Když večer 23. března v roce 1989 vyplul z aljašského přístavu tanker
Exxon Valdez, nikdo neočekával žádné neobvyklé problémy. Od vzniku
transaljašského ropovodu v roce 1977 proplulo úžinou Prince Williamse
tisíce lodí, aniž by zde došlo k vážné havárii. Tentokrát však pobřežní
stráž po necelých třech hodinách obdržela naléhavý radiotelegram – loď
narazila na skálu a vytéká z ní ropa. Noční můra Exxonu Valdez právě
začala.
Během pěti hodin uniklo z prasklého trupu lodi zhruba 40 tisíc tun
ropy. Přestože se ropa rychle rozlévala po hladině úžiny, díky slabému
větru zůstávala převážně v okolí lodi. O několik dní později se však
přihnala silná bouře a šestimetrové vlny roznesly ropu na stovky
kilometrů daleko. Během několika dní uniklá ropa zasáhla přibližně 1300
mil pobřeží, přičemž zhruba 200 mil zůstalo pokryto souvislou vrstvou
ropy.
Smrtící příliv
Troskotání Exxonu Valdez sice nepatří mezi nejrozsáhlejší co se týče
objemu uniklé ropy, avšak jeho dopad na životní prostředí aljašského
regionu byl doslova katastrofální. Vědci odhadují, že únik ropy přímo
zabil nejméně 250 tisíc mořských ptáků, 3800 mořských vyder a 300
tuleňů. Kromě toho uhynulo na 250 orlů, několik desítek kosatek a
miliony lososích a sledích jiker. Nikdo neví, kolik zvířat uhynulo
hlady či v důsledku kontaminace potravy.
Podle zprávy Exxon Valdez Oil Spill Trustee Council z roku 1999 se z
následků ropného úniku plně vzpamatovali pouze orlové a říční vydry.
Ostatní zvířata žijící v této oblasti jako tuleni, kormoráni, tučňáci a
další druhy se dosud z této pohromy nevzpamatovala či jejich populace
vykazuje jen malé známky zlepšení. Nebyla to však jen flóra a fauna,
která těžce utrpěla následky ropné havárie.
„Opomíjenými oběťmi úniku ropy z tankeru Exxon Valdez nejsou ptáci či
mořští savci, ani ryby či korýši, jimž všem se dostalo rozsáhlé
pozornosti prostřednictvím médií. Jsou to především lidé…přírodní
harmonie úžiny Prince Williamse, vztah místních obyvatel k jejich zemi
a vodě, štědré přírodní zdroje a krása místní přírody, to vše bylo
těžce poškozeno,“ uvádí závěrečná zpráva Alaska Oil Spill Commission z
roku 1990.
V mnoha ohledech byl život tamějších obyvatel doslova zdevastován. V
zasažené oblasti se nachází 15 komunit původních obyvatel, jejichž
přežití je závislé na lovu a rybaření. Únik ropy pochopitelně drasticky
snížil možnost obživy a přinutil ohrožené obyvatele vyvinout velké
úsilí při získávání potravy.
Ropa přitom nezničila pouze jejich zdroje obživy, ale přímo otřásla
jejich kulturou a způsobem života. Kvůli zničené přírodě ztratili mladí
lidé možnost se naučit tradiční techniky lovu a rybaření. V jejich
vzdálených a izolovaných společenstvích se objevily náhle čistící čety,
vědci, lidé z ropného průmyslu či novináři. Při průzkumu Exxon Valdez
Oil Spill Trustee Council více než polovina původních obyvatel řekla,
že tradiční způsob života se od úniku ropy již nezotavil.
Prudké změny v životě lidí měly dopad na jejich duševní zdraví stejně
jako na soudržnost tamějších společenství. Zdravotní úřady sledující
duševní zdraví obyvatel v oblasti Kodiak zaznamenaly nárůst případů o
neuvěřitelných 700% a dokonce i několik případů sebevražd. Stejně tak
vzrostlo užívání drog a alkoholu a stoupla i zločinnost. Mezi místními
obyvateli také docházelo k třenicím, když někteří získali lukrativní
práci od Exxonu na čištění pobřeží, zatímco ostatní možnost obživy
ztratili.
Kdo to zavinil?
Bezprostředně po havárii začala ropná společnost Exxon rozehrávat své
hry, aby se zbavila zodpovědnosti za nehodu. Ještě sedm měsíců po
havárii prezident společnosti Exxon připisoval ztroskotání tankeru
osudové náhodě či za ní dokonce viděl ‚boží vůli‘. Stejně tak se Exxon
snažil zbavit zodpovědnosti tím, že poukazoval na chyby posádky,
zejména kapitána, který byl v době nehody pod vlivem alkoholu.
Avšak byla to právě společnost Exxon, která vytvářela klima vedoucí
posléze k tragické nehodě. Společnost se snažila maximalizovat zisk
tím, že snižovala počet členů posádek lodí, nutila je vyplouvat na moře
co nejvyšší rychlostí a nadále stavěla jednoplášťové tankery navzdory
slibu bezpečnějších lodí. Jinými slovy, Exxon Valdez byla nehoda, která
se dříve či později musela přihodit.
