CO2 a zvyšování globální teploty

Jenže všeho moc škodí. Různé plyny, ze kterých je atmosféra složena, mají různou schopnost odrážet tepelné záření zpátky na zem. Rovnováha ve složení těchto plynů vznikala milióny let. Pokud dojde v atmosféře ke zvýšení podílu některého z plynů, který brání vyzařování tepla, rovnováha je narušena a  teplota na Zemi začne stoupat. Je to jako přes svetr natáhnout ještě bundu, i když je vám už teplo.

Plynům které dokáží výrazněji odrážet teplo zpátky na zem, se říká skleníkové plyny. Pokud jejich množství v atmosféře naroste a  začne tudíž stoupat teplota,  nastává  skleníkový efekt. Nejdůležitějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO₂) - není sice nejsilnější, ale je ho v atmosféře nejvíc.

V 19. století začalo lidstvo intenzivně spalovat fosilní paliva a pumpovat do atmosféry desítky miliard tun oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Vědci odhadují, že koncentrace CO₂ v ovzduší je nyní o 30 % vyšší, než  před začátkem průmyslové revoluce.  Návrat k původnímu stavu bude trvat tisíce let,  i   kdybychom,  s vypouštěním CO₂ okamžitě přestali. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je nyní největší za posledních 420.000 let. Rychlost s jakou přibývá nemá obdoby od poslední doby ledové.

Podle souhrnné zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) z roku 2001 ”existují nové a přesvědčivější důkazy, že většina oteplení pozorovaného v posledních padesáti letech je způsobena lidskou činností.”

V průběhu dvacátého století došlo k nárůstu globální teploty o 0,6 ^oC. Do roku 2100 dojde podle IPPC k nárůstu globální teploty o dalších 1,4 – 5,8  ^oC. Připadá vám taková změna teploty neškodná?  Během doby ledové byla teplota o ”pouhých” 5 – 6 ^oC nižší než dnes.  Polovina Evropy tehdy byla pokryta kontinentálním ledovcem...