Greenpeace ČR - Novinky+Tiskové zprávy+Blogy

Vzkaz z Japonska pro země Visegrádské čtyřky

Junichi Sato — Wed, 19 Jun 2013 09:33:05 +0200

Fukušima nám ukázala realitu - neprohlubujte svou závislost na jádru, ale rozvíjejte čistou energii.

Březen 2011 byl prostě tragický. Kromě toho, že jsme zajišťovali bezpečnost zaměstnanců Greenpeace v Tokiu a sledovali zhoršování katastrofy na severu Japonska, stal jsem se svědkem počátečních snah japonské vlády a jaderného průmyslu o získání kontroly nad zasaženými reaktory. Pak jsem v průběhu posledních dvou let viděl, jak se lidé žijící v okolí Fukušimy snaží o dosažení alespoň zdánlivého návratu do normálního života. Mnohé oblasti jsou však i nadále neobyvatelné, přičemž až 160 000 lidí stále neví, co bude zítra. Nemohou se vrátit domů, ale ani znovu vybudovat své životy na bezpečnějším místě, protože nedostali dostatečnou náhradu za vzniklé škody. Jediná věc, která byla od havárie reaktorů posílena, bylo naše přesvědčení, že jaderná energie je nebezpečná a rozhodně není v nejlepším zájmu lidí.

Tato stále trvající tragédie vznikla kvůli chybám systému, který měl zajistit bezpečné prostředí pro své občany, ale který v tom selhal. Tento systém chrání jaderný průmysl, ne lidi.

Celkové škody způsobené katastrofou ve Fukušimě se odhadují na 250 miliard dolarů, ale už současné náklady postihly provozovatele elektrárny TEPCO natolik, že si musel půjčit peníze od vlády. Tedy japonských daňových poplatníků. TEPCO je přitom jednou z největších energetických společností na světě, ale i tak musel být uchráněn před svou vlastní odpovědností za způsobené škody. Účet zaplatí daňoví poplatníci. Horší je, že systém poskytuje dokonce ještě větší ochranu firmám jako GE, Hitachi a Toshiba. Ty totiž elektrárnu ve Fukušimě stavěly a dodávaly služby a technologie na její provoz. Přesto nemusí obětem katastrofy zaplatit nic, protože se na ně podle zákonů nevztahuje žádná odpovědnost.

Japonská společnost není zvyklá protestovat. Přesto jsme v posledních letech viděli stovky tisíc demonstrantů, kteří zaplavili ulice Tokia v okolí úřadu předsedy vlády a parlamentu. Tyto protesty pokračují a podpora naprostého útlumu jaderné energetiky v Japonsku roste. Lidé se zlobí, a to jednak kvůli rozhodnutí předchozí vlády znovu spustit jaderné elektrárny poté, co byly všechny po fukušimské katastrofě odstavené, a také kvůli plánům opětovně zahájit provoz více reaktorů, případně pokračovat v budování nových.

To, co lidé ztratili při katastrofě ve Fukušimě, jim vrátit nedokážeme, ale můžeme se spojit a ujistit je, že na ně myslíme, a že už nikdo nebude muset trpět následky jaderné havárie.

Právě s touto nadějí píšu tento vzkaz.

Chtěl bych ještě zdůraznit dva důležité body. Prvním je, že katastrofa ve Fukušimě zastavila další vývoj jaderného průmyslu v Japonsku. Japonci se poučili a bylo vidět oživení vývoje alternativ k jaderné energii: rozvoji energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Náš premiér Abe však nyní chce prodávat vašim zemím jadernou technologii od našich dodavatelů Hitachi a Toshiba - stejných společností, které odmítají přijmout odpovědnost za vady reaktorů ve Fukušimě. Až budou pan Tusk, Nečas, Orbán a pan Fico s premiérem Abem mluvit, možná by měli požádat o pomoc v rozvoji čistých a obnovitelných zdrojů energie, namísto nebezpečného jádra.

Zadruhé bych chtěl upozornit na stále se vynořující otázku: Jak by to vypadalo v zemích V4 v případě nehody, když vidíte, jak s problémy zápasíme v Japonsku, kde tito jaderní dodavatelé sídlí? V obci Itati v prefektuře Fukušima se náklady na dekontaminaci odhadují na 322 miliard jenů (asi 2,5 miliardy eur). A to jde jen o jednu z 59 obcí, které takové práce potřebují. Množství peněz, které je třeba vynaložit nejprve na vybudování reaktoru a pak odstranění následků, když dojde k nehodě, je prostě nepřijatelné. Zejména, když obnovitelné zdroje mohou dodávat levnější a hlavně čistší energii.

Zřejmě i kvůli lekci z Fukušimy je mnoho lidí v Polsku, České republice, Maďarsku a na Slovensku proti využívání této technologie. Přesto jsem byl šokován, když jsem zjistil, že ve vašich zemích neprobíhá žádná skutečná veřejná diskuse o jaderné energii. Ve Fukušimě jsem viděl, jak byli obyvatelé vesnic do jednoho vyhnáni z domovů, jejich domy a pole prohlášeny za kontaminované. Rodiče se snaží znovu vybudovat svůj život, i když mají strach o své děti, které byly vystaveny vysoké úrovni záření. Dva roky po havárii ukázal průzkum veřejného mínění novin Asahi, že 70 % japonských obyvatel je pro postupné odstavení všech reaktorů. Navíc za poslední dva roky produkují energii jen 2 z 54 japonských reaktorů, a země přesto funguje bez větších výpadků - což vede k otázkám, zda je jaderná energie vůbec potřeba.

Není etické, aby se Japonsko snažilo exportovat reaktory do Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska. V jedněch polských novinách jsem četl, že polská vláda má "víru" v japonskou jadernou technologii. Chtěl bych říci premiérům všech čtyř zemí Visegrádu, že jejich obyvatelé prokázali víru v ně a tu by neměli zradit.

Junichi Sato je výkonný ředitel Greenpeace Japonsko

Vítězná plavba za šetrný rybolov – na jedné lodi s drobnými rybáři

Celia Ojeda — Tue, 18 Jun 2013 11:54:00 +0200

Když jsme zahajovali evropskou plavbu na podporu šetrného rybolovu, měli jsme veliká očekávání. Zároveň jsme ale věděli, že bude celkem obtížné mluvit o rybolovu, protože pro obyčejné lidi je asi dost těžké si představit, co se na širém moři vlastně odehrává – vše je totiž schované hluboko pod vlnami. I když spousta lidí jí ryby a chodí na pláž, většinou nevědí, co se v oceánech odehrává a jaké škody každý den utrpí. Jeden příklad za všechny: nehorázné plýtvání, když se vyhazují nechtěné ryby zpět přes palubu – říká se tomu výmět. Nejlepší způsob, jak popsat a porozumět nesmyslnosti této praktiky, je jednoduchá analogie ze souše. Představte si, že vlastník stáda krav se rozhodne prodat pouze jedinou z nich a ostatní zabije. Takové jednání by nejspíš většině lidí připadalo šílené. Vyhazování nechtěných ryb, k němuž dochází v obrovském množství, je více méně to samé. Jen velmi málo lidí ví, nebo si vůbec dokáže představit, že právě tohle se děje na moři každý den. Ryby se uloví a poté, mrtvé či umírající, se vyhodí zpět do oceánu.

Od poloviny března se Greenpeace plaví kolem Evropy na lodi Arctic Sunrise, aby vyslalo jasnou zprávu odpovědným ministrům: „Budoucnost je v udržitelném rybolovu!“ Předali jsme tento vzkaz devíti velmi odlišným zemím a kulturám – od Černého moře po modré Středozemí až k vlnám Atlantiku. Udělali jsme téměř 20 zastávek v přístavech po celé Evropě a uspořádali setkání s politiky, kde měli drobní rybáři příležitost hovořit s těmi, kdo rozhodují o budoucnosti evropského rybolovu. Také jsme se účastnili seminářů a diskutovali o tom, co je v sázce, a jak právě rybáři mohou spolupracovat, být na tiskových konferencích, aby zazněl i jejich hlas, a zapojit se do veřejných akcí pro obyvatele přístavů a jejich okolí.

Kamkoliv jsme připluli, vyjadřovala spousta lidí rybářům používajícím šetrné rybolovné metody svou podporu. Od zahájení plavby se k naší flotile připojilo 120 000 lidí, kteří vyslali jasný vzkaz politikům, že mají podporovat trvale udržitelný rybolov. Šlo o symbolickou aktivitu, kdy mohli návštěvníci Arctic Sunrise složit papírovou loďku a zároveň bylo možné vyjádřit svou podporu udržitelnému rybolovu na webových stránkách myboat.gp.

A víte, co se stalo? Drobní rybáři vyhráli. Během naší plavby francouzskými vodami bylo dohodnuto základní znění reformy Společné rybářské politiky EU a její výsledek představuje do velké míry dobrou zprávu pro oceány, populace ryb a trvale udržitelný rybolov. Poprvé se stalo, že Evropská unie pochopila hodnotu šetrného rybolovu a odsouhlasila použití sociálních a environmentálních kritérií pro stanovení rybolovných kvót. Díky vám všem, kdo jste tomu napomohli a drobné rybáře podpořili.

Než si však budeme moci sednout na pohovku a odpočívat, máme před sebou ještě hodně práce. Nyní je nutné pozorně sledovat každý krok evropských ministrů pro rybolov a ujistit se, že realizují, co v reformě Společné rybářské politiky schválili. Je na čase, aby ministři ukázali, jak moc jsou ochotni chránit naše oceány a lidi, kteří jsou na nich závislí. Jeden z důležitých kroků, o kterém teď musí politici rozhodnout, je omezení nadměrné evropské rybářské flotily, která je v současné době dvakrát až třikrát větší, než je udržitelné. Budeme je sledovat. Doufáme, že i s vaší pomocí.

Celia Ojeda je koordinátorka oceánské kampaně v Greenpeace Španělsko

Krajinu jsme si zničili, změny klimatu popíráme, a tak se modlíme k betonu

Jan Freidinger — Fri, 14 Jun 2013 10:13:09 +0200

Za povodně nemohou ani politici, kteří se mezi sebou hašteří o tom, kdo co zanedbal či koho správně neinformoval, ani meteorologové, správci přehrad či nedobudované hráze a valy. Povodně jsou přirozený jev, jehož frekvence se bude díky změnám klimatu zvyšovat. To je základní předpoklad, ze kterého musí čeští politici vycházet. Povodním se nevyhneme, ale můžeme snížit jejich dopad a četnost. To je úkol politiků, ve kterém zatím selhávají.

Zničili jsme si krajinu, snížili její retenční schopnost (schopnost zadržovat vodu) a doslova si betonujeme půdu pod nohama. Řeky se snažíme uzamknout v regulovaných korytech, místo abychom jim nechali přirozenou volnost a možnost rozlivu. Když dojde k nejhoršímu, spoléháme se na technická opatření, jako jsou hráze, stěny či kapacitní koryta, které však často problém pouze posunou o „pár“ kilometrů po proudu.

Jako bychom zapomněli na schopnost zdravé přírody zadržovat vodu v krajině, a tím snižovat povodňové škody. Někdy se snad zdá, že co není z betonu, jakoby pro politiky a plánovače nefungovalo. Přitom opak je pravdou! Nivy řek s meandry, mokřady, loukami nebo lužním lesem dokáží zadržet obrovské množství vody. Cestou, jak zmenšit dopad povodní, není jen stavba protipovodňových hrází, ale především revitalizace technicky upravených toků ve volné krajině, aby se zpomalil postup povodňových vln, obnova a rozšíření přírodě blízkých území pro rozliv povodní, rozvolňování koryt v zastavěných oblastech do přírodě blízkých tvarů nebo odstranění stupňů a jezů, které nevhodně vzdouvají povodňové průtoky.