„Požadavek průmyslu, aby dohled nad transporty ropy byl zcela v jeho
rukách, a neschopnost vlády čelit tomuto tlaku, byly příčinou
katastrofálního selhání tohoto systému. Ztroskotání Exxonu Valdez
představuje mnohem víc, než chybu pravděpodobně opilého kapitána. Byl
to výsledek postupného úpadku kontroly a bezpečnostních opatření, které
byly zavedeny právě proto, aby v případě lidského selhání nedošlo ke
katastrofě,“ stojí v závěru zprávy, kterou nechaly vypracovat aljašské
státní úřady.
Přestože přímá zodpovědnost za havárii dopadá na Exxon, svůj podíl viny
mají i další ropné společnosti zapojené do celého systému exportu ropy.
Exxon sice vlastnil a provozoval tanker Exxon Valdez, ale majitelem
terminálu ve Valdezu byla společnost Alyeska a transaljašský ropovod
patřilo konsorciu vedenému British Petroleum, které bylo také hlavním
akcionářem Alyesky. Obě tyto společnosti byly zodpovědné za prevenci
před případným únikem ropy a měly reagovat v případě, že k tomu dojde.
Podle havarijních plánů měla společnost Alyeska převzít zodpovědnost za
všechny čistící operace. Přestože veškeré vybavení mělo být připraveno
na vlečných lodích a na místě nehody do osmi hodin, ještě po 14
hodinách nebyli záchranáři z Alyesky schopní najít materiál nutný pro
havarijní operaci. Ochranné bariéry byly kolem tankeru umístěny nakonec
po 35 hodinách, avšak uniklou ropu již nebylo možné posbírat.
„Seznam porušení pravidel těmito ropnými společnostmi za provozování
terminálu Valdez je téměř nekonečný. Vedení společností využila
jakoukoliv příležitost, aby provoz přizpůsobili svým potřebám bez
ohledu, zda porušují státní či federální nařízení. A pokud byli
přistiženi, byli připraveni zaplatit pokutu. Levnější je totiž
nedodržovat předpisy – právě na to si platí právníky,“ řekl člen
amerického Kongresu George Miller, který byl šéfem komise zabývající se
havárií Exxonu Valdez.
Zodpovědnost korporací: Exxon versus Bhopál
Po 15 letech soudních sporů mezi obyvateli Aljašky a společností Exxon
se konečně zdá, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Na konci ledna
tohoto roku americký federální soud nařídil Exxonu zaplatit téměř 7
miliard USD jako odškodnění. Peníze poputují k 32 tisícům aljašských
rybářů, původním obyvatelům Aljašky, majitelům půdy, drobným
podnikatelům a městům, které katastrofa poškodila.
Přestože je to skvělá zpráva, nelze opominout fakt, že akt
spravedlnosti vymohly americké úřady na americké půdě. Zodpovědnost
korporací v souvislosti s jejich sociální politikou a negativními
dopady jejich činnosti na zdraví lidí a životní prostředí je bohužel v
globálním měřítku stále velmi nízká. Nabízí se srovnání s nejvážnější
průmyslovou havárií v indickém Bhopálu, jejíž smutné dvacetileté výročí
si letos připomínáme.
Zatímco Exxon zaplatil za ošetření každé mořské vydry 940 USD, Union
Carbide zodpovědný za smrt zhruba 20 tisíc lidí se s indickou vládou
dohodl na mimosoudním vyrovnání ve výši 470 milionů USD. To znamená, že
500 tisíc lidí s nenávratně zničeným zdravím v důsledku úniku smrtícího
plynu obdrželo zhruba 280 - 530 USD v přepočtu na osobu. Tato částka
stěží pokryje náklady na lékařskou péči po dobu pěti let.
Nyní z rozhodnutí amerického soudu musí Exxon zaplatit téměř 7 miliard,
zatímco nový majitel Union Carbide firma Dow Chemicals nechce o
odškodnění obyvatel Bhopálu a dekontaminaci továrny a jejího okolí ani
slyšet, ačkoliv zde stále umírají lidé na následky znečištění jejich
životního prostředí. Tato absurdní disproporce je do očí bijící.
Zůstává otázkou, jak tedy prosadit, aby se nadnárodní společnosti
chovaly zodpovědně v globálním měřítku. Greenpeace na Summitu Země v
jihoafrickém Johannesburgu v roce 2002 předložilo návrh tzv.
Bhopálských principů, které by byly závazné pro podnikání veškerých
korporací a regulovaly jejich aktivity. Totiž pouze globální
zodpovědnost a vědomí lidské solidarity nás může ochránit, aby se
podobné katastrofy neopakovaly.
Tomáš Tetiva
Přehled pěti největších ropných havárií do roku 1999
11. dubna 1991, tanker Haven v Janově, Itálie- 160 tisíc tun ropy
5. ledna 1993, tanker Braer v Garth Ness, Shetlandy - 100 tisíc tun ropy
3. prosince 1992, tanker Aegean Sea v La Coruña, Španělsko - 85 tisíc tun ropy
15. února 1996, tanker Sea Empress v Milford Haven, Velká Británie - 83 tisíc tun ropy
19. prosince 1989, tanker Khark 5 u pobřeží Maroka - 80 tisíc tun ropy