- metodiky pěstování
jednotlivých GM plodin,
- odpovědnost za
škody, dánský zákon počítá např. s vytvořením finančního
fondu na krytí škod při kontaminaci produktů ekologického zemědělství,
do kterého bude přispívat každý pěstitel GM plodiny poplatkem
za každý hektar pěstované GM plodiny,
dále by bylo žádoucí zavést
sankce za neplnění podmínek koexistence, popř. vzdělávací kurzy
pro pěstitele GM plodin.
Vyřešení
otázky koexistence je v současné době velmi aktuální, protože
dne 8.9.2004 rozhodla Evropská komise o zapsání 17 odrůd geneticky
modifikované kukuřice MON 810 do Společného katalogu odrůd a druhů
zemědělských plodin, a to za situace, kdy většina členských zemí
EU neměla stanovena pravidla pro zajištění koexistence. Z tohoto
důvodu připravilo MZe národní pravidla pro koexistenci, která budou
platit již pro GM kukuřici zasetou v roce 2005. Tato pravidla vychází
především z výše zmíněného doporučení Evropské komise. Mezi
hlavní body národních pravidel pro koexistenci GM plodin s ekologickým
zemědělstvím patří:
- izolační vzdálenost
mezi pozemky s ekologicky pěstovanou kukuřicí a pozemky s GM kukuřicí
(při obsevu GM kukuřice konvenční kukuřicí může být tato izolační
vzdálenost snížena),
- ohlašovací povinnost
pro každého zemědělce, který se rozhodne pěstovat GM plodinu,
nahlásit v dostatečném časovém předstihu před plánovaným vysetím
GM plodiny místa pěstování a výměru těchto pozemků; obdobnou
povinnost má i ekologický zemědělec,
- povinnost každého
zemědělce, který se rozhodne pěstovat GM plodinu, informovat o tomto
záměru sousední zemědělce, je upřednostňována vzájemná dohoda
mezi zemědělci,
- povinnost každého
zemědělce pěstujícího GM plodiny uchovávat záznamy o jejich pěstování
(identifikace pozemku, informace o dodavateli GM osiva, údaje o transportu
GM plodiny atd.) a také povinnost GM plodiny označovat a umožnit
tak jejich dohledatelnost při další distribuci,
- v případě porušení
pravidel koexistence bude finančně postižen ten zemědělec, který
tato pravidla poruší.
Glosa:
Evropská komise dne 8.9.2004 rozhodla o povolení komerčního pěstování
17 odrůd GM kukuřice ve všech členských státech EU za situace,
kdy většina členských států neměla
zpracována národní pravidla pro koexistenci.
Zajištění
koexistence v ČR je důležité také vzhledem k naplňování cílů
dokumentu „Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství
do roku 2010“, který byl dne 17.3.2004 přijat vládou ČR (více
informací k Akčnímu plánu je v kapitole „Akční plány rozvoje
ekologického zemědělství v Evropě a v ČR“). Podle tohoto
plánu je jednou z priorit posílení důvěry spotřebitele v ekologické
zemědělství a biopotraviny, kdy je důležité zajistit absenci geneticky
modifikovaných organismů v ekologickém zemědělství, v opačném
případě bude důvěra spotřebitelů ztrácena. Spotřebitelé ve
většině případů odmítají geneticky modifikované potraviny konzumovat
a požadují jejich značení. Lze předpokládat, že z tohoto důvodu
budou mít na trhu komparativní výhodu právě biopotraviny, které
spotřebitelé vyhledávají také proto, že neobsahují GMO.