Nejde však jen o řeky samotné, ale o říční krajinu jako celek. Ta představuje 10 % rozlohy naší republiky. Velkou část říční krajiny jsme odvodnili a změnili na pole. Krajina nedokáže zadržovat prudké srážky, které v podobě povrchového odtoku způsobují bleskové lokální povodně, jejichž nahromadění má pak za následek záplavy na středních a dolních tocích řek.

Dalším, kdo přilévá olej do ohně, je intenzivní zemědělství. A to nejen prostřednictvím již zmiňovaného rozorávání mezí a odvodňování půdy (meliorace), ale i nevhodnou zemědělskou praxí, jako je například používání nepatřičných zemědělských postupů na svazích, pěstování nevhodných plodin a využívání nehodící se těžké mechanizace. Důsledkem je zrychlený odtok vody z polí i lesů a radikální snížení schopnosti krajiny zadržovat vodu. Intenzivní zemědělství tak na jedné straně způsobuje delší období sucha a na straně druhé přispívá k vyššímu rozsahu povodňových škod.

A ještě tu je jeden aspekt, který se často v souvislosti s povodněmi opomíjí - lesní hospodářství. Místo lesů máme smrkové plantáže, které dokáží pojmout pouhý zlomek objemu vody, který pojmou původní lesy s převládajícím bukem, jedlí, habrem a silně vyvinutým bylinným a keřovým pásmem s bohatým porostem mechu.

Po každých povodních slibují politici stamiliony na stavbu hrází, protipovodňových stěn, suchých poldrů, čas od času přijdou i s nějakou tou přehradou. Primárně je však třeba řešit příčinu, nikoli následky. O té se ovšem mlčí. Zmrzačili jsme si naši krajinu a je třeba ji uzdravit. Stejně jako je třeba vážně začít snižovat emise skleníkových plynů, které způsobují změny klimatu, kvůli kterým jsou a budou extrémní projevy počasí, mezi které patří i povodně, stále častější.

P.S. Greenpeace se rozhodlo během a po povodních věnovat svou kapacitu na likvidaci škod. Jak jsme pomáhali uklízet např. v jedné z vytopených pražských škol, můžete číst v blogu Jana Horáčka...

Tento text vyšel 12.6.2013 v MF DNES.

Naše ropou zčernalé boty odhalují pravdu o ruské Arktidě

Zhenya Belyakova — Thu, 13 Jun 2013 09:41:00 +0200

Právě teď se účastním mise Greenpeace, jejímž cílem je získat důkazy přímo v ruské části Arktidy. Jsme poblíž města Pyt´-Yah v sibiřském regionu Khanty-Mansi, který obklopují ropná pole Rosněftu, největší ropné společnosti na světě. Toto místo je hlavním městem těžby ropy v Rusku, tedy v zemi, kde ropa pokrývá 25 % státního rozpočtu a zároveň tu způsobuje děsivou inflaci a naprostou závislost na trhu s touto surovinou.

Stojíme uprostřed obrovského bahniště, pokrytého slizkou vrstvou husté černé ropy - neexistuje způsob, jak si zde udržet čisté oblečení. Takto vypadá odvrácená tvář ekonomiky, založené na pouhé těžbě surových materiálů. Tato tvář je skryta očím evropských zákazníků i hlavních spotřebitelů ve velkých ruských městech.

Jen pár hodin předtím, než jsme dorazili na ropné pole Mamontovskoe (jedno z 10 největších ruských ropných polí), zde praskl ropovod. Tucty dělníků a strojů překotně opravují potrubí, aby mohli pokračovat v produkci. Půda močálu pod našima nohama doslova bublá: jedovatá tekutina z prasklého potrubí se šíří a chemický zápach je hustý a dusivý.

Žádný z dělníků nevěnuje pozornost úniku ropy, k němuž dochází pouhých 100 metrů daleko. A přitom se neobjevil jen dnes - ropa zde uniká z prorezavělého potrubí už několik let a vytvořila černé „jezero“ dlouhé mnoho stovek metrů, které se každý rok zvětšuje.

Našim maličkostem ovšem zaměstnanci pozornost věnují. Přijela k nám dvě auta ochranky a požadují, abychom okamžitě opustili tuto „soukromou oblast“. Jsou očividně nervózní a omílají stále dokola: „Jak jste se o této nehodě dověděli?“ Ale v regionu Khanty-Mansi, kde je Rosněfť každoročně zodpovědný za 2 700 ropných úniků, není obtížné nějakou havárii najít vcelku kdykoli.

Zde v hloubi sibiřských lesů se ropné společnosti nemusí starat o svůj image. Vláda selhala, nestanovila zde pravidelné kontroly a dohled nad jejich aktivitami, a většina malých nehod tak projde bez povšimnutí. Za větší úniky platí Rosněfť pouze nevýznamné pokuty.

Každý rok dojde kvůli ruským ropným společnostem k úniku více než 30 milionů barelů ropy, což se dá přirovnat k sedmi haváriím plošiny Deepwater Horizonu ročně. Z více než 20 000 havárií jde celá polovina na vrub společnosti Rosněfť. Neuvěřitelných 10 000 úniků ropy ročně činí tuto bezohlednou společnost světovým leaderem v celkovém počtu úniků.

Kontroly poukázaly na to, že 97 % případů prasknutí ropného potrubí je zapříčiněno korozí, k níž dochází kvůli stáří potrubí a nevhodnému používání souvisejícího zařízení. Většina používaných rour a trubek je starší 30 let a nikdy neměla být užívána takto dlouho.

Vidíme, jak potrubí prostě jen tak leží na zemi, nebo dokonce v tekoucí vodě, a rezaví v důsledku vlhkosti okolní půdy a sněhu. Vidíme díry, které i po opravách zůstávají otevřené a plní se černou ropou. Tisíce hektarů lesa v okolí pomalu umírají v důsledku požárů a kontaminace jedy, vodní plochy se lesknou olejovým povlakem. Některé ropné úniky se táhnou po mnoho kilometrů a jsou řadu let staré - objevily se v okolí prosakujícího potrubí a každým rokem více narůstají. Vidíme mnoho mrtvých ptáků a malých zvířat. Místní říkají, že uprostřed ropou pokrytých močálů vídají mrtvé losy.

Dokonce i tehdy, když kontroloři uznají ropný únik, ještě to neznamená, že dojde k vyčištění a dekontaminaci. Společnosti často pouze napodobují rekultivaci půdy, pohřbí ropu pod půdou a zakryjí nečistotu pískem – sejde z očí, sejde z mysli. To se děje už mnoho let a vegetace kvůli tomu vymírá. A přejde mnoho generací, než se krajina v těchto tvrdých subarktických podmínkách zase zotaví.

Původní obyvatelé této oblasti – Khanty, Mansi a Nenets – jsou nuceni opustit svůj tradiční způsob života. Místní ropa, na kterou je naše země tak hrdá, znamená méně dětských her v lesích, žádné ryby v otrávených řekách a také to znamená, že pastviny pro soby – tradiční lovecká území původních obyvatel – postupně nahrazují silnice a ropná pole.

Tato environmentální katastrofa je zkrátka denní rutinou tohoto ropného giganta, který se v současné chvíli hrne do využití Arktidy. Namísto toho, aby vyměnil své prosakující zkorodované potrubí na Sibiři, má v plánu investovat miliardy dolarů do průzkumu arktického šelfu. Se silnou vládní podporou má nyní Rosněfť právo prozkoumat více než 1 milion čtverečních kilometrů ruské Arktidy a plánuje expandovat ještě dál.

Na mezinárodních konferencích a schůzkách na vysoké úrovni Rosněfť často hovoří o svých pokročilých technologiích a trvale udržitelném rozvoji pro Arktidu. Ale my tu stojíme s botami hluboce ponořenými v bahně ropného úniku a vidíme, jak daleko od pravdy tato prohlášení jsou.

Společně dokážeme těmto společnostem zabránit, aby zničily pobřežní Arktidu stejně, jako právě teď ničí severní Rusko. Přidejte se k nám.

Zhenya Belyakova je arktickou kampaňérkou v Greenpeace Rusko.

Jak jsme uklízeli vytopenou školu v Chuchli

Jan Horáček — Tue, 11 Jun 2013 15:40:53 +0200

Silný déšť nám doma v neděli vyplavil podkroví. Pár kapek a jakou to nadělalo škodu. V pondělí ráno bylo ale jasné, že je skutečně zle. Vltava vylitá široko ze svého běžného koryta, zavřené metro, neustávající déšť. Obrázků zcela zatopených domů přibývalo. V práci jsme jedním okem stále sledovali povodňovou situaci a vývoj počasí. Rozvodněný potok kompletně vytopil rodiče kolegyně. Ti jsou zcela zdrcení.

Řeka v Praze sotva kulminovala a už bylo jasné, že ač nešlo o katastrofu jako v roce 2002, škody budou tak rozsáhlé, že jejich odstraňování nemůžou hasiči zvládnout. Navíc když stále operovali v místech, kde byla situace kritická. Chtěl jsem pomoci, ale neměl jsem čas vyhledávat, kdo pomoc potřebuje, organizovat cestu, shánět vybavení. Potom přišel email od koordinátorky dobrovolníků z Greenpeace, že sestavuje tým pro pomoc s odklízením v jedné vytopené střední škole v Chuchli v Praze 5. V práci mi s porozuměním vyšli vstříct a dali na pátek volno.

V sedm hodin se nás v kanceláři Greenpeace sešlo sedm. Šest chlapů a jedna slečna. Ta přijala na pomoc dokonce až z Hradce Králové. Půjčili nám gumáky, ochranné kombinézy a rukavice. Poučení o nebezpečích, která při podobné akci číhají, a koordináty ke škole, kde nás už čekali.

Cesta byla vzhledem k dopravním omezením dobrodružná, a tak jsme dorazili s menším zpožděním. Na místě už pracoval asi tucet lidí. Hasiči pomáhali odčerpat vodu, jejíž množství dávalo tušit to, že zde byla situace ještě před nedávnem dramatická. Místní studentky vymetali vodu a bahno z budovy. Paní učitelka, která vedla celou akci, nám hned přidělila úkoly. Připojili jsme se ke třem klukům. Přijeli prý už ve čtvrtek večer z Ostravy a v Červeném kříži je nasměrovali do Chuchle. Zůstávají až do neděle. To všechno na vlastní náklady. Klobouk dolů, fakt borci. Jen jsem se zastyděl, že si v tak velkém městě nevypomůžeme více z vlastních zdrojů.

Slunce po dlouhé době zase pěkně svítilo a v partě, ve které jsme se sešli, šla práce dobře od ruky. Postupně jsme vyklízeli budovu. Rozmontovávali nábytek, vynášeli všechno ven a vyhazovali do kontejnerů na velkoobjemový odpad. Bylo smutné sledovat, jak se úhledně zařízená škola mění jen v holé zdi. Všechno bylo nasáklé vodou a zničené. Nábytek, knížky, diplomy, nástěnky i úbory na tělocvik.

Při vyklízení sklepa stále do pasu zaplaveného špinavou notně zapáchající vodou jsme jen sekundovali dvěma hasičům, kteří vytahovali stále další a další zničené vybavení, aby mohla být voda ze sklepa odčerpána.

Pátý nebo snad šestý kontejner byl už pomalu plný a na dvoře zůstalo jen to, co šlo bezpečně omýt. Každému však bylo jasné, že uvnitř čeká ještě plno práce. Paní ředitelka doufá, že to stihnou do září, než zase začne škola. Nezbývá než jí a jejím kolegům popřát hodně sil a všem, kteří s námi pomáhali, poděkovat za spolupráci. Celý další den jsem byl úplně zničený. Musím ale říct, že mě to docela bavilo. Na rozdíl od přímo postižených je totiž možné se zapojit jen na den. Když si ale představíte, že by se přidal každý, kdo může, jen na jeden jediný den...

