Novinka - 26 dubna, 2011
Roku 1969 explodovala u kalifornské Santa Barbary ropná plošina, uniklá ropa způsobila ekologickou katastrofu do té doby nevídaných rozměrů. Šéf Union Oil, provozovatele plošiny, Fred L. Hartley přitom prohlásil, že nemá rád, když se tomu říká katastrofa: "Nikdo přece nepřišel o život. Jsem šokován, kolik publicity má pár mrtvých ptáků."
Nicméně obyvatelé Santa Barbary se nevídaně sjednotili a společně začali likvidovat následky havárie a zachraňovat těch "pár" tisíc kontaminovaných ptáků, delfínů a dalších zvířat. Katastrofa byla jedním z hlavních podnětů pro vznik zeleného hnutí a stála i při zrodu tradice slavit Den Země - každoročně 22. dubna.
Ropné havárie - smutné příklady
Je krutým paradoxem, že na letošní Den Země je tomu právě rok, co se potopila jiná ropná plošina, Deepwater Horizon, a způsobila jednu z největších ropných katastrof v dějinách lidstva. Historie ropných havárií je smutným příkladem naší nepoučitelnosti. Po tragédii v Santa Barbaře podepsalo petici za zákaz podmořské těžby přes 100 tisíc lidí. Reakcí tehdejšího ministra vnitra USA Wallyho Hickela bylo nařízení o zastavení těžby ropy v pobřežních oblastech.
O dvacet let později vše směřovalo k tomu, že Kongres USA povolí těžbu ropy v aljašském národním parku (Arctic National Wildlife Refug) a nedotčených vodách Bristolské zátoky, když tehdy narazil na skálu tanker Exxon Valdez a nehoda způsobila jednu z největších ekologických katastrof v moderních dějinách. Plány na těžbu byly dány k ledu, byla přijata řada environmentálních zákonů a zpřísnila se pravidla těžby.
Uběhlo dalších 21 let, když prezident Obama loni v březnu odvolal moratorium na výzkum a budování nových ropných vrtů na moři. O tři týdny později vybouchla plošina Deepwater Horizon a prezident Obama moratorium na těžbu obnovil. Přestože ve svém vystoupení jako jednu z příčin katastrofy označil často příliš přátelské, a někdy až zkorumpované provázání ropného a energetického průmyslu s vládními agenturami a úředníky, sám podlehl tlaku naftařské lobby a pět měsíců po nehodě hlubokomořské vrty opět povolil. Bohužel se zdá, že se nedokážeme nebo nechceme poučit a víra v riskantní technologie je naprosto neoblomná. Ani katastrofy typu Deepwater Horizon nebo Fukušima nejspíš nebyly dostatečným varováním pro to, aby nejen Spojené státy, ale i ostatní země, přehodnotily svoji stávající energetickou politiku a přeorientovaly se na čisté, šetrné a bezpečné zdroje energie tak, jak po tom volali již účastníci první oslavy Dne Země v roce 1970.
Riziko vs. bezpečná energetika
Otázka energetické politiky je navýsost aktuální i v České republice.
I u nás se rozhoduje, jakým směrem se vydáme. Zda velkorypadla srovnají se zemí další obce, aby dosáhla na zbytky dostupného hnědého uhlí. Zda postavíme další dva bloky jaderné elektrárny Temelín za 500 miliard v situaci, kdy pětinu energie vyvážíme a snad celý svět, kromě České republiky, si po katastrofě ve Fukušimě uvědomil, že neustále opakovaná mantra o bezpečnosti jádra jednoduše není pravda.
Anebo jestli se zbavíme závislosti na fosilních palivech i jádru a vybudujeme moderní, čistou a bezpečnou energetiku založenou na obnovitelných zdrojích. Podobně jako v USA i v České republice existuje silná lobby těžařů a průmyslníků, kterým stávající stav vyhovuje a společně s řadou politiků živí často opakovaný mýtus, že energetický model zavedený v dobách komunismu, založený na jádru a uhlí, není ve střednědobém horizontu možné nahradit.
Oponenti, především z řad nevládních ekologických organizací, jsou často dehonestováni a vykreslováni jako šílenci, kteří chtějí svítit loučemi a bydlet v chatrčích na stromech. Opak je však pravdou. Den Země je možná vhodnou příležitostí se o tom přesvědčit. Stačí oprostit se od předsudků a soudit na základě toho, co skutečně říkáme a co prosazujeme. Začít můžete třeba se studií Chytrá energie (www.chytraenergie.info), alternativní energetickou koncepcí založenou na konkrétních propočtech Wuppertalského institutu, která ukazuje, že česká energetika bez jádra a fosilních zdrojů není z říše pohádek.
JAN FREIDINGER vedoucí toxické kampaně Greenpeace ČR
Komentář byl zveřejněn v Lidových novinách 22. dubna 2011