Poslední den plavby nás vedl k místům, kde Labe opouští Českou republiku. Kolegové z Greenpeace odebírali vzorky, aby porovnali, čím vším lidé řeku na její cestě od pramene znečistili.
Nabízí se ale ještě jiné, než chemické srovnání. Místo, které je v Krkonoších označeno jako pramen Labe, nevypadá jako studánky z pohádky o Cipískovi. Lidé pramen uvěznili, zabetonovali a okolí vydláždili. Celý horní úsek řeky vlastně ani řeka není, je to soustava vodních děl, jedna hráz za druhou. Dnes je Labe o celou jednu třetinu kratší, než bývalo v předminulém století. Řeka již nemeandruje a přes opevněné břehy ztratila kontakt i se slepými rameny, která postupně zanikla. Řeku lze přirovnat k pacientovi na jednotce intenzivní péče – život se z ní již téměř vytratil.
Ale tady, za desetimetrovým střekovským jezem, vyrazí do Německa jiná řeka – začíná zde 600 kilometrů dlouhý úsek volné řeky. Labský kaňon je posledním útočištěm pro desítky vzácných zvířat a rostlin, které jinde v Evropě již vyhynuly. Žijí zde pestrá společenstva měkkýšů a obojživelníků, včetně kriticky ohroženého skokana skřehotavého. Jedná se o poslední lokalitu škeble ploché, vědci zde našli také druh střevlíka, který byl u nás považován za dávno vyhynulý. V okolí řeky hnízdí ohrožené druhy ptáků, objevují se zde ojedinělé druhy hmyzu. Na březích a v říční nivě rostou unikátní rostlinná společenstva. Řekou znovu migrují lososi, břehy obývají bobři a vydry. V Děčíně pod zámkem je možné v řece potkat 34 druhů ryb. Nad Střekovem jenom deset.
Skutečným přírodním klenotem jsou kamenité štěrkopískové náplavy, které řeka vytvářela několik století. Na Vltavě a horním Labi po stavbě zdymadel vymizely. Patří mezi nejvzácnější přírodní lokality v Česku. V celé republice jich lze najít pouze několik hektarů. Drobnokvět pobřežní, drobná vzácná rostlinka, zde roste na jediném místě v republice.
Řeka a její okolí je přírodním unikátem celoevropského významu. Splňuje přísné biologické parametry, které stanovila Evropská unie pro lokality soustavy Natura 2000. Přes deset let ale česká vláda s vyhlášením evropsky významné lokality Labské údolí otálí. Důvod je stejný, jako u Slavíkových ostrovů – v „naturové“ oblasti není tak snadné něco betonovat. Chráněné území by znemožnilo stavbu Plavebního stupně Děčín.
Slýcháme mnoho argumentů, proč je pro českou ekonomiku naprosto klíčové nalít v těchto místech do Labe stovky tun betonu. Zuby nehty se někteří drží tohoto nesmyslu. Dosud nikoho nenapadlo popojet, třeba po cyklostezce, pár kilometrů do sousedního Saska. Po Labi zde jezdí menší i větší lodě s výletníky, kteří rádi poznávají řeku a její okolí. Do chráněných území jezdí lidé od března do října: pozorovat bobry z vyhlídkové věže, svézt se vláčkem a vyjít k hradu nad řekou, lézt po skalách, sledovat tažné vodní ptáky, nebo se jenom tak toulat. Ekonomický efekt není špatný – za poslední rok vzniklo přes dva tisíce nových pracovních míst, turistika přinesla předloni výnos 125 miliónů eur.
Řeka má svůj život, neuznává hranice, ani nepřepočítává peníze, a proudí si klidně dál. A co my, dokážeme si její volnosti vážit a ochráníme ji, nebo za čas zjistíme, že už vlastně není, co bychom chránili?