Jádro versus demokracie

Novinka - 3 dubna, 2009
Francouzská média v posledních dnech žijí, vedle politických témat spojených s globální krizí, špionážním skandálem. Státní energetická společnost EdF provozující padesát osm jaderných elektráren se měla v roce 2006 prolomit do počítačového systému francouzské kanceláře Greenpeace.

Ilustrační foto

Na případ se přišlo čirou náhodou. Při prošetřování dopingových afér v cyklistice narazila policie při prohlídce jedné firmy na to, že mezi cíly počítačové špionáže je i Greenpeace. Smlouvu s touto firmou měla právě státní firma EdF. Další náhodou bylo, že se tato informace vůbec dostala do veřejného prostoru – díky úniku informací, nikoli formální cestou. EdF se ihned od případu distancovala a prohlásila, že šlo o vlastní iniciativu jejich bezpečnostního pracovníka, který údajně uzavřel smlouvu se specializovanou agenturou. Greenpeace podalo žalobu u soudu. Nejedná se přitom o první případ špionáže francouzského státu proti Greenpeace. Francouzská tajná služba stála před 25 lety za bombovým útokem lety na loď Rainbow Warrior patřící Greenpeace kvůli jejich protestům proti jaderným pokusům. Při útoku byl zabit jeden člověk.  

Případ poukazuje na velmi akutní politické nebezpečí, o kterém se protagonisté nového nástupu jaderné energetiky neradi zmiňují. Místo pohledu na rizika jaderné energetiky včetně těch společenských, se omezují na obviňování oponentů jaderných elektráren z toho, že nerozumí fyzice štěpení jádra, bezpečnostním systémům apod. Ukazuje se, že jaderný průmysl skutečně tvoří ve společnosti ostrůvky totalitního myšlení a chování. Je typické utajováním, netransparentností a zneužíváním  otázky bezpečnosti bez rozdílu politického systému v dané zemi. Utajování poruch a chyb v jaderných elektrárnách je běžné v Japonsku stejně jako v České republice. Situace je o to závažnější, že se na utajování podílejí i úřady tzv. nezávislého jaderného dozoru. Informace se často dostávají na veřejnost pouze díky ochotě jednotlivých pracovníků nerespektovat vnitřní tlak na zatajování.

Obrázek odvětví jaderné energetiky, nad kterým bdí nezávislý jaderný dozor a navíc nezávislý státní justiční aparát je iluzorní. I v České republice je provozovatel jaderných elektráren spojen pupeční šňůrou s institucí „nezávislého“ dozoru. Ten sice tu a tam klepne provozovatele formálně přes prsty ve věci, která nemůže provoz jaderných elektráren životně ohrozit, v případě fatálních závad, které hrozí trvalým zastavením provozu však udělá vše možné, aby pomohl oponenty umlčet. Včetně šikanování vlastních bezpečnostních inspektorům, dokud sami raději úřad neopustí. Když se k takové iniciativě připojí i vrchní státní zastupitelství, které místo důkladného vyšetření případu, odmítne dále se věcí zabývat s odůvodněním, že „zjištění Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jsou v této záležitosti nepochybně na potřebné odborné úrovni a orgány činné v trestním řízení z nich oprávněně vycházely“, je zřejmé, že obě dvě, nezávislost i spravedlnost dostávají nakopáno. Dnešní situace v české justici to jenom dokazuje.