Ad a) Všeobecná částV tomto odstavci je z hlediska posuzování vlivu neionizovaného záření na lidský organizmus podstatné to, že Nařízení vlády č.480/2000 Sb. je nahrazeno Nařízením vlády č.1/2008 a dále, že v oboru vysokých frekvencí jsou nejvyšší přípustné i referenční hodnoty
totožné.
Nelze souhlasit se závěrem autorů Národní referenční laboratoře, že základní dozimetrickou veličinou v případě radaru XBR je pouze hustota dopadajícího zářivého toku. Radar pracuje v pásmu X (8 – 12 GHz), tedy může pracovat i na kmitočtech v okolí 8 GHz. Oprávněnost posuzovat interakci elektromagnetického záření s biologickou tkání na kmitočtech v okolí 8 GHz stejně jako na kmitočtech 10 GHz a vyšších nelze zdůvodnit holou větou, že kmitočtový rozdíl je pouze 20%. Tato oprávněnost by měla být podložena měřením. T.zn., že je třeba měřením prokázat, že měrný absorbovaný výkon SAR průměrovaný „přes kterýkoliv šestiminutový interval a celé tělo“ je pro „ostatní osoby“ menší než 0,08 W/kg, pokud chceme respektovat Nařízení vlády č.1/2008 (viz Tab. č.2 – pro kmitočty od 100 kHz do 10 GHz).
Ad b) Prostorový průběh hlavního svazku radiolokátoru EBR.....
Ad d) Hygienické zhodnocení V těchto odstavcích jsou zásadní nedostatky. Autoři neuvažují [3]:
-odrazy energie hlavního svazku, zejména dopředné odrazy od letounů (jevy související s principy bistatické radiolokace, se kterými autotoři vůbec nepočítají), je neoprávněně bagatelizován vliv atmosférických vlnovodných kanálů
- impulsní provoz radaru (což je nelogické, radar pracuje impulsně a impulsní hodnoty výkonových hustot elektromagnetického záření jsou velmi nebezpečné) a především mezní hodnotu výkonové hustoty 10 000 W/m2 [1], jejíž překročení se nepřipouští v jakkoliv krátkém okamžiku, t.zn. i během ozáření libovolně krátkým impulsem.
Přípustné hodnoty ozáření osob:Podle Nařízení vlády č.480/2000 Sb (i podle Nařízení vlády č. 1/2000) je maximální přípustná hodnota výkonové hustoty dopadající na lidské tělo rovna 10 W/m2 při době expozice delší než 6 minut. Při expozici kratší než 6 min. je hodnota výkonové hustoty nepřímo úměrná době expozice a roste až do hodnoty 10 000 W/m2, která je mezní hodnotou a nesmí být překročena při jakkoliv krátké expozici, t. zn. i během ozáření časově libovolně krátkým impulsem [4].
Vzhledem k vysokému impulsnímu výkonu radaru (oficiálně se uvádí 4,5 MW) a soustředění energie do úzkého svazku (šířka svazku 0,180), lze předpokládat vysoké výkonové hustoty ve směru hlavního svazku.
Z mezní hodnoty výkonové hustoty 10 000 W/m2 potom vyplývají z hlediska radiolokace a ochrany zdraví osob
zcela jiné úvahy a výpočty než ty, které provedli autoři z Národní referenční laboratoře.
Podle výpočtů [2], [3] bude docházet k překročení mezní výkonové hustoty 10 000 W/m2 v objemu hlavního svazku do vzdálenosti cca 8 km (která je zároveň i hranicí Fresnelovy zóny), což je nepřípustné v jakkoliv krátkém časovém intervalu.
Uvedené zjištění je v souladu s výrokem gen. Oberinga, který se vyjádřil, že velmi by byl ohrožen zářením např. rogalista ve vzdálenosti 8 km od radaru.
Mezní hodnota impulsní výkonové hustoty 10 000 W/m2, kterou je nutno bezpodmínečně respektovat, by mohla být překročena v následujících případech [3]:
a/ Při difrakci vlny – lomu na hraně dolů, na odvrácenou stranu blízkého ozařovaného objektu. Tato situace by mohla nastat v případě ozáření antény meteorologického radaru na kopci Praha (n. v. antény radaru je 916 m) ve vzdálenosti cca 5,7 km od radaru GBR. Úhel skrytu ve směru meteorologického radaru je 1,960, přičemž spodní polohový úhel hlavního svazku radaru GBR je 20 (rozdíl je pouze cca 2,5 úhl. min.).
