7. června 2011
Test radiace na hřitšti ve městě Fukušima
Kumi Naidoo, výkonný ředitel Greenpeace International, (v zelené bundě) spolu s Janem Beránkem, vedoucím radiačního týmu Greenpeace, při monitorovacím testu kontaminace radiací na pozemku školky 'Soramame' ve městě Fukušima. Město bylo kontaminováno radioaktivním spadem z havarované jaderné elektrárny Fukušima - Daiči, v níž od března stále pokračuje jaderná havárie.
Lidi tam nemají naprosto žádné informace a systém je nutí žít v zaběhnutých kolejích. Děti chodí do škol, dospělí do práce. Zemědělci zasadili rýži, zeleninu, na zahrádkách lidem zrají jahody, rostou saláty a brokolice.
Vzniklo tam sdružení několika stovek rodičů, co alespoň svépomocí "dekontaminují" pozemky škol a školek. Dekontaminace spočívá v odstranění svrchních 10 cm půdy (většinou je zakopána na témže pozemku do hlubší jámy), jenže úroveň radiace je i poté cca 0,5 mikroSievertu za hodinu, tedy řádově 10 krát vyšší oproti normálu. Z hlediska ochrany zdraví hlavně dětí, které jsou vůči účinkům ionizujícího záření mnohem víc zranitelné, je to nepřijatelné.
Ale děti chodí na „dekontaminané pozemky“ škol a školek po ulicích, kde jsou dávky ještě mnohonásobně vyšší. Na veřejném hřišti, kde jsme viděli děti s maminkami a kde si odpoledne dávala rande mládež, jsme naměřili na několika místech úroveň 9 až 12 mikroSievertů za hodinu, tj. až 200-krát zvýšenou. Děti se hrabou v kontaminované hlíně, dýchají prach, lížou si prsty... A u jedné ze středních škol jsme na jednom místě dokonce i po "dekontaminaci" naměřili rekordní hladinu 45 mikroSievertů za hodinu, tj. 700-krát vyšší, než je obvyklé.
7. června 2011
Jan Beránek prezentuje na tiskové konferenci v Tokiu neměřené hodnoty radiace ve městě Fukušima
Jedna paní, kterou jsme potkali na ulici, nás prosila, abychom změřili její zahradu, protože vůbec neví, jestli a jak moc je zamořená - a pěstuje na ní jahody, brambory a zeleninu pro děti. Nemá žádné informace ani možnost si nechat úrodu otestovat. Několik rodičů, se kterými jsme mluvili, se rozplakalo, protože přirozeně chtějí chránit svoje děti, ale nemají k tomu ani informace, ani možnost volby (třeba se aspoň dočasně odstěhovat).
Nabrali jsme z toho veřejného hřiště dva kilogramy hlíny a vzali je na dnešní tiskovou konferenci v Tokiu - úroveň radiace ve vzorku mnohonásobně přesahuje limit, po jehož překročení se materiál v EU oficiálně považuje za radioaktivní odpad. Ve Fukušimě se válí všude po ulicích a děti si v něm hrají.
Vláda teď oznámila, že zvažuje rozšíření evakuace, což by bylo dobře. Ale dělá pořád zoufale málo a neskutečně pomalu.