Ačkoliv běžně nesázím, pokud by Fortuna dnes vypsala kurs na konec jaderné renesance (která má v Evropě spíše podobu jaderné resuscitace), investoval bych svojí nevelkou měsíční výplatu. Po Fukušimě to bude mít atomový průmysl zatraceně těžké. Základní otázka přitom zní: Pokud se chceme zbavit naší současné závislosti na uhlí a ropě, můžeme si zavržení jádra vůbec dovolit? Pokud by odpověď zněla „ne“, každý odmítnutý reaktor by automaticky znamenal více kouřících komínů, zbouraných vesnic, kilometrů čtverečních zdevastované krajiny, miliónů tun skleníkových plynů či eurobankovek do Putinovy pokladničky. Jenže odpověď zní „ano“, či přesněji „ano, ale…“.
Plánovat energetickou bezpečnost jednotlivých evropských zemí spojených společným liberalizovaným trhem je asi stejně efektivní, jako vybírat vstupné do kina pouze u jednoho z 25 otevřených vchodů. Pokud chce Evropa skutečně bezpečnou energetiku, musí buď spolupracovat, nebo zrušit společný trh. Smysluplná energetická koncepce musí řešit Evropu jako celek.
Čistá energie pro Evropu
Jak by to mohlo vypadat? Píše se rok 2050. Evropa je propojená novou kapacitní přenosovou soustavou. Za normálních podmínek se většina elektřiny vyrábí ve větrných farmách (převážně v oblasti v Severního moře), solárních elektrárnách (převážně v Jižní Evropě) a kogeneračních zdrojích na energetickou biomasu (s těžištěm ve Střední Evropě), které se vzájemně zálohují. Pokud výjimečně současně na severu nefouká, na jihu nesvítí a biomasa výpadek neutáhne, přijdou na řadu plynové elektrárny (které v systému figurují pouze jako záložní a špičkový zdroj).
Trocha čísel – spíše nudné
Zkusme se podívat, jak by mohl vypadat podíl jednotlivých zdrojů na celkové výrobě. Vítr: 33 %- Solární elektrárny: 22,3 %. Biomasa: 18 %. Voda: 12 %. Zemní plyn: 11 % (dnes, v roce 2011 je to přes 21 %). Uhlí: 0,2 %. Jádro: Nula.
To vše v roce 2050 při konečné roční spotřebě elektřiny 3.543 TWh (tedy 128 % dnešní spotřeby), a konstantním hospodářském růstu 3,3 %. To moc nevypadá jako návrat do jeskyně nebo na strom, že?
Námitka č. 1: Aktivistický blábol?
Jistě, uvedená čísla jsem si snadno mohl vycucat z prstu při cestě tramvají. Jenže nevycucal. Vypsal jsem je ze stostránkové studie Energetická (r)evoluce pro Evropu, kterou pro Greenpeace a EREC vypracoval Ústav technické termodynamiky při Německém ústavu pro letectví a kosmonautiku. Použitá vstupní data (včetně potenciálů jednotlivých zdrojů) pocházejí převážně z Evropského statistického úřadu a databází ministerstev průmyslu jednotlivých členských zemí. Jedním slovem: mainstream. Plné znění najdete na www.energetickarevoluce.cz.
A pokud Vás zajímá, jak by mohla vypadat čistá energetická koncepce pouze pro ČR, klikněte někdy na www.chytraenergie.info.
Námitka č. 2: Takhle budoucnost určitě vypadat nebude
Lze namítnout, že takhle budoucnost určitě vypadat nebude. To je jistě pravda. Energetická (r)evoluce počítá pouze s využitím dnes známých technologií, přičemž v následujících desetiletích jistě lidstvo objeví nové způsoby, jak energii vyrábět i využívat efektivněji. V tomto ohledu jde o revoluci veskrze konzervativní. Jejím cílem totiž není plánovat budoucnost, ale na konkrétních, důkladně propočítaných číslech dokázat, že změna paradigmatu v energetice je možná i se současnou technikou a našimi ekonomickými možnostmi.
Zpátky k jádru (věci)
Připusťme, že to Evropa i ČR může bez uhlí i jádra zvládnout. Ale proč by to dělala?
Fosilní paliva jsou v zásadě ze hry. Kromě změn klimatu zabíjejí naše bližní v Severních Čechách a převracejí tamní krajinu naruby (tedy – převrací jí kvůli nim Tykač a spol.).
Proč se ale vzdávat jádra? Tato otázka není triviální. Jaderné reaktory mají stabilní výkon a jejich běžný provoz zatěžuje životní prostředí méně než většina fosilních paliv (byť výrazně více, než většina obnovitelných zdrojů).
Jenže jejich provoz je nevyhnutelně spojen s promýšlením nemyslitelného. Stejnou nebo vážnější havárii než ve Fukušimě by bylo možné např. v Dukovanech vyvolat technicky poměrně primitivním teroristickým útokem (ne, podrobný návod sem opravdu nenapíšu). Že je to nepravděpodobné? To byla kombinace devítistupňového zemětřesení a desetimetrové tsunami podle mimořádně důkladných Japonců až do minulého týdne také. Připočtěme totální závislost ČR na dovozu jaderného paliva z Ruska, palčivý problém začátku a konce palivového cyklu (ekologicky nešetrná těžba a přepracování uranu, koán s uložením jaderného odpadu na sto tisíc let) a omezené zásoby uranu. Pokud se Evropa (a s ní i Česká republika) může tomu všemu prokazatelně vyhnout, měla by o tom začít alespoň uvažovat.
Jan Rovenský
Autor je vedoucím energetické kampaně Greenpeace ČR
Komentřá vyšel v MF DNES 17.3.2011.