Ve studentském on-line magazínu Studentpoint.cz dnes vyšel rozhovor se dvěma dobrovolnicemi Greenpeace z lokální skupiny v Brně. Příjemné počtení. :-)
Článek vyšel 5.12. v on-line magazínu Studentpoint.cz. Publikováno se svolením redakce.
Jak vidí Greenpeace jeho dobrovolníci?
V září jsme vám přinesli rozhovor s koordinátorkou brněnských Greenpeace. Dnes přinášíme několik názorů dvou dobrovolnic skupiny.
Greenpeace není jen organizace zabývající se ekologií. Jsou to především mladí lidé, kteří se rozhodli aktivně trávit svůj volný čas a kteří se zajímají o svět, ve kterém žijí. V minulém rozhovoru nám koordinátorka brněnské skupiny říkala o dobrovolnících, kteří se podílejí na nejrůznějších akcích. Možná, že jste začali uvažovat, že byste se také stali dobrovolníky. Proto jsme dvěma z nich položili několik otázek, které vám možná pomohou udělat ten správný krok a pustit se do toho. Klára Trizuliaková i Barbora Valešová jsou studentky. Proč volný čas tráví v ekologické organizaci a ne jinde? I o tom si s námi povídaly.
Co ti dalo členství v Greenpeace a co ti to naopak bere?
Klára Trizuliaková: Členství v Greenpeace mi dalo možnost poznat spoustu nových lidí, kterým není jedno, co se děje kolem nás a chtějí se aktivně zasadit o změnu, ať už se jedná o snahu zabránit ropným společnostem těžit v Arktidě a vyhlásit tam chráněné území, nebo je to boj za zachování těžebních limitů a prosazení trvale udržitelné energetické koncepce v naší zemi. V neposlední řadě jsem získala množství zajímavých informací z různých oblastí, a ty mě nutí více přemýšlet. Mohla jsem se zapojit do různých akcí od získávání podpisů pod petice přes účast na Dni Země, kde jsme hlavně s dětmi mluvili o třídění odpadu, o obnovitelných zdrojích energie nebo o různých ekologických problémech dnešních dní, až po promítání filmů s environmentální tematikou spojené s diskuzí. Členství v Greenpeace mi bere asi jedině iluze o tom, jak něco funguje. Ve chvíli, kdy se člověk dostane k informacím a dá si je do souvislostí, tak mu dojde, jak je všechno propojené a že změna k lepšímu musí být komplexní, nikoliv dílčí.
Co je podle tebe vaším největším úspěchem?
Klára Trizuliaková: Vybrat jednu věc je těžké. Ráda bych jmenovala například zákaz vývozu toxického odpadu do méně rozvinutých zemí (tzv. Basilejská úmluva) nebo zákaz ukládání radioaktivního a průmyslového odpadu na mořské dno či padesátileté moratorium na těžbu nerostů v Antarktidě (minimálně do roku 2048).
Za velmi úspěšné považuji také přijetí nařízení EU týkající se nové evropské chemické politiky, tzv. REACH - Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals (Registrace, vyhodnocení, povolování a zákaz chemických látek), do kterého se nám podařilo prosadit některé požadavky v oblasti nakládání s chemickými látkami. Výrobci teď musí například poskytovat informace o vyráběných nebo dovážených chemikáliích a jejich vlivu na zdraví.
Vedle toho se nám také podařilo dosáhnout nového označování geneticky modifikovaných potravin či zákazu prodeje kojeneckých lahví, obsahující bisfenol A – látku, která narušuje hormonální systém.
Co by sis ty osobně do budoucna přála, aby se v oblasti ekologie zlepšilo?
Barbora Valešová: Konkrétně v oblasti ekologie? To bych byla ráda, kdyby se lidé začali více považovat za součást přírody, než za někoho, kdo by ji chtěl ovládat. Jinak by bylo fajn, kdyby otázka efektivního využívání alternativních zdrojů energie nezůstávala jen u vědy a výzkumu, ale opravdu účelně se uváděla do praxe. (Trochu utopie, ale – bez toho, aby byla znehodnocována lobbismem.)
Na co bys nalákala další studenty, kteří by uvažovali, že budou členy Greenpeace?
Barbora Valešová: Pokud nesouhlasíte s něčím, co se kolem vás děje a nechcete jen tak sedět a nečinně přihlížet, je zapojení do činnosti neziskové organizace dobrý způsob, jak se ozvat a něco začít dělat. Greenpeace je organizace nezávislá, celosvětová, navíc v této oblasti s poměrně dlouhou historií a tedy i spoustou zkušeností. V Greenpeace najdete plno lidí s podobným názorem a především vědomí, že člověk ve svém snažení není sám, což je velice důležité.