P.S. Pár dalších fotografií můžete vidět na Facebooku Greenpeace ČR

Povodně jako uhelná Fukušima?

Jan Rovenský — Mon, 10 Jun 2013 16:20:00 +0200

Až skončí hádky politiků o pozdě postavených povodňových stěnách a málo vypuštěných přehradách, měli bychom se možná začít zamýšlet nad tím, proč nás záplavy postihují stále častěji. Neměli bychom přitom zapomenout na zdaleka největší český příspěvek k sílícímu skleníkového efektu – tedy na uhlí. Častější záplavy (ale i další extrémní projevy počasí) patří ke změně klimatu jako k velbloudovi hrb. Pokaždé, až uslyšíte o levné elektřině a teple z fosilních paliv, připočtěte si v duchu nejen zkrácené životy lidí žijících v severních Čechách a devastaci krajiny, ale i významnou část povodňových škod.

Je to vlastně docela nespravedlivé. Zatímco symboly selhání jaderné energetiky – Černobyl, Three Mile Island a Fukušimu – zná prakticky každý, na srovnatelnou katastrofu způsobenou uhelnou elektrárnou si nevzpomene nikdo. Přitom není pochyb o tom, že uhlí má na svědomí více lidských životů, zničené přírody i ekonomických škod než jádro. Uhlí na to jde ale chytře – poškozuje a zabíjí nás pomalu, bez šoků, takže si toho ani nevšimneme, nebo na to jde oklikou přes změny klimatu. Nějaký ten jasný odstrašující symbol by si ale zasloužilo. Mým favoritem, aspoň pokud jde o Česko, jsou častější povodně.

Klíčové je zde slovo "častější". Nelze říct, že jedna, byť sebevětší povodeň je důsledkem změn klimatu, resp. rostoucího vlivu naší civilizace na klima. Povodně jsou přirozené, takže i kdybychom srazili naše emise skleníkových plynů na nulu, čas od času nás stejně nějaká záplava postihne. Vědci se ovšem shodují, že s rostoucí průměrnou teplotou bude extrémních projevů počasí typu záplav, dlouhodobého sucha či výkyvů teplot přibývat. S rostoucím množstvím energie (a v důsledku vyššího odparu vody) v atmosféře se tato chová nevypočitatelněji a divočeji. S rostoucími průměrnými teplotami tedy budeme plavat častěji.

Berme to jako něžné varování. V tuto chvíli je v Evropě o 1,2 stupně Celsia tepleji než před začátkem průmyslové revoluce. Pokud porostou emise stejně raketovým tempem jako v posledních desetiletích, do konce století se můžeme těšit na zvýšení průměrné teploty až o 6 stupňů. To je stejně, jako nás dělí od poslední doby ledové – jen opačným směrem. Nevíme sice přesně, jak by takový svět vypadal, ale vsadil bych na dvě jistoty: masivní povodně by v něm byly podstatně častější – ale vedle dalších dopadů takto razantní změny klimatu by patrně bledly.

Česká republika k posilování skleníkového efektu zdatně přispívá – i když jsme z globálního hlediska malinká země rozlohou i počtem obyvatel, máme na svědomí půl procenta celosvětových emisí oxidu uhličitého. S 10 tunami máme sedmé nejvyšší emise CO2 na hlavu ze všech rozvinutých zemí (OECD). Může za to především hnědé uhlí, které pálíme v elektrárnách a teplárnách.

Měli bychom udělat dvě základní věci: za prvé, co nejrychleji snížit naši současnou závislost na fosilních palivech. Podrobný, konkrétní a realistický plán, jak to provést v ČR, v EU i v jiných koutech světa, přitom existuje – jmenuje se Energetická [r]evoluce.

Za druhé se musíme dokázat vyrovnat s těmi dopady změn klimatu, kterým už zabránit nedokážeme. V případě intenzivnějších a častějších srážek můžeme jejich negativní vliv významně ovlivnit obnovou přirozené skladby lesů, změnami v zemědělství (vyšším zatravněním, obnovením remízů a dalších přirozených vsakovacích ploch), revitalizací řek či zákazem staveb v záplavových územích.

Bylo by fajn, kdyby Hudeček, Svoboda, Bém a další bývalí i současní politici dokázali přehodit výhybku a vedle řešení následků povodní se začali aspoň trochu věnovat i řešení jejich příčin. I nejvyšší hráz totiž jednou přeteče.

Tento komentář vyšel 10. června 2013 v Hospodářských novinách

Podpora do Istanbulu míří z Prahy i Brna

Klára Čechová — Mon, 10 Jun 2013 09:53:53 +0200

Proč se v neděli 9. června před Rudolfinem motalo tolik lidí kolem bílého transparentu se zeleným nápisem? Proč se fotí s tou bublinou u pusy? To pražská skupina dobrovolníků pořádá akci na pomoc a podporu Turecku. Za zády jim stojí Pražský hrad, v rukou mají poselství míru a svobody.

Náměstí Jana Palacha si vybrala pražská lokální skupina jako ideální místo ke společné fotce s banerem požadujícím mírový protest v Gezi, a tím i k vyjádření podpory těm, kteří v Turecku protestují za svá občanská práva jako jsou svoboda slova nebo svoboda projevu.

Podobnou akci svolala i brněnská lokální skupina - sešli se stejný den ve 13 hodin příznačně na náměstí Svobody.

Co se vlastně v Turecku děje? Začalo to jako mnoho věcí prostě. Poklidným protestem proti zničení parku Gezi, jednoho z posledních veřejných kousků zeleně v Istanbulu. Pak ale přišlo policejní násilí, slzný plyn, vodní děla, obušky. A tak protest brzy přerostl v celonárodní hnutí proti stále více autoritářské vládě.

Pražská i brněnská lokální skupina se tak zapojily do celosvětové fotografické akce. Fotky ze všech koutů planety budou příští víkend promítány právě v parku Gezi na náměstí Taksim, kde má kancelář turecká Greenpeace. Svět bude stát za svobodou a vzkáže: Turecko - nejste v tom sami.

Bližší infromace o tom, proč Turecko vře, najdete třeba na tomto blogu Greenpeace nebo v článku Jana Beránka.

Za svobodu slova! Podpořte i vy turecké demonstranty

Jana Pravdová — Sat, 08 Jun 2013 09:58:00 +0200

V Turecku to vře. V posledních několika dnech zde povstaly stovky tisíc lidí a požadovaly právo na svobodu slova a projevu. Co začalo jako místní protest proti zničení parku Gezi, jednoho z posledních veřejných prostranství se zelení v Istanbulu, se změnilo v celonárodní hnutí proti stále více autoritářské vládě.

Kancelář Greenpeace v Istanbulu je v těsném sousedství náměstí Taksim, kde se minulý víkend odehrály některé nejhorší projevy policejního násilí. Naši kolegové a dobrovolníci udržují kancelář už od minulého pátku otevřenou 24 hodin denně, aby zajistili lékařskou pomoc zraněným demonstrantům, pomohli uklidit město a podporovali demonstranty a obyvatele Taksimu.

Proto pořádají naši dobrovolníci v Praze a v Brně v neděli akci.

Cílem akce bude se společně vyfotit s transparentem na podporu těch, kteří v Turecku protestují za svá občanská práva jako např. svoboda slova

Příští víkend je v plánu promítat tyto fotografie z celého světa v parku Gezi na náměstí Taksim!

Praha – náměstí Jana Palacha, 14 hodin (Facebook Praha)

Brno – náměstí Svobody, 13 hodin (Facebook Brno)

Pokud nemůžete dorazit osobně, i tak se můžete zapojit:

1) Stáhněte si bublinu, vytiskněte a vystřihněte

2) Vyfoťte se

3) Fotku pošlete na jana.pravdova@greenpeace.org a to nejpozději do čtvrtka 13.června 2013

Poslední strom nebo poslední kapka?

Kumi Naidoo — Fri, 07 Jun 2013 22:40:00 +0200

Kancelář Greenpeace v Istanbulu je v obležení. Nachází se přímo u Taksimu, v oblasti, kde začal pokojný protest proti likvidaci malého, avšak historicky cenného parku Gezi. Situace se změnila, když místní policie začala demonstranty brutálně rozhánět. Protest tak záhy přerostl v masové nepokoje desítek tisíc lidí a získal podporu celosvětové veřejnosti.

Premiér Recep Tayyip Erdogan zůstává zatvrzelý a plány na pohřbení parku nehodlá zpochybňovat. Stejně tak nadále kritizuje celý nenásilný protest. Připustil však, že reakce policie byla přehnaná. Je hodně eufemistické nazývat zásah, při kterém umírali lidé a stovky jich byly zraněny, za „přehnaný“.

Agrese ze strany policie se nevyhnula ani turecké kanceláři Greenpeace. Policie házela kanystry se slzným plynem i ke vchodu do naší budovy. Ačkoli jsme ti poslední, kdo by mohl představoval hrozbu. Jednáme nenásilně, nabízíme ošetření zraněným demonstrantům i ozbrojeným policistům, pokud ji potřebují.

Na náměstí Taksimu se scházejí další a další lidé, jiní se shromažďují po celé zemi, podpora přichází i ze světa - „Jsme v Gezi s vámi, vidíme, co se děje a jsme zděšeni brutalitou zásahu.“

Teď už nejde jen o pár stromů v parku a developerský plán na další zbytečné nákupní centrum. Surový útlak ze strany vlády, ozbrojené policejní jednotky, které na pokojné demonstranty vypouštějí slzný plyn a střílí gumové projektily, to až příliš připomíná Tahriru a Occupy Wall Street. Teď už se bojuje o základy turecké demokracie. Je to bitva o právo na nenásilný protest, o právo na vlastní názor, bitva o to, aby lidé a příroda dostali přednost před ekonomickými zájmy mocných elit.

Svoboda slova a právo na nenásilné shromažďování jsou posvátné principy, bez kterých demokracie nemůže přežít. Tyto principy musí být respektovány i tureckými autoritami. Násilí proti protestujícím musí přestat!

Pravidelné informace o nejnovějších událostech od mých kolegů z istanbulské pobočky mě částečně znepokojují i naplňují hrdostí. Naši zaměstnanci, příznivci a dobrovolníci stojí bok po boku těch, kteří požadují ochranu parku Gezi, demokracii, konec policejní brutality a dalšího násilí.

Naše kancelář se nachází na ulici Istikal – hlavní třídě vedoucí přímo na náměstí Taksim. Pouhý kilometr odsud. Protesty se rozšířily podél celé této ulice a policisté se dostávají do střetu s demonstranty přímo pod našimi okny. V důsledku používání slzného plynu a vodních děl nám byl přístup do kanceláře opakovaně znemožněn a vzduch stále připomíná spíše kyselinu.

Přesto je kancelář je otevřena 24h denně a zůstane tak, dokud bude třeba. Přijímáme zraněné a vyčerpané demonstranty. Nabízíme úkryt a oddech, první pomoc zraněným. Přidalo se k nám i několik lékařů a zdravotníků. Atmosféra je napjatá, ale naši aktivisté jsou pevní ve svém odhodlání.

Turecká média nemohou plně pokrýt a zprostředkovat současné dění – po dlouhé roky jsou objektem vládní tyranie a cenzury. Ale zprávy se přesto šíří – díky sociálním sítím, od občana k občanu, od ucha k uchu. Fotky, videa a další informace zaplavují internet. Stovky kanceláří a obchodních míst v Istanbulu zpřístupnily pro veřejnost své bezdrátové připojení. Vládní pokus uzavřít mobilní datovou síť a kontrolovat unikající informace tak vyšel naprázdno. Naše týmy v Turecku pravidelně zveřejňují čerstvé informace na Twitteru a Facebooku.

