15 let od ztroskotání tankeru Exxon Valdez

Novinka - 23 března, 2004
Dne 23. března uplyne 15 let od od ztroskotání tankeru Exxon Valdez - jedné z největších ropných havárií v historii. Vědci odhadují, že únik ropy tehdy přímo zabil nejméně 250 tisíc mořských ptáků, 3800 mořských vyder, 300 tuleňů, 250 orlů a několik desítek kosatek.
Když večer 23. března v roce 1989 vyplul z aljašského přístavu tanker Exxon Valdez, nikdo neočekával žádné neobvyklé problémy. Od vzniku transaljašského ropovodu v roce 1977 proplulo úžinou Prince Williamse tisíce lodí, aniž by zde došlo k vážné havárii. Tentokrát však pobřežní stráž po necelých třech hodinách obdržela naléhavý radiotelegram – loď narazila na skálu a vytéká z ní ropa. Noční můra Exxonu Valdez právě začala.

Během pěti hodin uniklo z prasklého trupu lodi zhruba 40 tisíc tun ropy. Přestože se ropa rychle rozlévala po hladině úžiny, díky slabému větru zůstávala převážně v okolí lodi. O několik dní později se však přihnala silná bouře a šestimetrové vlny roznesly ropu na stovky kilometrů daleko. Během několika dní uniklá ropa zasáhla přibližně 1300 mil pobřeží, přičemž zhruba 200 mil zůstalo pokryto souvislou vrstvou ropy.

Smrtící příliv

Troskotání Exxonu Valdez sice nepatří mezi nejrozsáhlejší co se týče objemu uniklé ropy, avšak jeho dopad na životní prostředí aljašského regionu byl doslova katastrofální. Vědci odhadují, že únik ropy přímo zabil nejméně 250 tisíc mořských ptáků, 3800 mořských vyder a 300 tuleňů. Kromě toho uhynulo na 250 orlů, několik desítek kosatek a miliony lososích a sledích jiker. Nikdo neví, kolik zvířat uhynulo hlady či v důsledku kontaminace potravy.

Podle zprávy Exxon Valdez Oil Spill Trustee Council z roku 1999 se z následků ropného úniku plně vzpamatovali pouze orlové a říční vydry. Ostatní zvířata žijící v této oblasti jako tuleni, kormoráni, tučňáci a další druhy se dosud z této pohromy nevzpamatovala či jejich populace vykazuje jen malé známky zlepšení. Nebyla to však jen flóra a fauna, která těžce utrpěla následky ropné havárie.

„Opomíjenými oběťmi úniku ropy z tankeru Exxon Valdez nejsou ptáci či mořští savci, ani ryby či korýši, jimž všem se dostalo rozsáhlé pozornosti prostřednictvím médií. Jsou to především lidé…přírodní harmonie úžiny Prince Williamse, vztah místních obyvatel k jejich zemi a vodě, štědré přírodní zdroje a krása místní přírody, to vše bylo těžce poškozeno,“ uvádí závěrečná zpráva Alaska Oil Spill Commission z roku 1990.

V mnoha ohledech byl život tamějších obyvatel doslova zdevastován. V zasažené oblasti se nachází 15 komunit původních obyvatel, jejichž přežití je závislé na lovu a rybaření. Únik ropy pochopitelně drasticky snížil možnost obživy a přinutil ohrožené obyvatele vyvinout velké úsilí při získávání potravy.


Ropa přitom nezničila pouze jejich zdroje obživy, ale přímo otřásla jejich kulturou a způsobem života. Kvůli zničené přírodě ztratili mladí lidé možnost se naučit tradiční techniky lovu a rybaření. V jejich vzdálených a izolovaných společenstvích se objevily náhle čistící čety, vědci, lidé z ropného průmyslu či novináři. Při průzkumu Exxon Valdez Oil Spill Trustee Council více než polovina původních obyvatel řekla, že tradiční způsob života se od úniku ropy již nezotavil.

Prudké změny v životě lidí měly dopad na jejich duševní zdraví stejně jako na soudržnost tamějších společenství. Zdravotní úřady sledující duševní zdraví obyvatel v oblasti Kodiak zaznamenaly nárůst případů o neuvěřitelných 700% a dokonce i několik případů sebevražd. Stejně tak vzrostlo užívání drog a alkoholu a stoupla i zločinnost. Mezi místními obyvateli také docházelo k třenicím, když někteří získali lukrativní práci od Exxonu na čištění pobřeží, zatímco ostatní možnost obživy ztratili.

Kdo to zavinil?

Bezprostředně po havárii začala ropná společnost Exxon rozehrávat své hry, aby se zbavila zodpovědnosti za nehodu. Ještě sedm měsíců po havárii prezident společnosti Exxon připisoval ztroskotání tankeru osudové náhodě či za ní dokonce viděl ‚boží vůli‘. Stejně tak se Exxon snažil zbavit zodpovědnosti tím, že poukazoval na chyby posádky, zejména kapitána, který byl v době nehody pod vlivem alkoholu.

Avšak byla to právě společnost Exxon, která vytvářela klima vedoucí posléze k tragické nehodě. Společnost se snažila maximalizovat zisk tím, že snižovala počet členů posádek lodí, nutila je vyplouvat na moře co nejvyšší rychlostí a nadále stavěla jednoplášťové tankery navzdory slibu bezpečnějších lodí. Jinými slovy, Exxon Valdez byla nehoda, která se dříve či později musela přihodit.