Je zde více rizikových faktorů, které autoři z Národní ref. laboratoře neberou do úvahy – nepřesnost rektifikace spodního polohového úhlu antény radaru EBR nepřesnost uvodorovnění, nestabilita anténního systému, nestabilita podloží (ve vojenském prostoru je dělostřelecká střelnice, provádí se tam nácviky leteckého bombardování).
b) Při výskytu atmosférických vlnovodných kanálů. Nelze souhlasit se
závěrem Národní referenční laboratoře, že tyto jevy nemají údajně
význam. Bylo by vhodné v tomto případě sdělit, na základě čeho autoři
došli k tomuto závěru. Je
známo, že v případě tohoto jevu se elektromagnetická energie může šířit
atmosférickým vlnovodným kanálem s velmi malým útlumem, obdobně jako v
klasickém vlnovodu. Při výskytu tohoto jevu by docházelo v případě
radaru GBR k přenosu vysokých hodnot výkonu na vzdálenosti desítek až
stovek kilometrů a na zemském povrchu by vznikaly místa, které by byly
ozařovány elektromagnetickým zářením s impulsní výkonovou hustotou
převyšující mezní hodnotu 10 000 W/m2.
V praxi by to mohlo znamenat ohrožení zdraví osob i za hranicemi ČR,
ale také iniciování výbušnin nebo znehodnocení výsledků měření v
laboratořích nemocnic. K výskytu atmosférických vlnovodných kanálů na
území ČR dochází. Posledním známým případem podobným efektu
atmosférickému vlnovodu bylo asi deset dnů trvající inverzní počasí
před koncem roku 2007. V této době mohli občané ČR přijímat TV signály
vysílačů ze vzdáleností stovek kilometrů. Tyto jevy byly na radarech,
např. v západních Čechách zaznamenávány (v extrémních případech bylo
možno vidět na obrazovkách radaru Alpy na vzdálenostech až 300 – 400
km). Americká strana se problematikou atmosférických vlnovodů nemusí
příliš zabývat, anténa radaru na malém ostrovu v Pacifiku směřuje
většinou na moře. Jevem podobným atmosférickým vlnovodům je t. zv.
„superrefrakce“, kdy se elektromagnetické vlny šíří na velké
vzdálenosti mezi dvěmi vrstvami atmosféry. Tento jev je vysoce
nebezpečný ve vzdušném prostoru.
c) V případě, kdy by docházelo k odrazu elektromagnetických vln od letadla směrem k zemskému povrchu nebo na druhé letadlo v prodloužení osy ozařování pod t. zv. „bistatickým úhlem“ v těsném okolí 1800 . V tomto případě dochází k obrovskému navýšení efektivní odrazové plochy cíle (na hodnotu bistatické odrazové plochy) a výkonové hustoty odražené elektromagnetické energie a hrozí nebezpečné ozáření osob na zemi a průnik nadlimitního záření do kabin letounů. Každý průlet letounů na malých výškách v okolí radaru je nebezpečný a nebezpečný může být ve specifických situacích i průlet letounů na větších výškách (v případě bistatických úhlů v intervalu 50<β<1800). Oficiálně uváděná hranice bezletové zóny 8,6 km pro civilní letadla [5] neposkytuje dostatečnou ochranu osob na zemi a na palubě letounu proti elektromagnetickému záření. Problém neřeší ani bezletová zóna určená pro „Vojenský újezd Brdy“.