Doufáme, že naši zaměstnanci, příznivci a dobrovolníci zůstanou v bezpečí, přesto je podporujeme v jejich riskantním konání. V zásadních momentech jaké teď země prožívá, musíme totiž ještě pevněji stát za svými základními hodnotami míru a nenásilí – musíme přinášet svědectví a nebát se jednat.

Ministrovi Erdoganovi vzkazuji – zastavte násilí, ukončete policejní brutalitu, uvolněte mediální kanály a umožněte tak otevřenou diskuzi o celé problematice. Svět vás vidí. Slyšeli jsme vaše oprávněné požadavky na mír na Blízkém východě. Teď musíte naplnit svá vznosná slova také ve své vlastní zemi. Žádám vás, aby se neopakovalo zamořování ulic slzným plynem a další brutální útoky posledních dní, abyste odložili gumové projektily a obušky. Násilí není v zájmu nikoho z nás.

Naše myšlenky, naše srdce a naše sounáležitost patří lidem z Istanbulu i celého Turecka. Prosím a vyzývám všechny, aby zůstali pozorní a sledovali aktuální informace o tom, co se děje. Přidejte svůj hlas k celosvětové výzvě za ukončení násilí, za zachování parku Gezi a za prosazení práva na nenásilný protest.

Kumi Naidoo je výkonný ředitel Greenpeace International.

Povodní bude pribúdať – protipovodňové bariéry nám nepomôžu

Pavol Široký — Fri, 07 Jun 2013 17:10:00 +0200

Aktuálna povodňová situácia v strednej Európe otvára viacero otázok čo nás čaká a prečo sa povodne dejú tak často a v takom silnom rozsahu. Je jasné, že povodne nemôžeme na 100 % dať do súvisu iba s prebiehajúcou klimatickou zmenou. Oddeliť však tieto dve oblasti nie je možné.

Koncentrácie CO2, ktoré sme uvoľnili do ovzdušia vďaka spaľovaniu fosílnych palív, sú najvyššie za posledných minimálne 3 milióny rokov, možno až 6 miliónov rokov. Vyššia koncentrácia CO2 znamená hlavne vyššiu priemernú globálnu teplotu. Tá je v súčasnosti celosvetovo asi o 0,8 °C vyššia ako dlhodobý priemer. Na Slovensku je to dokonca o 1,5 - 1,6°C. Vyššie teploty logicky znamenajú vyšší výpar vody, viac vodnej pary znamená viac „mrakov“ a tým pádom aj viac zrážok.

K tomuto následku globálneho otepľovania pristupujú pravdepodobne aj ďalšie fakty. Topenie a úbytok arktického ľadu výrazne ovplyvňuje aj Európu. Klasické prúdenie vzduchu od Atlantického oceána a od Sibíri je stále častejšie vytlačované prúdením veľmi chladného vzduchu zo severu od Arktídy. Tieto výrazné výkyvy v prúdení vzduchu nad Európou má za následok rýchle a časté striedanie teplotných extrémov. Niečo podobné sme mohli pozorovať aj tohto roku kedy studenú, výdatnú a dlhú zimu rýchlo vystriedali teploty blížiace sa k 30 °C a následne prišlo zase k rýchlemu ochladeniu spojenému so zrážkami a povodňami, ktoré sa po 10 rokoch blížia rozsahu tisícročnej vody.

Je len málo pravdepodobné, že sa tieto extrémy dejú prirodzene, bez vplyvu ľudí. Ani geologické udalosti ani slnečná aktivita nedosahujú také zmeny, ktoré by mohli spôsobiť tieto výrazné a stále častejšie klimatické výkyvy. Treba však pripomenúť, že spaľovanie fosílnych palív a koncentrácia CO2 nie je ani zďaleka jediný dôvod, prečo dochádza ku klimatickým zmenám. Ľudská činnosť vedie v posledných desaťročiach k aktivitám, ktoré klimatické výkyvy a ich následky výrazne umocňujú. Týka sa to aj povodní ako jedného z následku klimatickej zmeny.

Rozsah odlesňovania, regulácia tokov, vysúšanie pôd pre poľnohospodársku činnosť, stavbu obydlí alebo priemysel, urbanizácia založená na betóne a skle, výstavba ciest hlavne v lesných ekosystémoch sú ďalšie príčiny prečo máme stále silnejšie a častejšie povodne. Aké vysoké protipovodňové bariéry chceme stavať na zadržanie vody v riekach, ktoré sme vyregulovali pre naše mestá a priemysel? Vydržia bariéry postavené pred pár rokmi aj o desať rokov? Stačí sa pozrieť na Dunaj, Vltavu alebo Labe a odpoveď je celkom jasná. Skôr alebo neskôr nebudú stačiť.

Riešenia spočívajú aj v iných opatreniach, ako sú betónové a mobilné protipovodňové steny. V prvom rade musíme znížiť našu energetickú a materiálovú spotrebu, ktoré je neudržateľná. Za pár desaťročí minieme energetické zdroje, ktoré sa v prírode akumulovali milióny rokov. Tie majú zároveň za následok emisie skleníkových plynov, hlavnú príčinu súčasnej klimatickej zmeny.

V druhom rade musíme ukončiť naše bezohľadné drancovanie lesných ekosystémov, zakázať holorubnú ťažbu a prestať likvidovať brehové porasty. Ak zlikvidujeme naše lesy, výrazne znížime akumulačnú schopnosť hornatých oblastí. Voda sa pri prívalových dažďoch nemá kde udržať. Budovaním lesných ciest (hlavne pre jednoduchšiu ťažbu dreva) zase vytvárame nové potoky, ktoré urýchľujú odtok vody z lesov.

Zároveň musíme rozumnejšie pristúpiť k regulácii našich tokov. Regulované „rovné“ korytá riek a potokov zadržiavajú výrazne menej vody ako klasické meandrujúce toky. Betónové brehy dopĺňané nepriepustnými hrádzami zabraňujú alebo spomaľujú absorpciu vody do sedimentov a dopĺňanie zásob podzemnej vody. Regulácia tokov ide ruka v ruke s vysúšaním územím pre poľnohospodárstvo, alebo inú ľudskú činnosť. Z prirodzených močarísk a záplavových území sa tak stávajú umelé „ekosystémy“, v ktorých už nie je možné zadržovať prirodzené aj klimatickou zmenou vyvolané záplavy.

Ďalším opatrením je nestrácať „sedliacky rozum“. Pokiaľ vieme, že sú v určitom území povodne dlhodobo prirodzené, tak je hlúposť stavať v ňom domy. Naši predkovia prirodzene vedeli, že je lepšie nestavať domy na brehoch vodných tokov alebo v záplavových oblastiach, ale na vyššie položených územiach. Čo sa zmenilo, že si tento jednoduchý fakt mnohí ľudia neuvedomujú? Čo dáva právo niektorým ľuďom požadovať stavbu hrádzí a preplácanie povodňových škôd za peniaze všetkých daňových poplatníkov, pokiaľ stavajú domy v územiach, ktoré boli a budú zaplavované?

Na záver by som rád spomenul jednu z aktuálnych tém, ktorá (vyzerá to tak) má stále väčší vplyv na klímu Európy – ochranu Arktídy. Jedným z najvýraznejších následkov klimatickej zmeny je extrémny úbytok arktického ľadu a s tým súvisiace zmeny prúdenia vzduchu. Namiesto toho, aby sa celý svet spojil v ochrane tohto najkrehkejšieho ekosystému, spoločnosti ako Shell alebo Gazprom vítajú stratu arktického ľadu ako ekonomickú príležitosť pre ťažbu ropy, plynu a iných nerastov. Ignorujú tak fakt, že práve fosílny biznis je najviac zodpovedný za prebiehajúcu klimatickú zmenu. Zároveň ohrozujú územie, na ktoré sú naviazané takmer všetky oceánske ekosystémy planéty. Úniky ropy a havárie by mohli spôsobiť obrovské a možno až nezvratné škody na oceánskej faune a flóre. Podporte preto prosím kampaň Greenpeace na záchranu tohto nesmierne vzácneho územia! www.ZachranmeArktidu.cz

Pavol Široký je koordinátor klimatické kampaně Greenpeace Slovensko

Greenpeace k současné povodňové situaci

David Murphy — Wed, 05 Jun 2013 07:48:00 +0200

Kvůli mohutným povodním, které zasáhly Českou republiku, jsme se rozhodli dočasně omezit naše průběžné aktivity v kampaních a soustředit veškerou svou kapacitu na pomoc v postižených oblastech. Momentálně připravujeme potřebné vybavení a týmy dobrovolníků, abychom byli schopni v rámci možností pomoci tam, kde bude potřeba.

Disponujeme nutným vybavením, know-how i dobrovolníky, kteří jsou ochotní pomáhat. Proto nebylo rozhodování, zda se zapojit do úklidových prací nijak složité, pomůžeme rádi. Ale jsme mezinárodní ekologická organizace a naší povinností je upozornit na příčiny opakovaných živelných pohrom, které v posledních letech tak často sužují Českou republiku. A také nabídnout řešení a požadovat nápravu tohoto stavu po zodpovědných institucích. Nejsme izolovaným ostrůvkem a časté povodně nejsou pouhá náhoda. Globální klimatické trendy se nám prostě nevyhýbají, i když se snažíme předstírat, že neexistují.

Podívejme se na fakta. Přestože média v poslední době soustředila svou pozornost na tři největší povodňové katastrofy, Česká republika byla v uplynulých 15 letech zasažena rozsáhlými záplavami mnohokrát (1997, 1998, 2000, 2002, 2009, 2010). Povodně si vyžádaly celkem 81 obětí. Finanční škody způsobené letošní „velkou vodou“ ještě nebyly vyčísleny, předchozí záplavy nás, daňové poplatníky, ale stály cca 120 000 000 000 korun.

Oblast České republiky historicky nikdy nebyla přírodními katastrofami ohrožovaná tolik, jako v současné době. Nyní naše území mnohem častěji trápí záplavy, nestandardně vysoké teploty i extrémní bouře. Je na čase, abychom začali vážně hovořit o změně klimatu. Bohužel, mezi politickými činiteli a subjekty, přímo odpovědnými za klimatické změny je těžké hledat partnery k dialogu. Aktuální ekonomické zájmy mocných bývají přednější než dlouhodobá práce na „zelených“ řešeních, přestože ta by ve výsledku mohla uspořit státu obrovské sumy.

Pro Greenpeace je ochrana klimatu prioritou, stejně jako prosazování praktických opatření, která se snaží dopady klimatických změn zmírnit. Musíme volat k odpovědnosti politiky této země, kteří změnu klimatu alibisticky popírají. Není možné se tvářit, že neexistuje souvislost mezi současným stavem klimatu a naším chováním – ať už v oblasti (ne)udržitelného zemědělství, výroby a spotřeby energie, průmyslu atd.

Pomozme nyní všem, kdo byli zasaženi povodní. A potom pomozme sami sobě sílu a četnost dalších povodní zmírnit. Protože pokud nic neuděláme, nic se nezmění. Každý druhý rok budeme se strachem sledovat povodňová zpravodajství, evakuovat tisíce lidí, přicházet o životy a majetek a nahrazovat miliardové škody.

Povodně... a mlčení o klimatu

prof. Bedřich Moldan — Tue, 04 Jun 2013 10:42:00 +0200

Při pohledu na zničený majetek a zmařené životy na to jistě není kdy, ale až voda opadne a sečteme ztráty, měli bychom si udělat čas na téma, které se v poslední době vytratilo ze zájmu médií a veřejnosti. Řeč je o globální změně klimatu, o jevu, jehož důsledky, jak ukazují právě i časté povodně, jsou stále patrnější.