„Požadavek průmyslu, aby dohled nad transporty ropy byl zcela v jeho rukách, a neschopnost vlády čelit tomuto tlaku, byly příčinou katastrofálního selhání tohoto systému. Ztroskotání Exxonu Valdez představuje mnohem víc, než chybu pravděpodobně opilého kapitána. Byl to výsledek postupného úpadku kontroly a bezpečnostních opatření, které byly zavedeny právě proto, aby v případě lidského selhání nedošlo ke katastrofě,“ stojí v závěru zprávy, kterou nechaly vypracovat aljašské státní úřady.

Přestože přímá zodpovědnost za havárii dopadá na Exxon, svůj podíl viny mají i další ropné společnosti zapojené do celého systému exportu ropy. Exxon sice vlastnil a provozoval tanker Exxon Valdez, ale majitelem terminálu ve Valdezu byla společnost Alyeska a transaljašský ropovod patřilo konsorciu vedenému British Petroleum, které bylo také hlavním akcionářem Alyesky. Obě tyto společnosti byly zodpovědné za prevenci před případným únikem ropy a měly reagovat v případě, že k tomu dojde.

Podle havarijních plánů měla společnost Alyeska převzít zodpovědnost za všechny čistící operace. Přestože veškeré vybavení mělo být připraveno na vlečných lodích a na místě nehody do osmi hodin, ještě po 14 hodinách nebyli záchranáři z Alyesky schopní najít materiál nutný pro havarijní operaci. Ochranné bariéry byly kolem tankeru umístěny nakonec po 35 hodinách, avšak uniklou ropu již nebylo možné posbírat.

„Seznam porušení pravidel těmito ropnými společnostmi za provozování terminálu Valdez je téměř nekonečný. Vedení společností využila jakoukoliv příležitost, aby provoz přizpůsobili svým potřebám bez ohledu, zda porušují státní či federální nařízení. A pokud byli přistiženi, byli připraveni zaplatit pokutu. Levnější je totiž nedodržovat předpisy – právě na to si platí právníky,“ řekl člen amerického Kongresu George Miller, který byl šéfem komise zabývající se havárií Exxonu Valdez.

Zodpovědnost korporací: Exxon versus Bhopál

Po 15 letech soudních sporů mezi obyvateli Aljašky a společností Exxon se konečně zdá, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Na konci ledna tohoto roku americký federální soud nařídil Exxonu zaplatit téměř 7 miliard USD jako odškodnění. Peníze poputují k 32 tisícům aljašských rybářů, původním obyvatelům Aljašky, majitelům půdy, drobným podnikatelům a městům, které katastrofa poškodila.

Přestože je to skvělá zpráva, nelze opominout fakt, že akt spravedlnosti vymohly americké úřady na americké půdě. Zodpovědnost korporací v souvislosti s jejich sociální politikou a negativními dopady jejich činnosti na zdraví lidí a životní prostředí je bohužel v globálním měřítku stále velmi nízká. Nabízí se srovnání s nejvážnější průmyslovou havárií v indickém Bhopálu, jejíž smutné dvacetileté výročí si letos připomínáme.

Zatímco Exxon zaplatil za ošetření každé mořské vydry 940 USD, Union Carbide zodpovědný za smrt zhruba 20 tisíc lidí se s indickou vládou dohodl na mimosoudním vyrovnání ve výši 470 milionů USD. To znamená, že 500 tisíc lidí s nenávratně zničeným zdravím v důsledku úniku smrtícího plynu obdrželo zhruba 280 - 530 USD v přepočtu na osobu. Tato částka stěží pokryje náklady na lékařskou péči po dobu pěti let.

Nyní z rozhodnutí amerického soudu musí Exxon zaplatit téměř 7 miliard, zatímco nový majitel Union Carbide firma Dow Chemicals nechce o odškodnění obyvatel Bhopálu a dekontaminaci továrny a jejího okolí ani slyšet, ačkoliv zde stále umírají lidé na následky znečištění jejich životního prostředí. Tato absurdní disproporce je do očí bijící.

Zůstává otázkou, jak tedy prosadit, aby se nadnárodní společnosti chovaly zodpovědně v globálním měřítku. Greenpeace na Summitu Země v jihoafrickém Johannesburgu v roce 2002 předložilo návrh tzv. Bhopálských principů, které by byly závazné pro podnikání veškerých korporací a regulovaly jejich aktivity. Totiž pouze globální zodpovědnost a vědomí lidské solidarity nás může ochránit, aby se podobné katastrofy neopakovaly.

Tomáš Tetiva


Přehled pěti největších ropných havárií do roku 1999

11. dubna 1991, tanker Haven v Janově, Itálie- 160 tisíc tun ropy

5. ledna 1993, tanker Braer v Garth Ness, Shetlandy - 100 tisíc tun ropy

3. prosince 1992, tanker Aegean Sea v La Coruña, Španělsko - 85 tisíc tun ropy

15. února 1996, tanker Sea Empress v Milford Haven, Velká Británie - 83 tisíc tun ropy

19. prosince 1989, tanker Khark 5 u pobřeží Maroka - 80 tisíc tun ropy