Vědci na palubě ledoborce Greenpeace
Na tloušťce ledu se dají dobře pozorovat dopady globální změny klimatu na Arktidu a celkovou stabilitu ledové pokrývky. Trend z posledních let ukazuje, že ledová pokrývka Arktidy ubývá. Starší vrstvy ledu jsou totiž silnější, avšak led, který je nahrazuje, je tenčí a v letním období snadněji taje.
Ledoborec Arctic Sunrise má okrouhlý plášť bez kýlu, proto se dostane i přes oceánský led. Greenpeace jej začalo používat v roce 1995 a od té doby se zúčastnil řady plaveb dokumentujících dopady změny klimatu a také nenásilných přímých akcí Greenpeace v rámci kampaně proti těžbě ropy v Arktidě nebo komerčnímu lovu velryb.
Greenpeace se proto spojilo s předními vědci v oboru výzkumu polárních moří a paluba našeho ledoborce Arctic Sunrise – česky Arktický úsvit – po celý měsíc sloužila jako vědecká základna, která vědcům poskytla jedinečné zázemí. Potěšeni byli zejména z toho, jak velký objem výzkumných prací zaměřených na mocnost ledu mohli díky expedici provést.
„V minulých týdnech jsme pracovali na místě, kde dochází ke změně klimatu rychleji než kdekoli jinde na Zemi a kde přímo před očima mizí domov ledních medvědů, tuleňů a dalších úžasných zvířat, která najdete jenom tady. Doufám, že práce, kterou jsme odvedli, pomůže vysvětlit, proč je Arktida důležitá pro nás pro všechny a proč musíme něco udělat jak se změnou klimatu, tak i s jejím průmyslovým využíváním. Arktida totiž není na prodej!“ vysvětluje Nick Toberg z univerzity v Cambridge.
Arktické prvenství – 3D skener
Výzkum v průlivu Fram Strait
William Trossell z londýnské University College používá skener k pořízení revolučních trojdimenzionálních snímků oceánského ledovce. Spolu s kolegy Nickem Tobergem a Tillem Wagnerem z University of Cambridge zkoumají změny oceánského ledu. Vědecký tým proplouvá arktickou oblastí na palubě ledoborce Greenpeace Arctic Sunrise.
Vědci v rámci expedice poprvé použili průlomovou 3D technologii, která usnadní výzkum nejen arktického ledovce. Till Wanger z britské University of Cambridge objasňuje: „3D laserové skenery úplně změní způsob výzkumu ve vzdálených a nebezpečných oblastech, jako je tato. Až dosud jsme museli ledovou pokrývku měřit bod po bodu s pomocí metru a pravítka. Ale teď naskenujeme ledové kry ve vysokém rozlišení a přesnou digitální kopii arktického ledu odvezeme do laboratoře.“
Arktida bez ledu
Během expedice americké Národní středisko pro údaje o sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Center, NSDIC) zveřejnilo prohlášení, že letošní síla arktického ledu je po roce 2007 druhá nejnižší v historii měření. Tento obrovský úbytek naznačuje, že velké části ledové pokrývky jsou slabé a tenké a že ubývání arktického oceánského ledu představuje dlouhodobý trend. Podle vědců by tak arktický led do dvaceti let mohl během letního období úplně zmizet, což by mělo nedozírné následky jak na lidi, tak na přírodu. Arktická ledová pokrývka totiž funguje jako světová klimatizace, protože odráží 80 % slunečního záření zpět do vesmíru, a pomáhá tak udržovat světové klima stabilní.
Umění na ledové kře
V mrazivém počasí na jednom z nejodlehlejších míst této planety asistovali Quigleymu dobrovolníci z posádky Arctic Sunrise. K vytvoření obrovské kopie přes 500 let staré da Vinciho kresby použili 600 metrů měděných plátů, které se normálně používají k výrobě solárních panelů. (Pozn.: Veškerý materiál byl po dokončení odstraněn a měď byla znovu využita.)
Na dramatické ubývání ledu upozornilo Greenpeace i nevšedním uměleckým počinem, kterým byla celá expedice zahájena. Přímo na kře v Severním ledovém oceánu vznikla obrovská zvětšenina světoznámého díla Proporce lidské postavy (známé také jako Vitruvius) od Leonarda da Vinciho. Arctic Sunrise se tak na chvíli proměnil v plovoucí umělecký ateliér a na 81. stupni severní šířky, asi 800 kilometrů od severního pólu, vznikl „Tající Vitruvius“ – obrazec o velikosti čtyř olympijských stadionů, který vytvořil irský umělec John Quigley.
Na rozdíl od da Vinciho kresby lidskému tělu vytvořenému na ledové kře chybí polovina těla, ta totiž odtává s ledem. John Quigley svůj umělecký záměr vysvětluje: „Přišli jsme sem, abychom vytvořili „Tajícího Vitruvia“, protože změna klimatu doslova požírá tělo naší civilizace. Když da Vinci vytvořil svou kresbu, bylo období osvícenství, renesance, počátek tohoto inovativního věku, který pokračuje do dnešních dnů, avšak využívání fosilních paliv to všechno ohrožuje.“
VIDEO:
Podívejte se, jak vznikala zvětšenina da Vinciho světoznámé kresby.