Údaj o rekordním obsahu oxidu uhličitého (CO2) v ovzduší, kterého bylo dosaženo v květnu, nevzbudil žádnou větší pozornost. Oteplení a další projevy klimatické změny však pokračují, a to rychlejším tempem, než se předpokládalo ještě před pár lety. Díky rozsáhlému výzkumu a systematickým pozorováním zejména automatických stanic a satelitů máme stále přesnější obraz. Zlepšuje se zejména představa o regionální podobě pravděpodobných změn. Příčiny jsou v zásadě jasné: stále rostoucí emise skleníkových plynů a zejména CO2 ze spalování fosilních paliv. Nedávná analýza mnoha tisíc prací na toto téma publikovaných ukázala téměř 100% (přesně 97%) odbornou shodu, kterou již neporušuje ani známý skeptik Björn Lomborg.

Tři dopady změny Globální změna klimatu se projevuje třemi důležitými jevy. Především je to pokračující globální oteplení. To je nejviditelnější v Arktidě, kde tají ledovce donedávna nepředpokládaným tempem.

V některých oblastech je změna rychlejší než v jiných, někde byl zaznamenán i záporný trend, ale průměrné globální oteplení je nepochybně prokázáno. Druhým je stoupající hladina oceánu. Od roku 1880 stoupla jeho hladina o 20 cm a zvyšování se urychluje, dnes je to okolo 3 mm za rok. Ale že nežijeme v Benátkách ani na malých ostrovech v Pacifiku, tak si tohoto jevu moc nevšímáme. Zato se nám nevyhýbá třetí a zřejmě nejvážnější faktor probíhající změny: větší nestálost počasí (včetně letošních extrémů) a zejména častější výskyt a větší intenzita mimořádných hydrometeorologických událostí. Mezi ně patří sucha, jaká byla nedávno v Texasu, vlny horka, mrazů, ale i extrémní bouře a podobné jevy včetně nedávného tornáda v Oklahomě. A typické jsou bohužel i mimořádně vysoké vodní srážky působící povodně, jakou zakoušíme právě nyní. Povodně byly vždy, ale není náhodou, že vůbec největší historická povodeň byla nedávno (Pákistán 2010) nebo že u nás zažíváme už třetí či čtvrtou velkou povodeň ve velmi krátkém časovém období. Za stoprocentní příčinu žádné z těchto událostí nelze změnu klimatu jednoznačně označit, avšak jejich častější výskyt a katastrofálnější průběh je jejím typickým důsledkem. Důsledky nečinnosti Co proti tomu můžeme dělat? Především co možná posílit adaptační aktivity počínaje preventivními opatřeními v krajině včetně jasného příkazu nezastavovat zátopová území, stavět různá ochranná zařízení, ale i zlepšovat varovné a záchranné systémy. Musíme však vědět, na co se máme adaptovat, a to znamená prohloubit naše znalosti o tom, na co se máme připravit. To zdaleka není dostatečně známo. Nejdůležitější je úsilí co možná nejvíc zpomalit průběh klimatické změny. Odvrátit ji už nejde.

Skleníkových plynů je v ovzduší tolik, že změna bude dále probíhat, a dokonce se prohlubovat. Je však stále v lidských silách změnu zásadně zmírnit. Znamená to postupné celosvětové zavedení nového energetického systému založeného plně na obnovitelných zdrojích a radikální omezení emisí. Je více než jasné, jak je tento manévr po všech stránkách náročný. Ale důsledky dlouhého nicnedělání jsou, jak je také ze současných událostí zřejmé, hrozivé.
Povodně byly vždy. Ale není náhoda, že zažíváme už třetí či čtvrtou povodeň ve velmi krátkém období. Jejich častější výskyt je důsledkem změny klimatu.

O autorovi: Bedřich Moldan, Autor je ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze.

Text vyšel 4. 6. 2013 v Hospodářských novinách.
Převzato s laskavým svolením autora.

Dobrovolníci Greenpeace uspořádali program pro děti z internátní školy

Greenpeace Brno — Sat, 01 Jun 2013 10:06:51 +0200

Šest členů z brněnské skupiny Greenpeace se rozhodlo uspořádat poněkud netradiční akci, která sice přímo nesouvisí s žádnou z aktuálních kampaní Greenpeace, ale rozhodně je blízká filozofii organizace. Pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami připravili dobrovolníci zábavný program se zaměřením na ochranu přírody.

Základní školu Želešice navštěvují především děti ze sociálně znevýhodněných prostředí, děti s výchovnými problémy a děti zdravotně postižené. Vzdělávací program je upraven tak, aby této skupině žáků vyhovoval, škola se snaží v žácích ukotvovat kladné hodnoty a mravní vlastnosti. Proto nabídku dobrovolníků připravit pro děti zábavný den s aktivitami zaměřenými na ochranu životního prostředí uvítali. Protože je to škola internátní, program se odehrál na státní svátek osmého května, kdy měly děti volno a dobrovolníci tak vhodným způsobem naplnili jejich volný čas.

Celou akci zaznamenala dobrovolnice Zdenka.

Do Želešic nás vyrazilo šest nadšenců. Jelikož byl státní svátek, na internátu zůstávalo pouze dvacet jedna dětí, pro které jsme si připravili vzdělávací hry. Na začátku jsme se navzájem seznámili a dětem rozdali kartičky k zapisování bodů při soutěži. Pak už se všichni rozeběhli plnit úkoly na přichystaná stanoviště. Celkem jsme jich připravili šest.

První stanoviště bylo zaneřáděno odpadky a úkolem dětí bylo nepořádek uklidit a roztřídit do správných kontejnerů. Úkolu se chopili s nečekaným nadšením a okamžitě tak rozehnali naše obavy, jestli se jim bude připravený program líbit. Na druhém stanovišti se odehrávala tajemná ochutnávka ovoce a zeleniny. Nebylo to však jen tak, soutěžící totiž měli zavázané oči, takže museli ovoce a zeleninu poznávat jen podle chuti. Rybník znečištěný odpadky děti našla na třetím stanovišti. Děti si zahrály na malé rybáře a pomocí podběráku lovily odpadky z rybníčku-bazénku, dokud nebyl úplně čistý.

Nejvíc byli všichni nadšení ze stanoviště, kde čekal lední medvěd. Ten pokládal otázky související s jeho životem a soutěžící se tak dozvěděli spoustu nových informací. Poslední stanoviště představovalo mapu světa obklopenou spoustou fotek zvířátek. Zvířátka však nevěděla, kde žijí a tak bylo hlavním úkolem dětí poradit jim a najít jejich domovy. I toto stanoviště je zaujalo a pobavilo. Další aktivitou byl sběr odpadků v areálu školy. Děti se rozdělily do třech týmů a měly deset minut na to posbírat co nejvíce nepořádku. V areálu školy se během chvilky nenašlo ani smítko. Disciplína byla ohodnocena body, které jsme nakonec sčítali. Celkové vyhodnocování soutěže zabralo nějakou chvíli, a proto děti mezitím malovaly srdce I ♥ Arctic. Jejich výtvory byly velmi povedené, a tak se všechny se svými obrázky fotily.

Po vyhodnocení jsme zjistili, že dva týmy mají stejný počet bodů, a tak o vítězi rozhodl rozstřel, ve kterém jsme pokládali otázky z toho, co se děti za dopoledne na stanovištích dozvěděly a naučily. Odměnou pro soutěžící byly drobné dárky a občerstvení, které jsme jim připravili.

Odpoledne jsme strávili stopovací hrou. Průzkumníci cestou plnili úkoly, které si nejdřív museli sami najít. Díky hře jsme se prošli po blízkém okolí Želešic. I tato soutěž všechny bavila.

Celý tento den nás provázel smích, nadšení a nefalšovaná radost. Ráno jsme ke škole přicházeli s obavami, jak nás děti přijmou a večer odcházeli s opravdu dobrým pocitem a chutí brzy se vrátit. Byla to skvělá zkušenost pro nás i pro děti.

Výstava o drancování oceánů „Bráníme naše oceány“ v Praze

rrogner — Fri, 31 May 2013 13:40:00 +0200

Konec plundrování oceánů evropskou flotilou průmyslových rybářů je na obzoru. Po dvouletém vyjednávání se Evropský parlament a Rada včera dohodly na základním znění reformy Společné rybářské politiky EU (SRP). Společně s finišem jednání vrcholí i čtyřletá celosvětová kampaň Greenpeace za udržitelnou rybářskou politiku, a to také v České republice. Dnes od rána například probíhá na náměstí Jiřího z Poděbrad (Praha 3) venkovní výstava s názvem „Bráníme naše oceány.

Reforma má zastavit nadměrný rybolov, obnovit zdecimované populace komerčně lovených ryb a přesměrovat dotace v řádech miliard eur z průmyslového destruktivního rybolovu na podporu udržitelného lovu a chovu ryb. Včerejší dohoda je velkým krokem k naplnění tohoto cíle.

„Několik desetiletí devastace evropských lovišť a decimovaní rybích populací je třeba co nejdříve zastavit, jinak nebude ohrožena jen budoucnost ryb, ale i rybolovu jako takového,“ říká Jan Freidinger z Greenpeace a doplňuje: „Proto včerejší dohodu vítáme, přestože je pro nás zklamáním, že Rada zablokovala stanovení termínů pro obnovu rybích populaci.“

Tento neudržitelný stav přibližuje také výstava „Bráníme naše oceány“, která bude v pátek do 18 hodin a v sobotu do 15 hodin probíhat na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Součástí výstavy je i infomační centrum, kde je k dispozici nové vydání průvodce šetrným nákupem ryb a mořských plodů „Není ryba jako ryba“.

Reforma evropského rybolovu dohodnuta

rrogner — Fri, 31 May 2013 07:52:00 +0200

Brusel, Praha, 31. května 2013 - Konec plundrování oceánů evropskou flotilou průmyslových rybářů je na obzoru. Po dvouletém vyjednávání se Evropský parlament a Rada včera dohodly na základním znění reformy Společné rybářské politiky EU (SRP). Společně s finišem jednání vrcholí i čtyřletá celosvětová kampaň Greenpeace za udržitelnou rybářskou politiku, a to také v České republice. Dnes od rána například probíhá na náměstí Jiřího z Poděbrad (Praha 3) venkovní výstava s názvem „Bráníme naše oceány.

Reforma má zastavit nadměrný rybolov, obnovit zdecimované populace komerčně lovených ryb a přesměrovat dotace v řádech miliard (1) eur z průmyslového destruktivního rybolovu na podporu udržitelného lovu a chovu ryb. Včerejší dohoda je velkým krokem k naplnění tohoto cíle.

Tři čtvrtiny populací komerčně lovených ryb jsou v současnosti přeloveny nebo zdecimovány. Stav velkých druhů ryb se snížil o 90 % a některé se dostaly na pokraj vyhynutí. Evropská rybářská flotila je 2-3 krát větší než současné zdroje ryb. Tento neudržitelný stav přibližuje také výstava „Bráníme naše oceány“, která bude dnes a zítra probíhat na náměstí Jiřího z Poděbrad (2). Součástí výstavy bude i informační centrum, kde bude k dispozici nové vydání průvodce šetrným nákupem ryb a mořských plodů „Není ryba jako ryba“.

Poznámky pro editory:

1) http://www.greenpeace.org/czech/cz/blogy/Oceany/krach-rybarskych-baronu-na-pude-evropskeho-parlamentu/blog/43894/

2) Výstava bude ke zhlédnutí před kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad v pátek od 8:00 do 18:00 a v sobotu od 8:00 do 15 00.

Kontakty:

Jan Freidinger, vedoucí oceánské kampaně Greenpeace ČR
e-mail: jan.freidinger@greenpeace.org, tel.: 734 620 843

STOP MONSANTO, NO GMO!

