This field is mandatory!

Radar a zahraniční politika

Stránka - 8 dubna, 2008
zoom

Výročí útoku na loď Rainbow Warrior - Pařížský bulvár Trocadero


Radar a mezinárodní vojenská rovnováha
Rusko již řadu let nesouhlasí s obavami, kterými USA zdůvodňují plány na budování protiraketové základny v Evropě. Je otázka, nakolik prezident Putin svou nabídku radaru v Gabale myslel vážně - každopádně Američané jejím nepřijetím posílili nedůvěru Rusů. Ve stejném směru působí i ztroskotání mimořádné konference členských zemí Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE Treaty). Rusko na ní vyjádřilo nespokojenost s dosavadním stavem, kdy samo smlouvu jednostranně ratifikovalo a dodržuje ji, zatímco Západ tak neučinil a nové členské státy NATO jsou navíc stále v rámci smlouvy považovány za potenciální ruské spojence. Rusové požadovali, aby NATO přestalo  podmiňovat ratifikaci smlouvy odchodem ruských vojsk z Moldávie a Gruzie, který již v současnosti probíhá, a aby nové členské země Aliance byly pro účely smlouvy považovány za součást západního bloku. Moskva s těmito požadavky neuspěla a zvažuje proto zmrazení svých jednostranných závazků vyplývajících z CFE. Tvrdí sice, že nehodlá smlouvu zrušit ani vypovědět, současně však prohlašuje, že nechce udržovat své jednotky v Evropě na nepřirozeně nízkých stavech. Ruský expert Sergej Rogov odhaduje, že v okamžiku uzavření CFE měla Varšavská smlouva v Evropě 41 tisíc tanků, zatímco NATO pouze 30 tisíc; dnes však má Rusko ve své evropské části pouze 5 tisíc tanků, zatímco rozšířené NATO 14 tisíc. To je zřejmě pravda, není však jednoduché zjistit, jaké množství ruské vojenské techniky se nachází za Uralem. Kromě toho USA plánují v nejbližších letech přesunout významné množství svých jednotek z Evropy do Perského zálivu. Pokud Moskva přestane poskytovat informace o svých jednotkách v Evropě a přijímat mezinárodní inspekce, rozhodně to ke zvýšení mezinárodní důvěry ani ochotě Západu ratifikovat CFE nijak nepřispěje.

Smlouva o omezení protiraketové obrany (ABM) byla vypovězena USA; smlouva START II byla ratifikována, ale nevstoupila v platnost; smlouva o omezení útočných zbraní z roku 2002 má mizivou šanci na ratifikaci. V souvislosti s plánovanou výstavbou americké protiraketové základny v Evropě Moskva zvažuje vypovězení Smlouvy o likvidaci střel středního a kratšího doletu (INF). Ohrožena je i smlouva START I. Kvůli americkým plánům na zbrojení ve vesmíru, které naštěstí Kongres pro rok 2008 odmítl financovat, roste riziko faktické likvidace Smlouvy o využívání kosmického prostoru (Outer Space Treaty) z roku 1967. Již v roce 2001 ruský ministr obrany Sergej Ivanov hovořil o celkem 32 mezinárodních smlouvách, které Moskva v souvislosti s výstavbou amerického protiraketového systému hodlá přehodnotit.
Americký systém protiraketové obrany důsledně neodmítá je Rusko, ale také Čína. Ta je dokonce vzhledem k malému počtu svých strategických mezikontinetálních raket potenciálně zranitelná i omezeným protiraketovým systémem. Jeho výstavba ji proto patrně přiměje ke zvětšení jaderného potenciálu na úroveň blízkou ruské (místo desítek raket jich postaví stovky).
Greenpeace nesouhlasí s kroky, které zvyšují mezinárodní napětí a hrozí zničením celého systému mezinárodní kontroly zbrojení vybudovaného po roce 1945, ať už je podniká kterákoliv strana. Z tohoto důvodu také odmítáme plánovanou výstavbu protiraketového radaru v České republice.
Naši vládní představitelé navzdory všemu očividně sdílejí nadšení amerického prezidenta George W. Bushe pro protiraketovou obranu. Právě proto nabízejí naše území pro umístění prvků amerického radaru. Protiraketová obrana však není primárně obranným systémem, jak je neustále opakováno z oficiálních míst. Má podle oficiální Národní bezpečnostní strategie USA uvolnit ruce pro preventivní údery v zahraničí. Systém je nicméně stále značně nespolehlivý a o jeho účelnosti panují značné pochybnosti i v samotných Spojených státech. Například bývalý poradce prezidenta Clintona i Bushe a expert Centra pro obranné informace (CDI), Philip E. Coyle, sdělil české kanceláři Greenpeace, že by ČR měla následovat kanadského příkladu a nepodílet se na budování nespolehlivého a drahého zařízení, které destabilizuje systém mezinárodní bezpečnosti a uzavírá cestu k řešení problémů kreativní diplomacií. Již dnes přitom pozorujeme vzrůstající napětí mezi velmocemi a návrat studenoválečné rétoriky. Greenpeace má za to, že v této atmosféře vzájemného podezírání bude jen těžko možné hledat dohodu o společném řešení skutečně naléhavých problémů, mezi než bezesporu patří změna klimatu.

Radar a energetická bezpečnost
Česká republika je v současnosti zásadně závislá na dodávkách energetických surovin – ropy, zemního plynu, jaderného paliva – z Ruské federace. V souvislosti s další destabilizací situace ve strategicky důležitém regionu Perského zálivu, zejména s možným americkým leteckým úderem na Írán, se tato závislost bude dále prohlubovat.
Pokud bude jako až dosud odmítavý postoj Ruska bagatelizován a ignorován a pokud se současně Česká republika ve věci základny bude vyčleňovat z rámce Evropské unie, nelze do budoucna vyloučit ani použití „energetické zbraně“ ze strany Moskvy. Podobný postup už byl uplatněn proti některým bývalým republikám Sovětského svazu.
Vyhledávání konfrontace s Ruskem při současném prohlubování závislosti na něm (například 100% jaderného paliva v českých elektrárnách pochází z této země) nelze označit jinak než jako sebevražedný přístup k energetické bezpečnosti. V případě zastavení ruských dodávek by se ČR během krátké doby ocitla ve velmi vážné energetické krizi s mizivými vyhlídkami na její brzké vyřešení.