Výstava fotografií "Poloviční život"

Novinka - 25 října, 2005
Výstava fotografií Greenpeace představujících lidské osudy poznamenané jaderným odpadem z ruského zařízení Majak je otevřena v Praze do 23. listopadu.
Za přítomnosti nizozemského fotografa Roberta Knotha byla v Praze otevřena výstava jeho fotografií, které pro Greenpeace pořídil v okolí ruského jaderného komplexu Majak. Výstavu je možné navštívit do 23. listopadu 2005 v kapli sv. Jana Nepomuckého v klášteře Menších bratří františkánů, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1 každý den od 10:00 do 19:00 hodin.

Černobílé fotografie Roberta Knotha zachycují běžný, každodenní život obyvatel Musljumova a okolí. Plynně se pohybují se mezi výjevy na ulici a doma a nenápadným způsobem dokumentují lidské osudy. Pozoruhodné jsou především jeho portréty, které v klasickém stylu staví svůj objekt přímo do centra snímku. Připomínají tak slavné portréty německého fotografa počátku 20. století Augusta Sandera. Lidé, které Knoth fotografuje však nežijí „normálním“ životem. Dívka stojí před školní tabulí se svěšenýma rukama, protože jimi nemůže pohnout. Zemědělec zachycený na svém poli sice pyšně vypíná hruď, musí se však opírat o berle, bez nichž nedokáže udělat ani krok…

Vesnice Musljumovo, ležící asi 30 km od Majaku, byla blízkým jaderným průmyslem drasticky a tragicky postižena. Naprostá většina z jejích 2,5 tisíce obyvatel trpí nejméně pěti chronickými nemocemi, jako jsou onemocnění srdce a oběhové soustavy, astma či artitida. Přibližně polovina místních žen i mužů je sterilních. Třetina všech novorozenců má fyzickou vadu a téměř deset procent dětí se rodí předčasně. Vesnice zaznamenala dramatický nárůst leukémie a počtu úmrtí na rakovinu zažívacího ústrojí, kůže, kostní dřeně či plic. Za těmito čísly jsou skuteční lidé a jejich utrpení.

Majak leží v pohoří Uralu, přibližně 80 kilometrů severně od města Čeljabinsk. Je to vůbec největší jaderný komplex na světě a nejdůležitější ruské zařízení zpracovávající vyhořelé jaderné palivo. Jeho historie je jedním dlouhým řetězem jaderných katastrof, ekologických havárií a hazardování s lidskými životy.

Od roku 1949 až do roku 1956 Majak vypouštěl vysoce radioaktivní tekuté odpady přímo do řeky Teči. Více než 124 tisíc lidí žijících podél řeky, která pro ně sloužila jako hlavní zdroj pitné vody, obdrželo obrovské dávky radioaktivity. Když byl rozsah této kontaminace konečně uznán, přes sedm a půl tisíc vesničanů bylo narychlo evakuováno. Tento krok však přišel pozdě. Celkem 8 tisíc lidí tehdy na následky ozáření zemřelo.

V září 1957 došlo v Majaku k druhé nejhorší jaderné havárii na světě. Kovový tank obsahující 300 krychlových metrů vysoce radioaktivních odpadů se přehřál a explodoval. Při tom se uvolnil radioaktivní mrak o aktivitě 74 tisíc Tbq (terabecquerelů), který zamořil více než 23 tisíc krychlových kilometrů. Postiženo bylo celkem 272 tisíc lidí, z nichž pouze 10 200 bylo evakuováno.

Do jezera Karačaj byla z Majaku celkem 16 let vypouštěna obrovská množství tekutého radioaktivního odpadu. Díky tomu je toto jezero označováno jako nejvíce radioaktivně zamořené místo na naší planetě. Ještě dnes by prý bylo smrtelně nebezpečné postát jedinou hodinu na jeho břehu. V horkém a větrném létě roku 1967 jezero vyschlo. Radioaktivní prach o aktivitě 22 TBq byl rozfoukán po ploše 2700 čtverečních kilometrů, což katastrofálně postihlo 41 500 obyvatel. Všechny tři jaderné katastrofy byly sovětskou vládou skoro 30 let úspěšně tajeny.

Speciální stránky o Majaku včetně fotogalerie