Arktida je jednou z posledních oblastí divoké přírody. Na její obranu se vedle statisíců lidí z celého světa postavili i známé osobnosti jako Robert Redford, Paul McCartney, Penelope Cruz a řada dalších. Shell ani ostatní ropné korporace ale varování před ropnou katastrofou s nedozírnými následky nevnímají. S vidinou zisku i nadále usilují o těžbu v Arktidě.
Těžební vrty v této oblasti lze provádět jen v období arktického léta. To je doba, kdy na několik měsíců led ustoupí, a lze se tak dostat do míst, jež jsou po zbytek roku nepřístupná. Podle původního plánu Shellu měla průzkumná těžba začít již 13. července. Shell ovšem dosud nesplnil potřebné podmínky. Stále například nemá k dispozici havarijní plavidlo, bez něhož nedostane povolení k zahájení průzkumných vrtů.
Kdo se topí, kope kolem sebe
Po zahájení kampaně Greenpeace zaplavily e-mailové schránky i Facebook Shellu výzvy k ukončení plánů na těžbu v Arktidě. Lodě blokované v přístavech a mohutný odpor lidí z celého světa už společnost nemohla nadále ignorovat, a tak obdržely pobočky Greenpeace po celém světě výhružný dopis. Pokud prý budeme nadále protestovat v blízkosti některé z těžebních lodí, použije Shell proti Greenpeace právní zbraně toho největšího kalibru. Právníci Shellu nás navíc informovali, že ohrožujeme práva, zájmy a investice Shellu při těžbě ropy a navíc mají obavy „z hrozby plynoucí z takových aktivit (protestů) … pro okolní životní prostředí”. Nespletli si strany?
Lední medvědy nezastraší
/GP120L.jpg)
Dobrá tedy, lodím se máme vyhýbat. Během světového týdne akcí v polovině července jsme však dali Shellu jasně najevo, že nás nezastraší. Lední medvědi po celém světě obsazovali jeho čerpací stanice, blokovali sídla firmy, vyvěšovali transparenty a upozorňovali veřejnost na hrozbu těžby v Arktidě. Shell znervózněl. Nasvědčují tomu nejen soudní zákazy a nařízení, ale i poněkud podrážděné chování pana Vosera, generálního ředitele Shellu. Ten nedávno nechal vyhnat ledního medvěda policií jen za to, že šel po ulici několik bloků od jeho domu.
Čas je na naší straně
Přes veškerou snahu ale zatím Shell do Arktidy nedojel. Je tam prý stále příliš mnoho ledu. Překvapivé. Nicméně se ukázalo, že k těžbě nemají ani potřebná povolení. Čtyřicet šest let stará vrtná loď Noble Discoverer nesplňuje emisní normy a čeká na výjimku v Dutch Harbour na Aljašce. Zde se mimochodem v půlce července utrhla z kotvy a ztroskotala na mělčině.
Ledoborec Arctic Challenger brázdí Severní moře již 35 let a nyní má plnit funkci bezpečnostního plavidla Shellu, které je jednou z hlavních podmínek udělení povolení k vrtům. Zatím je ale stále v docích v americkém Bellinghtonu a není provozuschopný. A Shell opakovaně tvrdí, že má na Aljašce špičkový havarijní systém. Podle odborníků přitom osvědčená metoda, jak odstranit ropu z ledu, vůbec neexistuje. Co dodat?
Každopádně, i pokud Shell přesvědčí americké úřady a získá potřebná povolení, začne v Arktidě vrtat nejspíš až na začátku září. V krátkém období arktického léta je přitom každý den, každá hodina zdržení důležitá. Jeden vrt trvá přibližně 30 dní a veškeré práce musí být hotové do konce října. Již teď je jasné, že plánovaných deset vrtů nemá Shell šanci stihnout a z původní ambice bude muset významně slevit.
Mapujeme dopady těžby
Do Arktidy se vypravily i lodě Greenpeace. Esperanza v Čukotském moři severně od Aljašky provedla s pomocí ponorky podrobný průzkum mořského dna. Uprostřed místa, kde chce Shell vrtat, jsme objevili velké množství korálů, které mají klíčový význam pro fungování mořského ekosystému. Ve stanovisku Shellu o dopadu na životní prostředí o nich přitom není ani zmínka. Shell se brání tím, že o nich ví, jen jim nepřipadají důležité. Co ještě jim nepřišlo důležité?
Druhá z lodí Greenpeace, ledoborec Arctic Sunrise, vyplula z Norska a během první části expedice prováděla podrobný monitoring stavu ledu v Arktidě. S pomocí speciální dálkově ovládané miniponorky získali vědci data, na jejichž základě vytvoří 3D model postupného úbytku ledu.
Minulý týden doplul Arctic Sunrise do Murmansku. Greenpeace totiž mapuje i dopady stávající těžby ropy v ruské části Arktidy. Extrémní klimatické podmínky ve spojení s nedostatečnou údržbou způsobují v podstatě nepřetržité úniky ropy z prasklin v ropovodech. Ročně tak z ruských ropných polí unikne 30 miliónů barelů ropy.
O povolení těžit v ruských arktických vodách usiluje energetický gigant Gazprom. Na pevnině po něm přitom již teď zůstává spoušť v podobě ropných lagun. Havarijním plánům pro arktickou ropnou plošinu Prirazlomnaja vypršela platnost a vědci navíc poukazují na to, že nemá technologie, které by dokázaly ropnou havárii zastavit.
Poučení z Antarktidy: všechno jde, když se chce
Snaha zachránit Arktidu není zbytečná. Důkazem je výsledek dlouholeté kampaně Greenpeace za ochranu Antarktidy. Naše vytrvalé úsilí nakonec přineslo výsledek, v který na začátku skoro nikdo nedoufal: V roce 1991 byla Antarktida vyhlášena světovým parkem s padesátiletým moratoriem na těžbu nerostných surovin a komerční rybolov.
Stejně jako tehdy jsme nyní odhodláni před těžbou a komerčním rybolovem ochránit i Arktidu. Detailní průběh arktické kampaně včetně fotek a videí sledujte na interaktivní časové ose.
Děkujeme všem, kterým není osud Arktidy lhostejný.
Připojte se i Vy na www.savethearctic.org!