V sobotu 3.5. nás přišli na kótu navštívit a vyjádřit svou podporu i poslanci Jan Hamáček a Josef Řihák a o dva dny později poslanci Václav Votava, Václav Güner a krajský zastupitel Václav Koubík.

První kulturní akci jsme uspořádali začátkem druhého týdne při příležitosti otevření Mostu setkání, kdy na kótu přijeli zahrát Monika Načeva a Justin Lavash.

Dokončením Mostu setkání a uspořádáním koncertu jsme tak úspěšně splnili vytyčený cíl na jehož realizaci se podílela spousta lidí z Greenpeace, ale i mimo něj, z nejbližšího okolí i z míst vzdálených a společným úsilím se nám podařilo dát jednoznačně najevo své odhodlání zastavit výstavbu radaru na území ČR.

V následujícím týdnu se věnujeme hlavně údržbě kempu, jeho postupnému vylepšování, a také tréninku nových lezců. Díky tomu se naše operativnost v případě zásahu výrazně zvýšila a téměř celý tým je nyní schopen zaujmout strategické pozice na stromových plošinách. Dále podnikáme výjezdy do okolních měst, v jejichž ulicích oslovujeme lidi a pořizujeme fotografie do souběžně probíhající fotoblokády.

Přestože nám lidé z celé republiky dávají různými způsoby najevo svou podporu a ani zájem médií neustává, politické špičky s námi stále odmítají vstoupit do veřejné diskuse a 21. května na výjezdovém hlasování v Teplicích dokonce nečekaně schvalují hlavní smlouvu o radaru. Překvapeni jsme byli především postojem Martina Bursíka a Karla Schwarzenberga, kteří se postavili proti usnesení Republikové rady Strany zelených, která vyzvala k hlasování proti radaru. Týden po schválení smlouvy o radaru nás přišli do tábora navštívit zástupci Strany zelených, včetně poslankyně Věry Jakubkové a 1. místopředsedkyně Dany Kuchtové a potvrdili svůj postoj, stavící se proti výstavbě jakéhokoliv zařízení protiraketové obrany na území ČR.

Tyto události jen ještě více podnítily naše odhodlání v akci vytrvat, ba dokonce naše aktivity ještě vystupňovat, a proto pátý týden věnujeme výjezdům do okolních vesnic, kde se snažíme zapřást s místními rozhovor a ptáme se na jejich názory na výstavbu radaru v jejich okolí. Postoje se různí, jako vždy, přesto nabýváme dojmu, že - stejně jako ve zbytku republiky, je většina lidí proti výstavbě tohoto systému na našem území.

Kapitola 3. - Peaceland

Záměrem bylo stručně a jasně vyjádřit frustraci z přístupu českých vládních činitelů k většinovému názoru občanů, jejichž zájmy by měli ze své povinnosti v prvé řadě hájit!

Vyhlášení vlastního státu tak nebylo pouhé gesto, ale promyšlené, jasně formulované a cílené sdělení vyjadřující vrcholnou nespokojenost s činností vlády zaštiťující se demokratickými principy, jejichž podstata, obsažená už v samotném slově demokracie, není českými ústavními činiteli dle našeho názoru plně respektována.

Jako Greenpeace protestující proti výstavbě radaru jsme na kótě pobývali v naprostém poklidu po dobu pěti týdnů, již pouhý týden od vyhlášení Peacelandu však přišel vojenský zásah, který naše působení v Brdech radikálně ukončil.

Ještě během našeho pobytu v Peacelandu jsme stihli informovat ústavní činitele České republiky o deklarování nezávislosti nově vzniklého státu a uspořádat festival “Vítejte v Peacelandu!”, na který přijalo pozvání spousta umělců různých žánrů z různých koutů země. Zazpívat přijela známá zpěvačka Charlie One z Ohm Square, byli zde talentovaní divadelníci z Plzně Roman Černík a Petr Brůček, hudebníci Jiří Mucha a Jirka Hurych, nebo Blanka Puškárová se svými mírovými tanci.