Závěr americké agentury BMDO (organizací zabývající se problematikou protiraketové obrany) je podobný – agentura BMDO, která ale nespecifikuje přesně důvody, pouze případ „změkčuje“ – uvádí, že je nutná spolupráce mezi operátory radaru GBR a orgány řízení letového provozu tak aby nedošlo k ozařování letounů hlavním svazkem do vzdálenosti 50 km [6]. Hranice bezletových zón jsou tedy stanoveny nedostatečně a měly by být rozšířeny minimálně na 50 km, pokud chceme zabezpečit ochranu zdraví na zemi a na palubě letounu. Současně by byla také zajištěna bezpečnost letounů s výbušným nákladem. Dodržování 50 km bezletové zóny může být ale při hustotě letového provozu v okolí Prahy velkým problémem a nejeví se jako reálné. Spolupráce operátorů radaru GBR s orgány řízení letového provozu by byla při velké hustotě letového provozu pouze nebezpečnou improvizací – selhání lidského faktoru nelze vyloučit. V případě letů letadel aeroklubů by byla úloha pracovníků ŘLP obzvláště složitá. Praxe ukazuje, že všechny bezletové zóny, předepsané režimy letu a pod. byly v minulosti porušovány a nejinak tomu bude i v budoucnosti. Při každém narušení 50 km bezletové zóny by hrozilo vysoké riziko nebezpečného ozáření osob.
Geografické, meteorologické podmínky, hustota osídlení a hustota letového provozu v ČR jsou s podmínkami malého ostrova v Pacifiku nesrovnatelné.
Oficiálně stanovené hranice bezletové zóny jsou v podmínkách ČR nebezpečné !
Na malém ostrově v Pacifiku by to snad bylo přijatelné, ale v členitém terénu a v hustém letovém provozu u nás v žádném případě. Autoři armádních studií
pouze převzali to co platí pro malý atol, samostatně neřešili nic, problematikou odrazu energie hlavního svazku se bohužel nezabývali, ačkoliv tato je z hlediska
ochrany zdraví občanů zásadní.
Ad C) Výsledky měření u radiolokátoru EBR na ostrově KWAJALEINNaměřené hodnoty výkonových hustot ve směru bočních smyček nekomentuji. Intenzita postranních laloků směrové charakteristiky radaru GBR není vzhledem k jejich předpokládané úrovni –50 dB výraznou hrozbou ze zdravotního hlediska.
Z textu zprávy Národní referenční laboratoře vyplývá, že nebylo provedeno měření ve směru hlavního svazku ve vzdálené zóně záření radaru, která je již nad mořem (ve vzdálenosti větší než 8 km). Toto měření mělo být provedeno, tím by byly ověřeny výpočty provedené v předběžné studii a zároveň by byly ověřeny deklarované hranice bezletové zóny.
Vypovídací hodnota provedených měření z hlediska zdravotní neškodnosti radaru je bohužel z výše uvedených důvodů velice nízká.
Ad E) K nejistotám výpočtu expoziční situaceZ textu této části opět vyplývá, že autoři se ve svých úvahách a výpočtech zabývali zářivým tokem hlavního svazku pouze okrajově a spoléhají se na dodržování bezletového pásma. Mimochodem - oficiální hranice bezletové zóny je stanovena v podmínkách ČR nekorektně a je nebezpečná, jak již bylo uvedeno výše ! T. zn., že není důvod se spoléhat na bezpečnost oficiálně stanovené bezletové zóny, toto „spoléhání se“ není podloženo ani výpočty a ani měřením !
Autoři usuzují na základě měření hustoty zářivého toku od bočních laloků v okolí radaru, že není překročena hodnota výkonové hustoty 10 W/m2 pro celé okolí radaru GBR, tento úsudek lze akceptovat.
ZÁVĚRDokument Národní referenční laboratoře se nedotýká problematiky ochrany zdraví občanů ani z 25% , přístup k řešení této problematiky je nekorektní (hlavně z hlediska teorie radiolokace) a nemůže být východiskem pro seriózní rozhodování o umístění radaru na kótu 718,8 v Brdech.
V Brně dne 24.2.2008 Ing.Milan Hlobil
Použitá literatura:[1] Nařízení vlády č.1/2008
[2] Nerad, L.: Radar XBR Brdy, Technická analýza a odhad výkonových parametrů,ATM č.9/2007
[3] Hlobil, M.: Analýza rizik provozu uvažovaného amerického radaru v Brdech,Britské listy, 11.1.2008
[4] Informace NRL č.13/2002, Centrum pracovního lékařství,
www.szu.cz[5] Zdobinský, M.: Radar pod lupou, Areport,
www.army.cz[6] Kaucký, S.: Protiraketová obrana USA: radary XBR a SBX, ATM č.9/2006