Sakyo Noda zajišťuje logistiku a tlumočení radiačnímu týmu Greenpeace, který provádí monitoring radiace v prefektuře Fukušima.
Poslední týden jsem strávil v okolí města Fukušima tím, že jsem bral naše radiační experty na místa, o nichž se domnívali, že by mohla vykazovat vysokou úroveň zamoření.
Když se vydáváme na vybraný „hotspot“, má každý z nás u sebe osobní dozimetr, který ukazuje, jakému množství radiace jsme právě vystaveni. Na sobě máme ochranný oděv, gumové holínky, rukavice a roušky, abychom se vyhnuli kontaktu s radioaktivními částicemi. Také chráníme sedadla a koberečky v autě igelitovými fóliemi, které musíme každý den měnit.
Holínky a autokoberce jsou na konci dne často nejkontaminovanější, protože chodíme po zamořené půdě a trávě, a pak je na botách přineseme do auta.
Možná, že v takovém oblečení vypadáme trochu legračně, zejména v porovnání s místními lidmi, kteří nosí normální oblečení a často ani nenosí roušky. Jenže naše bezpečnostní opatření rozhodně nejsou přehnaná. Jejich cílem je minimalizace expozice, a z toho důvodu také v zamořené oblasti zůstáváme jen jeden týden. V této oblasti jsme naměřili i 4,5 mikrosievertu za hodinu, což pro místní obyvatele znamená, že by mohli být vystaveni maximální povolené roční dávce ozáření již během několika týdnů.
Často vidíme děti, jak si hrají venku a dotýkají se rostlin a země. Je to velmi smutné a je snadné si představit, jak si ty ruce, které jsou možná kontaminované, strčí do pusy. Jakmile jsem to viděl, začal jsem o riziku kontaminace a vnitřní expozice mluvit s matkami i dětmi, kdykoli jsem měl příležitost, a apeloval na ně, aby se chránily. Bohužel není možné mluvit takto se všemi matkami a dětmi ve městě.
Je to šokující. Spousta lidí, s nimiž jsem mluvil, říkala, že jako na zdroj informací spoléhají na televizi, ale že tam nebylo žádné vysvětlení ať už z oficiálních míst nebo od společnosti TEPCO. Není divu, že o zdravotních rizicích příliš nevědí. Vláda a TEPCO dávali celé týdny přednost politice před lidským zdravím, místo aby rozšířili evakuační zónu a přiznali obrovský rozměr škod. To je strašné.
Měl jsem také moc zajímavý rozhovor. Bylo to v autoservisu u dálnice a bavili jsme se tam s mladým otcem dvou školáků. Položil jsem mu pár otázek, co si myslí o probíhající jaderné krizi a bezpečnosti, jestli má dostatek informací a podobně. Jeho odpověď byla typická. Řekl, že prostě následuje instrukce vlády, ale že má strach o zdraví svých dětí. Přeložil jsem to Janovi – jednomu z našich radiačních expertů – a ten poukázal na to, že je to zvláštní odpověď, protože zatímco ten muž dělá, co mu řekne vláda, zároveň nedůvěřuje tvrzení, že lidem nehrozí žádné bezprostřední zdravotní riziko.
Zdá se, že některým lidem konečně začalo docházet, že vláda jim nemůže zaručit zdraví a bezpečnost. To by mohlo být světlo v temnotě.
Minulý týden jsem měl také příležitost navštívit jedno z evakuačních středisek, kde jsem pomáhal jako dobrovolník. Když jsme s ostatními dobrovolníky odnosili všechny nádoby s vodou, zúčastnil jsem se každodenní schůzky dobrovolníků. Bylo tam mnoho studentů středních škol i univerzit, kteří si povídali a smáli se. Bavili se o distribuci dodávek pomoci, potřebách evakuovaných lidí a dalších věcech. Mluvil jsem s jedním koordinátorem a zjistil jsem, že je jedním z evakuovaných lidí, kteří se zapojili do dobrovolnické práce.
Řekl mi, že zbytek jeho rodiny odešel do jiné prefektury kvůli nemocné babičce. Místo, kde pracoval, úplně zničila vlna tsunami. Věděl moc dobře o kontaminaci půdy, vzduchu, vody i jídla v místech, kde vyrostl. Řekl mi, že by zešílel, kdyby se nějak nezapojil. Na konci našeho rozhovoru bylo vidět, že je skoro na pokraji zhroucení. Mluvil sice vesele, ale jen se snažil se dobrovolnou prací zaměstnat, aby předešel psychickému kolapsu.
Ani jeden z nás nemůže předvídat, jak dlouho kontaminace potrvá a kdy se budeme moci vrátit. Nechtěl jsem se rozplakat jako první, a tak jsem raději odešel z místnosti.
Každé setkání s lidmi zde mi znovu připomene, že každý z nich má svůj vlastní příběh k vyprávění. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než se ukáže skutečný rozsah škody, která postihla japonskou společnost.
Se solidaritou,
Sakyo
Seznamte se: Sakyo Noda a další členové radiačního týmu Greenpeace
Více o práci radiačního týmu včetně naměřených dat najdete zde (v AJ)