Bára Malá — Wed, 29 May 2013 11:00:00 +0200

4 slova, 2 vzkazy, 1 věta se valila průvodem jako lavina. Od Náměstí Jana Palacha, přes Karlův most až k americké ambasádě. A nejen tam. Tato slova zněla na 436 samostatných průvodech, v 52 zemích světa z úst téměř 2 milionů lidí. Proč? 25. květen byl celosvětovým dnem proti Monsantu a geneticky modifikovaným organismům (GMO) jako takovým.

Monsanto je americká korporace, která vlastní monopol v obchodování s GMO. Proč jsou GMO hrozbou pro lidstvo, a nikoli řešením hladu v zemích třetího světa (jak tvrdí Monsanto), se tu nebudu moc rozepisovat. Na světě je dost jídla pro všechny, jen je špatně distribuováno. GMO tedy není řešením, zvlášť když se jím z naprosté většiny krmí dobytek, který skončí v amerických hamburgerech. Nehledě na hazard s geny, kde se nedají předpovídat přesné výsledky, mizení původních odrůd, finanční ruinování chudých zemědělců, poškozování půdy, atd…

Naše planeta potřebuje biodiverzitu, malé a střední farmáře, organicky pěstované plodiny bez jedů, férové zemědělství, které nevlastní jedna jediná firma diktující podmínky a vlastnící patenty dokonce na původní odrůdy některých plodin. To je podle mě jediná cesta k trvale udržitelnému zemědělství. A proto jsem se 25.5.2013 zúčastnila March Against Monsanto v Praze.

V sobotu dopoledne jsem vyrazila do kanceláře s očekáváním, že budu sama. K mému milému překvapení jsem tam objevila další 2 dobrovolníky – Honzu a Michala, kterým stejně jako mně není tahle problematika lhostejná a rozhodli se strávit sobotní deštivé odpoledne pochodováním po Praze vyjadřujíce svůj názor.

Vzali jsme si tedy slušivé vestičky „Řekni NE Genetickému experimentu“, popadli obří kukuřici a jako tři mušketýři v maskách jsme se vydali směr nám. Jana Palacha, kde průvod začínal. Už v metru jsme potkali Zola a přímo na místě se k nám s nadšením přidal kolega z dánské pobočky Greenpeace. Rozdali jsme jim další vestičky, které jsme prozřetelně vzali s sebou a prohodili pár slov se svolavatelem pochodu, který byl moc rád, že nás tam vidí. Jako komando jsme se pak společně s více než stovkou dalších protestantů a za zvuku bubnů vydali na Karlův most.

S potěšením jsem brzy zaznamenala spoustu sympatií z řad kolemjdoucích. Někteří z nich zvedali palce nahoru, jiní si s námi i zakřičeli a dvě starší paní kolem 70 let dokonce nadšeně tleskaly a chytaly se za srdce – to mě opravdu dojalo. Upřímně věřím, že všichni věděli, proč jsme tam, a pokud ne, rozdala se spousta informačních letáků (i v angličtině).

Před samotnou americkou ambasádou nás všechny nahnali do připravené ohrádky. Prý kvůli bezpečnosti. Cítili jsme se jako ovce – jak symbolické :) . Byla jsem však velmi ráda, že to nikoho nevyvedlo z míry a nepokoušel se o nějakou agresi (jak slovní, tak fyzickou). Pochod si tak po celou dobu zachoval atmosféru nenásilí a touhy po pozitivní změně.
Následoval oficiální projev Jany z ekopartyzanka.cz, která se i v Greenpeace párkrát zapojila do některých projektů. Shrnula velmi věcně, srozumitelně a s hlubokým přesvědčením v hlase hlavní důvody pochodu proti Monsantu a GMO. Inspirovala tak další řečníky (včetně mě), aby vystoupili z davu a vyjádřili svůj názor.

Po bouřlivém aplausu jsme se pomalu rozešli – někteří pokračovali do Jazzové sekce na navazující besedu o dané problematice, někteří domů, my zpátky do kanceláře. Všichni ale s pocitem uspokojení! Hned, jak jsme dorazili na Florenc, prudce se rozpršelo. Jakoby nám fandila i sama příroda a počkala, až bude po všem. Však jsme to taky dělali pro ni.

Tento pochod nepořádala žádná organizace.

Sešli se na ní pouze obyčejní lidé ze všech koutů světa toužící po změně.

Víc takových akcí!

MŽP konečně posuzuje energetickou koncepci. Petr Nečas to dříve označil za „lunetický nápad“

rrogner — Tue, 28 May 2013 10:01:00 +0200

Ekologické organizace dnes předkládají vlastní návrhy pozitivního řešení, požadují porovnání různých variant a odstranění již dříve zjištěných závažných nedostatků vládního návrhu.

pondělí 27. května 2013

Ministerstvo životního prostředí začalo posuzovat vliv návrhu Státní energetické koncepce na životní prostředí [1]. Ekologické organizace varují před tím, aby šlo pouze o formální proces s předem daným závěrem. Trvají na tom, aby ministerstvo v souladu se zákonem zajistilo porovnání různých variant koncepce a výběr nejlepší z nich. Proto dnes podají i své vlastní pozitivní návrhy řešení. Současně trvají na odstranění nejvážnějších nedostatků koncepce, na které ve svých připomínkách již v loňském roce upozornilo 3.700 občanů.

Ekologické organizace dnes podají Ministerstvu životního prostředí dva vlastní návrhy energetické koncepce ČR Chytrá energie a Energetická (r)evoluce, které vznikly v loňském a předloňském roce ve spolupráci se zahraničními experty [2], [3]. Jedná se o konkrétní, důkladně propočítané návrhy na reformu české energetiky, jejichž realizace by zajistila dostatek energie pro všechny české domácnosti, srazila jejich účty a současně snížila závislost naší ekonomiky na devastující povrchové těžbě uhlí, nebezpečných jaderných elektrárnách i ruské ropě a plynu.

Ačkoli veřejné posouzení koncepce je podle zákona povinné, premiér Nečas jej před časem označil za „lunetický nápad“ [4], [5] a ministerstvo průmyslu jej víc než půl roku odkládalo. Posouzení možných dopadů na životní prostředí (tzv. SEA – Strategic Environmental Assessment) je dalším krokem zákonného procesu, na jehož konci bude moci teprve vláda koncepci schválit [6].

Materiál připravený Ministerstvem průmyslu má podle ekologických organizací řadu závažných chyb. Především nepracuje dostatečně s potenciálem energetické efektivity a nerespektuje potřebu výrazného snížení emisí skleníkových plynů kvůli riziku globální změny klimatu. Předpokládá také masivní finanční podporu kontroverzních projektů, jako jsou nové jaderné reaktory nebo spalovny nevytříděného komunálního odpadu. Souhrn závažných výhrad ekologických organizací je v příloze tiskové zprávy.

Karel Polanecký z Hnutí DUHA řekl:

„Při práci na koncepčních materiálech Chytrá energie a Energetická (r)evoluce jsme usilovali o minimalizaci dopadů energetiky na životní prostředí. Uvítáme, když experti MŽP posoudí, zda jsou naše návrhy skutečně šetrnější než vládě předložená koncepce ministra průmyslu. V případě snižování spotřeby fosilních paliv nebo produkce jaderných odpadů nepochybně vyhrajeme.“

Jan Nezhyba ze sdružení Arnika řekl:

„Návrh ministra průmyslu Kuby nesmyslně počítá s podstatnou úlohou kontroverzních spaloven na energetickém mixu České republiky. Nevládní organizace proto důrazně žádají, aby byly důkladně posouzeny i jejich dopady na životní prostředí - včetně produkce nebezpečných látek jako jsou dioxiny a těžké kovy. Pálení použitých obalů a papíru vrátí jen zlomek energie ve srovnání s tím, kolik se jí spotřebovalo při jejich výrobě. Bioodpady je zase šetrnější kompostovat. Spalování je druhý nejhorší způsob, jak s odpady naložit.“

Jan Rovenský z Greenpeace uvedl:

Dobrá zpráva je, že se ministerstvu průmyslu nepodařilo procesu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí úplně zabránit. Špatná zpráva je, že Chalupovo ministerstvo životního prostředí se z ní zjevně chystá udělat formální bezobsažnou frašku. Vzhledem k tomu, že vládní návrh energetické koncepce obsahuje pouze jednu jedinou variantu, bude zaručeně nakonec vybrána z těch posuzovaných ta nejlepší i nejhorší zároveň. Rádi bychom tuto pozoruhodnou soutěž jediného závodníka se sebou samým trochu zpestřili předložením našich vlastních podrobných návrhů energetické koncepce. Pokud skončí Chalupovi v šuplíku nebo v koši, jenom tím potvrdí náš pocit, že je to tak celé domluvené předem“.

Kontakty:

Jan Nezhyba, Sdružení Arnika, 739 593 364, jan.nezhyba@arnika.org

Karel Polanecký, Hnutí DUHA, 775 778 202, karel.polanecky@hnutiduha.cz

Jan Rovenský, Greenpeace, 734 620 844, jan.rovensky@greenpeace.org

Edvard Sequens, Calla, 602 282 399, edvard.sequens@calla.cz

Klára Sutlovičová, Centrum pro dopravu a energetiku, 605 276 909, klara.sutlovicova@ecn.cz

Jan Šrytr, Ekologický právní servis, 775 154 087, jan.srytr@eps.cz

Daniel Vondrouš, Zelený kruh, 724 215 068, vondrous@zelenykruh.cz

Poznámky:

[1] http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/SEA_MZP148K

[2] http://www.chytraenergie.info/index.php/chytra-energie/publikace

[3] www.energetickarevoluce.cz

[4] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/je-premier-necas-lunetikem

[5] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/otevreny-dopis-nevladnich-organizaci-premieru-necasovi

[6] V rozporu s domněnkou sdílenou částí sdělovacích prostředků vláda dosud energetickou koncepci jako takovou neschválila, ale pouze jí vzala na vědomí a uložila posouzení jejích vlivů na životní prostředí (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/8BEC0F6B02BA7736C1257AF6002C0D69/$FILE/803%20uv121108.0803.pdf).

Příloha:

Co vám ministr Kuba o své energetické koncepci neřekl (shrnutí hlavních problémů a požadavků)

Kanadská agenda podporující těžbu ropy hrozí, že zničí Arktidu

rrogner — Tue, 28 May 2013 08:00:00 +0200

Ve stejnou chvíli, kdy Kanada oficiálně přebrala předsednictví Arktické rady, Greenpeace poslalo přímou zprávu delegacím na schůzce ministrů ve švédském městě Kiruna. Zároveň zveřejnilo mezinárodní online petici, která vyzývá Kanadu, aby kladla zájmy lidí a životního prostředí před zájmy ropných společností.

Arktická rada měla být fórem, které bude zajišťovat trvalou udržitelnost a ochranu životního prostředí v arktickém regionu, ale administrativa kanadského premiéra Harpera naznačuje, že využije tohoto fóra k tomu, aby podporovala průmyslový rozvoj v Arktidě.

„Nezůstaneme mlčky přihlížet a nenecháme Harperovu administrativu využít následujících dvou let k tomu, aby posílila svou ničivou průmyslovou agendu v Arktické radě,“ řekla Christy Ferguson, arktická kampaniérka v Greenpeace Kanada. „Pokud má Harper v plánu udělat Arktidě totéž, co udělal Kanadě, každý, kdo se zajímá o budoucnost této křehké oblasti, by měl být zděšený.“

Na schůzce ministrů Arktické rady ve švédské Kiruně vyhlásila ministryně zdravotnictví Leona Aglukkaq kanadskou agendu na následující dvouleté předsednictví. V rozhovoru, který předcházel schůzce, prohlásila Aglukkaq a další kanadští představitelé, že průmysl by měl mít v Arktické radě větší slovo.

