Rok od japonské tragédie

Novinka - 11 března, 2012
„Nikdy nezapomenu na bezesné noci, které pro mě začaly 11. března 2011. Nekonečné hodiny jsem pomáhal organizovat reakci Greenpeace na katastrofu jaderné elektrárny ve Fukušimě“, píše ve vzpomínce na pohromu, která před rokem zasáhla Japonsko, Jan Beránek.

Vedoucí jaderné kampaně Greenpeace Jan Beránek pokračuje: „Pátral jsem po jakýchkoliv informacích o tom, co se ve fukušimské elektrárně skutečně děje. Veškeré mé myšlenky směřovaly do Japonska. Měl jsem obavy o všechny obyvatele země, která byla nejprve postižena přírodní katastrofou a poté stále se zhoršující jadernou havárií. Mé myšlenky se vracely k heroickému úsilí zaměstnanců elektrárny, kteří riskovali životy a bojovali s časem, aby předešli nejhoršímu možnému scénáři, kdy by bylo nutno evakuovat dokonce i obyvatele Tokya.

Poté, co jsme v roce 1986 prožili havárii v Černobylu a loňský rok havárii ve Fukušimě, říkám si, že podobné neštěstí se už nikdy nesmí stát.“

Právě proto Greenpeace vydalo analýzu „Lekce z Fukušimy“, která má sloužit k tomu, aby se svět mohl z japonské katastrofy dostatečně poučit.

K takovému poučení máme ale zatím daleko. Podle Beránka to dokládají například zátěžové testy reaktorů, které byly spíše formálním potvrzením jejich bezpečnosti: „Vsadil bych se, že i samotná Fukušima by těmito testy prošla.“

 

Ve zprávě "Lekce z Fukušimy" analyzují nezávislí odborníci příčiny a průběh fukušimské jaderné havárie. Zdůrazňují, jak rychle a fatálně selhala bezpečnostní opatření uvnitř elektrárny. Nebo nakolik nefunkční byly nouzové plány, které měly ochránit obyvatelstvo v okolí reaktorů. „V nemocnici, kterou zdravotnický personál opustil, byli umírající lidé ponecháni svému osudu. Lidé byli posláni do oblastí s vysokou radiací. Jiným bylo řečeno, aby bez pomoci zůstali po celé dni uvnitř budov, které opouštěli, jen aby si spěšně obstarali zásoby vody, potravy a pohonných hmot pro únik. A jiným lidem bylo sděleno, že jsou ve svém bydlišti v bezpečí a po několika týdnech se od vlády dozvěděli, že vůbec v bezpečí nejsou a musí být evakuováni,“ popisuje Beránek.

Lekce z Fukušimy ukazuje také, jak se jaderný průmysl vyhýbá tomu, aby musel zaplatit plnou cenu za havárii. Přitom v sázce je osud 150 000 lidí, kteří museli zamořenou oblast opustit.

„Je šokující pozorovat, jak náš systém umožňuje jadernému průmyslu mít ohromné zisky, ale v okamžiku, kdy se něco pokazí, hodit zodpovědnost za škody na postižené občany,“ uzavírá Jan Beránek.   

Plné znění blogu v angličtině najdete na stránkách Greenpeace International