Všechno, co jste kdy nechtěli vědět o sexu…

Novinka - 19 května, 2006
Nová studie Greenpeace přináší první obsáhlé shrnutí velkého množství vědeckých údajů, které analyzují dopad toxických chemikálií na reprodukci.
Co má chemický průmysl společného s vaším sexuálním životem? Myslíte si, že nic? Chyba lávky. Chemické firmy se míchají do našeho života a zdraví daleko více, než se na první pohled zdá. A tvrdě dál bojují za to, aby  mohly i nadále vyrábět nebezpečné chemikálie, které mnoha jednotlivcům i párům boří sny o zdravém životě.

Nová studie Greenpeace přináší první obsáhlé shrnutí velkého množství vědeckých údajů, které analyzují dopad toxických chemikálií na reprodukci. Mimo jiné uvádí, že množství spermií, které organismus dokáže produkovat, se v industrializovaném západním světě za posledních padesát let snížilo o plných 50%. Neplodnost u párů v průmyslových zemích se od šedesátých let více než zdvojnásobila a rakovina varlat se stává čím dál tím běžnější nemocí. Stále více přibývá poruch rozmnožovacích orgánů u malých chlapců.

Přesná příčina těchto změn není dosud známa, nicméně největší podezření padá na stále se zvyšující počet nebezpečných látek, kterým jsme vystaveni. Vystavení je tak rozsáhlé, že již v těle nenarozených dětí, které jsou stále v lůně matky, se vyskytuje více než 100 průmyslových chemikálií. Mnohé z těchto látek jsou přitom schopny poškodit vývoj rozmnožovacího systému dětí ještě před narozením. Jde např. o alkylfenoly, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, bisfenol-A či syntetická pižma. Většina chemických látek na trhu přitom nebyla nikdy testována z hlediska vlivu na lidské zdraví a životní prostředí. Přesto se i velmi nebezpečné látky běžně používají k výrobě spotřebního zboží.

Přísnější pravidla a kontrolu do systému výroby a nakládání s chemickými látkami by měla zavést nová chemická politika EU (REACH). Bohužel velké části chemického průmyslu jde daleko více o krátkodobý zisk než o dlouhodobé řešení zdravotních a ekologických problémů. Agresivní lobby chemického průmyslu již úspěšně stačila návrh REACH natolik oslabit, že zákon by skutečně dovoloval vyrábět a používat i ty chemikálie, které mohou poškodit hormony a rozmnožovací orgány. Při postupném oklešťování REACH se lobbyisté snažili hlavně o následující:
    Popírat a podceňovat zdravotní a environmentální problémy zaviněné nebezpečnými chemickými látkami
    Úmyslně nadsazovat možné ekonomické dopady na průmysl a strašit hromadným propouštěním lidí. Přitom náklady na zavedení REACH by tvořily pouhý zlomek příjmů chemického průmyslu v Evropě
    Aktivně zpomalovat proces projednávání REACH a snažit se zabránit jeho přijetí

To vše se jim bohužel do značné míry podařilo. Proces schvalování REACH nabral již několikaleté zpoždění a podoba návrhu doznala významné změny směrem k horšímu. Za vše hovoří fakt, že podle současného návrhu REACH, který teprve půjde k dalšímu projednávání v Evropském parlamentu, by většinu látek, které narušují reprodukci člověka, mohly chemické společnosti vyrábět nerušeně dál, i kdyby za ně již existovala plnohodnotná náhrada.
Bude tedy i na českých poslancích Evropského parlamentu, aby do hry opět vrátili požadavek povinné náhrady rizikových chemikálií, ke kterým existují bezpečnější alternativy. Greenpeace v této souvislosti české zástupce ve strukturách EU aktivně oslovuje a jedná s nimi. Vyzvali jsme také ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, aby jeho ministerstvo přehodnotilo svůj dosavadní přístup k REACH. Je totiž velmi trapné, když politická strana ve svém předvolebním manifestu slibuje podporu principu povinné náhrady rizikových látek a její ministr přitom léta prosazuje pravý opak.