Tento směr, kterým se chce Kanada ubírat, byl potvrzen programem, který Aglukkaq předložila ve Švédsku a který zcela selhal v tom, že nezahrnoval jakoukoli podstatnou akci arktických států vedoucí k řešení klimatických změn nebo směřování k jakékoliv domluvě, jak se vyhnout ropným únikům. Navzdory hlasitému volání po aktivnějším přístupu ze strany pracovních skupin Rady, vědců a mnoha ministrů, kteří se schůzky zúčastnili, zasedání skončilo bez jakýchkoli plánů, které by vedly k vytvoření mezinárodních smluv na regulaci emisí černého uhlíku nebo k zastavení arktické ropné horečky.

„Nedostatečnost plánů vedoucích k ochraně prostředí, které byly na této schůzce předloženy, je alarmující. Zejména když se k tomu přidají prohlášení kanadských představitelů o tom, že průmysl potřebuje více příležitostí k tomu, aby mohl do budoucnosti Arktidy hovořit,“ řekla Ferguson. „Rozhodnutí o tom, co je pro tento region bezpečné a trvale udržitelné, by nemělo být učiněno společnostmi, které jsou odhodlané získat profit z jeho destrukce. Arktická rada by měla být fórem usilujícím o ochranu před environmentálními katastrofami, jako jsou úniky ropy, a fórem bojujícím proti klimatickým změnám – neměla by jim to naopak ulehčovat."

V průběhu minulého týdne účastníci paralelně probíhající konference všech arktických původních obyvatel, kterou spolupořádalo Greenpeace a ruský výbor Zachraňme Pečoru (Save the Pechora Committee), podepsali společné prohlášení na odpor proti těžbě ropy v Arktidě. Signatáři tohoto prohlášení se stali také dva trvalí účastníci Arktické rady – Rada arktických Atabasků a RAIPON, a dále národ Dene, První národ Atabasků Chipewyan, Shromáždění prvních národů v severozápadních teritoriích a Rada mladých Sámského parlamentu ve Švédsku.

„Minulý týden se původní obyvatelé z celé Arktidy dožadovali svých dědičných práv, aby mohli promluvit a odmítli trvale neudržitelný rozvoj v Arktidě,“ řekla Kiera Kolson, aktivní arktická kampaniérka Greenpeace a členka národu Dene. „Leona Aglukkaq nehovoří za všechny lidi Severu – zejména ne tedy, kdy protlačuje destruktivní průmyslový vývoj v oblasti, která je již nyní narušena klimatickými změnami.“

V Ottavě přivedli dobrovolníci Greenpeace ledního medvěda v životní velikosti na Parliament Hill a drželi cedule s nápisy: „Harpere: Těžba v Arktidě = Ropné úniky“ a „Kanado: Neznič i Arktidu“, na kterých srovnávali možnost environmentální katastrofy v Arktidě s toxickou realitou dehtových písků v Albertě.

Greenpeace věří, že v průběhu následujících dvou let musí Arktická rada předložit konkrétní výsledky ochrany životního prostředí a lidí, kteří na něm závisí, a to tím, že:

bude souhlasit s vývojem nových, závazných, obecných standardů, které se budou vztahovat na těžbu ropy a plynu mimo pobřeží, a to včetně zákazu těžby ropy v Arktidě, protože není možné dosáhnout toho, že bude únik ropy vyloučen preventivními opatřeními, ani toho, aby bylo možné následky úniku ropy odstranit.

podnikne novou okamžitou akci vedoucí k redukci emisí skleníkových plynů v Arktických státech, včetně, ale nikoli výhradně, akcí vedoucích ke snížení emisí černého uhlíku.

podnikne kroky vedoucí k vytvoření mořských rezervací, včetně podpory založení světové chráněné oblasti v centrálním Severním ledovém oceánu, v rámci vylepšeného plánu na ochranu arktické biodiverzity.

otevřeně formuluje rizika hrozící v důsledku trvale neudržitelného průmyslového rybolovu.

posílí účast původních obyvatel zajištěním jejich přednostního, naprostého, informovaného souhlasu ve všech rozhodováních Arktické rady a vyvine pracovní plán k zabezpečení transparentnosti a participace, který pomůže tyto výsledky zajistit.

Greenpeace usiluje o vyhlášení mezinárodně chráněné oblasti v neobydleném okolí severního pólu – oblasti, která by byla právně chráněná proti všem formám průmyslového rozvoje ve velkém měřítku, jako je těžba ropy nebo průmyslový rybolov. Více než 3 miliony lidí z celého světa již vyjádřily svou podporu Greenpeace kampani Zachraňme Arktidu (Save the Arctic).

Greenpeace si váží původních obyvatel a podporuje úplnou implementaci „Deklarace OSN o právech původních obyvatel“ jako nedílné součásti procesu rozvoje ekologicky a sociálně udržitelné společnosti se spravedlivými příjmy pro všechny. Greenpeace podporuje práva původních obyvatel na provádění tradičních aktivit jako je rybaření, lov, lov do pastí a shromažďování se na jejich tradičních územích.“

Vědci varují před narůstající krizí v Arktidě

rrogner — Thu, 23 May 2013 08:11:00 +0200

Zasedání ministrů zahraničí v Arktické radě, které se konalo minulý týden, skončilo bez jakýchkoli plánů, které by vedly k vytvoření mezinárodních smluv na regulaci emisí černého uhlíku nebo k zastavení arktické ropné horečky.

A to i přes hlasité volání po aktivnějším přístupu k řešení klimatických změn ze strany jejich vlastních pracovních skupin Rady, vědců a mnoha ministrů, kteří se schůzky zúčastnili. Navíc dohoda „Součinnost vedoucí k připravenosti a následné reakci na ropné znečištění moří v Arktidě“, která byla podepsána ministry zahraničí v Kiruně, nezahrnovala žádné konkrétní skutečné minimální standardy, které vlády musí dodržovat. Dále neobsahovala žádná opatření, která by ropné společnosti v případě ropného úniku učinila zodpovědnými za celkové náklady a škody.

Z předsálí schůzky Arktické rady v Kiruně komentuje dění Ruth Davis, odborná poradkyně mezinárodní kanceláře Greenpeace:

„Arktická rada je již dlouho dobře známá tím, že pověřuje špičkové vědce prošetřováním situace a pak ignoruje jejich závěry. Zde v Kiruně probíhaly dvě konference – jedna, která varovala před nebezpečími spojenými s klimatickými změnami a rychlou industrializací v tomto křehkém regionu. A druhá, které se účastnili ministři zahraničí, a která nevedla k prakticky žádným krokům vedoucím k vyřešení těchto problémů.

V průběhu jednání poukázaly důkazy vědců a původních obyvatel na devastující dopad, který má na Arktidu naše závislost na fosilních palivech. Přesto se zdá, že je Rada v područí zájmů průmyslu, který si přeje vytěžit víc ropy a plynu. Ať už to místní lidi, divočinu a budoucí zdraví planety stojí cokoli. Podobá se to situaci, kdy vám doktor ukazuje nádor ve vašich plicích, zatímco jeho šéf vám přitom nabízí další cigaretu.“

„Nedostatek jakékoli smysluplné akce Rady zcela kontrastuje s důraznými doporučeními jejích vlastních vědců, která jsou založena na zprávách o okyselování oceánů a dopadu klimatických změn na biodiverzitu. Na zprávách, jejichž vytvoření iniciovala přímo Rada, a které propojují zjištění s důkazy z první ruky od původních obyvatel Arktidy o změnách, kterých jsou svědky. Tyto zprávy dochází k závěru, že bez okamžité akce vedoucí ke snížení produkce skleníkových plynů a bez preventivního přístupu k industrializaci, je budoucnost Arktidy a lidí, kteří ji nazývají domovem, pochmurná.“

„I když je dobře, že Rada otevírá své dveře více hlasům tím, že přiznala status pozorovatele dalším zemím, jednu věc potřebujeme ze všeho nejvíc - orgán, který bude naslouchat těm, kteří jsou klimatickými změnami ovlivněni nejvíc, ne pouze bohatým a mocným, kteří nejvíce získají z hektického rozdělení Arktidy a z prodeje jejích částí. Je také nezbytně nutné, aby Arktická rada posílila účast původních obyvatel tím, že zajistí jejich naprostý, přednostní a informovaný souhlas ve všech rozhodnutích Rady.“

bude souhlasit s vývojem nových, závazných, obecných standardů, které se budou vztahovat na těžbu ropy a plynu mimo pobřeží, a to včetně zákazu těžby ropy v Arktidě, protože není možné dosáhnout toho, že bude únik ropy vyloučen preventivními opatřeními, ani toho, aby bylo možné následky úniku ropy odstranit.

podnikne novou okamžitou akci vedoucí k redukci emisí skleníkových plynů v Arktických státech, včetně, ale nikoli výhradně, akcí vedoucích ke snížení emisí černého uhlíku.

podnikne kroky vedoucí k vytvoření mořských rezervací, včetně podpory založení světové chráněné oblasti v centrálním Severním ledovém oceánu, v rámci vylepšeného plánu na ochranu arktické biodiverzity.

otevřeně formuluje rizika hrozící v důsledku trvale neudržitelného průmyslového rybolovu.

posílí účast původních obyvatel zajištěním jejich přednostního, naprostého, informovaného souhlasu ve všech rozhodováních Arktické rady a vyvine pracovní plán k zabezpečení transparentnosti a participace, který pomůže tyto výsledky zajistit.

Poznámky:

1. Jak se očekávalo, Rada schválila spolupráci na základě dohody „Součinnost vedoucí k připravenosti a následné reakci na ropné znečištění moří v Arktidě“, což je neuspokojivý, neúčinný dokument, který díky Greenpeace International unikl do médií již v únoru.

2. Rada zveřejnila své rozhodnutí stran 14 žadatelů o status pozorovatele. Otevřela své dveře 6 zemím: Číně, Indii, Japonsku, Jižní Koreji, Singapuru a Itálii. Přihláška Evropské unie zůstala nedořešena, dokud nebude vyřešen spor s Kanadou o obchod s některými produkty z mořských živočichů. Rada na neurčito odložila projednání přihlášek všech nevládních organizací, včetně Greenpeace.

3. Informace o Arktické radě naleznete zde.

4. Informace o kanadském předsednictví naleznete zde.

Maratonský výkon Rady pro zemědělství, za který si potlesk nezaslouží!

Jan Freidinger — Thu, 16 May 2013 11:48:00 +0200

Za výdrž při jednání o reformě Společné rybářské politiky EU, které skončilo včera (středa 15.5.) v šest hodin ráno, si Rada pro zemědělství uznání zaslouží. Horší je to se samotným výsledkem. Největším úspěchem je, že se ministři zemědělství na něčem vůbec dohodli. Tedy ti, kteří se účastnili – ten český, ministr Bendl, opět zůstal doma a vyslal za sebe jen svou náměstkyni.

Dohoda ministrů zemědělství členských států bude sloužit jako východisko pro vyjednávání s Evropským parlamentem, který si drtivou většinou odhlasoval velmi progresivní text reformy již letos v únoru. Rada ministrů však neměla vůli se přiblížit k tomu, co odhlasoval parlament – především kvůli bloku několika států (Španělsko, Francie, Belgie, Řecko, Portugalsko). Na druhé straně pomyslné barikády stálo hlavně Švédsko, které dokonce výsledný „měkký” kompromis jako jediné odmítlo, ale za lepší text bojovalo do ranních hodin i Německo nebo Dánsko.

Hlavním boj se svedl o zákaz tzv. výmětů, tedy vyhazování nechtěných úlovků zpět do moře, od roku 2015 a stanovení konkrétního cíle (data) na obnovu zdevastovaných populací komerčně lovených druhů ryb. Například kolegové z WWF Německo vypočítali, že pokud by se prosadil původní návrh Rady na obnovu populací, trvalo by to celých sto let.