Při příležitosti hudebních a divadelních vystoupení jsme si na kótu díky úžasné technické podpoře našich příznivců z Plzně pořídili i rádiový vysílač, přes který jsme hodlali jako Rádio svobodné Brdy oslovovat lidi z okolních vesnic. K jeho širšímu uplatnění jsme už bohužel nedostali prostor.

Kapitola 4. - Azyl

Po vyklizení kóty se z mírového území stal opět vojenský prostor, a to skutečně se vším všudy. Kolem Peacelandu byl natažen ostnatý drát a rozmístěny policejní hlídky.

Že pýcha předchází pád se díky výtečně sehrané akci Greenpeace mohl na vlastní kůži přesvědčit tiskový mluvčí Vojenské policie Jan Čermák, když před novináři nejprve sebevědomě prohlašoval jak je vojenský prostor nyní naprosto neprostupný, a pak jen mlčky a nevěřícně sledoval, jak se z houštin brdského lesa jako přízrak vynořuje přímo před objektivy kamer a fotoaparátů Jan Piňos s mírovým tričkem na prsou. Tento odvážný průnik tak byl alespoň částečnou náplastí za velmi rychlé vyklizení aktivistů Greenpeace z kóty 718.

Naše další aktivity se tak nutně přesunuly převážně zpět do Prahy, kde se nám díky skvělé Lence Borákové podařilo osobně předat žádost obyvatel Peacelandu o uznání nezávislosti přímo do rukou francouzkého prezdenta Nicolase Sarkozyho.

Hlavním bodem v další fázi naší kampaně proti radaru byla návštěva Condoleezzy Rice v Praze, které jsme ještě před jejím příjezdem poslali dopis vyzývající k ustoupení od výstavby radaru v ČR. Condoleezzu Rice jsme přivítali na našem území, nad nímž se začal vznášet válečný terč - zatím jen symbolický, sloganem ”Don’t make us a target” (“Nedělejte z nás cíl”).

Kapitola 5. - A jak to bylo dál...

Hlavní smlouva o radaru už byla podepsána, stále to však nic neznamená. Smlouvu totiž musí ještě schválit parlament a Strana zelených, jež ve svém politickém programu jasně odmítá výstavbu jakýchkoli základen cizích armád na území České republiky, může hrát při hlasování zásadní roli. Tedy pouze za předpokladu, že svým závazkům dostojí.

Znovu opakujeme, proti radaru je většina národa, zablokováním jeho výstavby za současného vývoje mohou zelení v konečném důsledku pouze získat!

Greenpeace urazilo v kampani proti radaru již dlouhou cestu, v našich jednáních jsme oslovili politiky, vědce i armádní experty a předložili solidní a věcné argumenty podpořené fakty, což už se nedá říci o práci českých politiků, kteří se místo poskytnutí adekvátních informaci schovávají za tvrzení, že obyčejný český smrtelník není dostatečně rozumově zdatný, aby si o celé věci dokázal utvořit vlastní úsudek.
To se nám samozřejmě nelíbí a v naší kampani proto budeme pokračovat vytrvale i nadále, oslovovat veřejnost i zahraniční experty, vyjednávat s politiky a svůj tlak stupňovat až do samotného hlasování, kde nám naši představitelé budou moci názorně ukázat, jak moc směrodatný je pro ně skutečný hlas lidu.

Podpora veřejnosti bude v této závěrečné fázi důležitější než kdy dříve, proto sledujte pečlivě naše stránky, kde vás budeme o všech událostech a aktivitách včas informovat.

Zapojit se ale můžete už nyní, například přidáním fotky do stále probíhající fotoblokády, zřízením stáního občanství Peacelandu, nebo různou formou dobrovolnictví v rámci Greenpeace.