Česko jako obvykle stálo se svou „flexibilně defenzivní“ pozicí kdesi neidentifikovatelně uprostřed a při veřejném jednání opět mlčelo. Samozřejmě, že kdekdo může namítnout, že vnitrozemským Čechům může být osud oceánů fuk. Proč se zbytečně namáhat? A třeba být dokonce vidět a mít vlastní názor? Nedej bože ho aktivně prosazovat?

Pravdou je, že někdy je to skutečně dobře, protože minimálně za působení současné vlády je česká aktivita v Unii obvykle dosti antiekologická. Nicméně reforma Společné rybářské politiky EU přináší Česku a českým producentům ryb velké možnosti, jak si sáhnout na evropské dotace, které v současnosti míří do neudržitelného mořského rybolovu a akvakultur. To vše může být ohroženo v případě, že Evropský parlament odmítne najít se slabým textem Rady kompromis nebo když Rada parlamentu neustoupí. Dalším krokem bude totiž vyjednávání mezi EP a Radou, kdy se každý bude snažit prosadit svou verzi reformy.

Zde je dobré dodat, že za Evropským parlamentem stojí statisíce občanů EU, kteří podepsali petice za silnou reformu, desetitisíce drobných rybářů, vědci a mořští biologové a přes 200 nevládních organizací, které se zabývají ochranou přírody. A odpověď na otázku, zdali je to více či méně, než lobby průmyslových rybářů ze Španělska, Francie a dalších rybářských mocností, již ponechám na Vás.

Opilá planeta

Jan Beránek — Wed, 15 May 2013 12:01:00 +0200

Země se ocitla v situaci, v níž připomíná opilého státníka. Nemoc - přesycení atmosféry kysličníkem uhličitým - je léčitelná, ale vyžaduje okamžité a rázné zásahy.

V pátek se v českých novinách hodně psalo o vrávorajícím Miloši Zemanovi. Objevila se ale i zpráva, že koncentrace kysličníku uhličitého v zemské atmosféře poprvé v historii měření překročila úroveň 400 ppm (parts per million – částic z milionu).

Je jasné, že tato zpráva neměla šanci prvnímu tématu konkurovat. Pro většinu lidí je to abstraktní číslo a navíc je to jen symbolická hranice, jejíž překročení samo o sobě se v našem každodenním životě ničím zvláštním neprojeví.

Hodnota 400 ppm získá význam teprve srovnáním se zastoupením CO2 v atmosféře na počátku průmyslové revoluce. Z bublin dávného vzduchu uvězněného v ledovcích víme, že tehdy byla koncentrace tohoto plynu asi 280 ppm – znamená to, že se za posledních dvě stě let zvýšila téměř o polovinu. Takový nárůst je konzistentní s obrovskými objemy CO2, které lidstvo každoročně do atmosféry vypouští v důsledku spalování fosilních paliv a některých dalších průmyslových činností.

Oxid uhličitý je jedním ze známých skleníkových plynů: čím více bude v atmosféře zastoupen, tím víc se naše planeta bude vlivem slunečního záření zahřívat. Tento efekt byl objeven už před více než sto lety a je jednoznačně prokázaný. V tomto ohledu není prostor pro pochyby: současná lidská činnost zvyšuje podíl skleníkových plynů v ovzduší, a to se dříve nebo později projeví oteplováním Země v planetárním měřítku.

Planeta Země však představuje komplikovaný systém. Část dodatečného uhlíku dokáže zatím díky živým organismům odbourávat. Efekt oteplování se také neprojevuje okamžitě a přímočaře, ale vlivem mnoha zpětných vazeb a mechanismů nastupuje se zpožděním a bere na sebe podobu různých dílčích změn (například výkyvů podnebí včetně lokálního ochlazování v některých regionech). Znamená to, že o vlivu lidstva na atmosféru a na následné oteplování planety můžeme pochybovat? Nikoliv.

Je pravda, že každý jeden projev klimatické změny a globálního oteplení můžeme připsat jinému faktoru nebo i náhodě. Stejně tak můžeme každé jednotlivé zavrávorání Miloše Zemana vysvětlit tu bolavým palcem, tu virózou.

Něco jiného ale je, pokud se člověk začne každý den po poledni motat a táhne z něj. I když rychlost metabolismu a individuální citlivost na alkohol je u každého rozdílná, nikdo nepochybuje o tom, že čím více vypijeme, tím vyšší budeme mít hladinu alkoholu v krvi. A čím vyšší promile, tím více se nám bude motat hlava, naše mysl otupí, reakce zpomalí, koordinace pohybů se zhorší, přijde nevolnost a nakonec otrava, v nejhorším případě i smrt.

Už z čistě fyzikálního hlediska je podobně nezpochybnitelná vazba mezi vypouštěním kysličníku uhličitého do atmosféry, jeho rostoucí koncentrací ve vzduchu a nakonec i neodvratným oteplením povrchu planety Země, jež k nepoznání promění podnebná pásma a ekosystémy, na něž si naše civilizace uvykla.

V současné době vypouští lidstvo každý rok do vzduchu už přes 30 miliard tun CO2 a tento objem se nedaří snižovat ani navzdory proklamovaným snahám chránit klima. Naše planeta je tak v postavení ochmelky, jehož hladinka už překročila hranici, kterou je schopen dlouhodobě přežít. Avšak namísto toho, aby přestal pít, dál do sebe lije láhev za láhví.

Země jak ji známe má pořád ještě šanci, i když bez výplachu žaludku už to asi nepůjde. Předpokladem jejího zachování je razantní a rychlé snížení dalších emisí CO2, a to už během této dekády. Díky obnovitelným zdrojům a potenciálu úspor energie máme technologie, prostředky i znalosti, jak na to. Dokud budeme věnovat více prostoru, pozornosti i tvořivosti tomu, že prezident vrávorá, nevypadá to s naší budoucností moc dobře.

Text původně vyšel 13. 5. 2013 v Deníku Referendum

Statoil chce těžit ropu v ruské Arktidě

rrogner — Thu, 02 May 2013 08:28:00 +0200

Norská ropná společnost Statoil má v plánu uzavřít dohodu s ruskou těžební společností Rosněfť, aby získala přístup k arktické ropě v Barentsově moři.

V Norsku musí Statoil dodržovat velmi přísné zákony, které regulují těžbu ropy. Tato země si totiž svá moře udržuje čistá a nedovoluje těžit ropu v ledem pokrytých vodách.

Ovšem v Rusku platí jiná pravidla. Neexistuje zde dostatečná legislativa, která by tuto oblast a původní obyvatele chránila.

Rosněfť je znám jako nejšpinavější ropná společnost světa, která zdevastovala rozsáhlé oblasti Sibiře. Nyní by rád začal těžit i v arktickém šelfu. Chybí mu k tomu však potřebné technologie a finanční zdroje, a proto hledá spojence mezi západními společnostmi.

Této dohodě je třeba se postavit.

Přidejte se k naší petici „Arktida není na prodej!“, která apeluje na norského předsedu vlády, aby tomuto spojenectví zabránil.

Statoil musí dodržovat norské standardy všude tam, kde ropu těží.

Greenpeace vyráží do českých měst s ledním medvědem

rrogner — Mon, 29 Apr 2013 05:40:00 +0200

Praha, 29. dubna 2013 – Lední medvědice Paula navštíví s Greenpeace v rámci Arctic Tour 2013 během následujících dvou týdnů osm měst v Česku. Patronkou tohoto medvědího putování je herečka Klára Issová, která dnes provede Paulu pražskými ulicemi a bude pomáhat se získáváním podpisů pod petici za mezinárodní ochranu Arktidy. (1)

„Není třeba propadat panice, nejde o skutečného ledního medvěda. Ale je jako živý,“ směje se Klára Issová. „Být patronkou ledního medvěda se může zdát jako dobrá recese, ale jde o vážnou věc. Je potřeba, aby lidi věděli, co se v Arktidě děje, a mohli přidat svůj hlas proti její devastaci. Proto jsem tuhle kampaň Greenpeace podpořila už v loni, při jejím zahájení. I když se tam asi většina z nás nikdy nepodívá, je to i naše Arktida a je třeba ji chránit. Pro nás i pro budoucí generace.“

Medvědice Paula je symbolem mezinárodní kampaně Greenpeace za ochranu Arktidy. (2) Po celém světě pomáhá informovat veřejnost o akutní hrozbě, které domov skutečných ledních medvědů v současné době čelí. V důsledku změn klimatu dochází v Arktidě k obrovskému ubývání mořského ledu – v loni v září byla naměřena rekordní minimální hodnota. Odborníci předpovídají, že při stávajícím trendu bude do dvaceti let Arktida v letním období bez ledu. Těžební společnosti však tyto závažné změny polárního ekosystému nevnímají jako varování, ale jako příležitost, jak se dostat k dalším, dosud nedostupným zásobám ropy. A je to přitom právě spalování fosilních paliv, které Arktidu do této dramatické situace dostalo.

„Společnosti jako Shell, Gazprom či Statoil se snaží v Arktidě spustit ropnou horečku. Ovšem těžba v arktických vodách je nesmírně riskantní. Proto prosazujeme vyhlášení Arktidy za světovou přírodní rezervaci a zároveň zákaz těžební činnosti a průmyslového rybolovu v arktických vodách,“ vysvětluje Petr Kucka, koordinátor arktické kampaně v Greenpeace ČR. „Cílem letošní Arctic Tour po České republice je zapojit do této celosvětové kampaně co nejvíc lidí a ukázat politikům, že i lidem v srdci Evropy na budoucnosti Arktidy záleží,“ doplňuje.

V červnu loňského roku spustilo Greenpeace celosvětovou petici, kterou do dnešního dne podepsaly téměř 3 miliony lidí z celého světa. Z toho přes 24 000 jmen pochází z České republiky.

Výzvu za ochranu Arktidy je možné podepsat on-line na adrese www.savethearctic.org.

Poznámky pro editory:

(1) Dnes bude Klára Issová s Paulou na následujících místech v centru Prahy:

10:00 Karlův most u Malostranské mostecké věže

11:00 Smetanovo nábřeží

12:00 Kampa

Od 14. hodin pak bude pomáhat dobrovolníkům Greenpeace sbírat podpisy pod petici za záchranu Arktidy.

Medvědici Paulu můžete dále potkat na následujících místech:

- 30. 4. Brno - Česká - nám. Svobody (od 19:00 beseda o Arktidě)
- 1. 5. Olomouc – Horní náměstí (Ekologické dny Olomouc)
- 2. 5. Hradec Králové - Baťkovo náměstí
- 3. 5. Praha - Národní technická knihovna (NGO market)
- 6. 5. Plzeň - Smetanovy sady
- 7.- 8. 5. České Budějovice - Lannova třída
- 9. 5. Liberec - Náměstí Edvarda Beneše
- 10. 5. Ústí nad Labem – Mírové náměstí

(2) Jedná se o kostým pro dva lidi, který Greenpeace koupilo od londýnského národního divadla. Paula se okamžitě stala symbolem celosvětové kampaně za mezinárodní ochranu Arktidy. Letos již navštívila Slovensko a po České republice bude následovat např. Maďarsko, Rakousko, Slovinsko či Polsko. Podívejte se na videoklip s Paulou v Londýně.

(3) Cílem kampaně Greenpeace je vyhlášení světové rezervace pod záštitou OSN v neobydlené oblasti kolem severního pólu a zákaz těžební činnosti a průmyslového rybolovu v arktických vodách. Více o rizicích těžby ropy v arktické oblasti najdete zde: http://www.greenpeace.org/czech/Global/czech/P3/publikace/arctic/Rizika_a_dopady_tezby_v_Arktide_briefing.pdf

Kontakty:

Petr Kucka, koordinátor arktické kampaně Greenpeace ČR

e-mail: petr.kucka@greenpeace.org, tel.: 734 620 842

Lucie Jakešová, tisková mluvčí Greenpeace ČR

e-mail: lucie.jakesova@greenpeace.org, tel.: 603 443 140