Jedním ze základních principů ekologického zemědělství je využívání přírodních procesů a postupů. Z tohoto důvodu nevyužívá ekologické zemědělství průmyslově vyráběné chemické látky v podobě pesticidů, průmyslových hnojiv nebo regulátorů růstu. V posledních letech se především na americkém kontinentu rozvíjí pěstování geneticky modifikovaných plodin, které vznikají cíleným přenosem genu zpravidla nepříbuzného organismu do struktury DNA cílové rostliny, tento přenos genu může probíhat pouze při aktivním zásahu člověka. To je jeden z hlavních důvodů, proč je podle nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství zakázáno používat GMO v ekologickém zemědělství. Některé výsledky odborných studií uvádí, že pěstování GMO ve skutečnosti zvyšuje spotřebu pesticidů a snižuje biodiverzitu prostředí. Důvodem zvýšení spotřeby pesticidů je rezistence na postřik, která se v průběhu let vytvořila u některých plevelných druhů, chemická likvidace těchto plevelných druhů vyžaduje stále vyšší dávky herbicidů nebo použití herbicidů s jinou účinnou látkou. Navíc snaha nadnárodních biotechnologických firem o zavádění GMO do zemědělské praxe má především komerční charakter, kdy hlavním cílem je firemní zisk. Nedůvěra odborné i laické veřejnosti k zavádění GMO do zemědělské praxe je za této situace pochopitelná.

     Ze států Afriky, Asie a Jižní Ameriky pěstují GM plodiny ty rozvojové země, které již není možné považovat za nejchudší státy ve smyslu např. států subsaharské Afriky. Pěstování GM plodin v současné době světový hlad neřeší, rozvojové země si k těmto potravinám nenašly důvěru a většinou odmítají jejich zásilku v rámci potravinové pomoci. K této situaci přispívá také finanční náročnost na nákup GM osiva ve spojení s příslušným pesticidem (např. Roundup Ready systém), na který zemědělci v rozvojových zemích nemají dostatek finančních prostředků. Na druhou stranu vyvíjí některé rozvojové země své národní biotechnologické programy na místní produkty (rýže, banány, papája, batáty). 
 

     Glosa: V ekologickém zemědělství je celosvětově zakázáno používat geneticky modifikované organismy 

1.3.1. Statistika pěstování GMO a ekologického zemědělství

     V roce 2003 se 99 % GMO komerčně pěstovalo pouze v 6 zemích světa, přičemž v USA se pěstovalo 63 % veškeré produkce. Podrobnosti ukazuje tabulka:

       

     Pěstování GMO podle jednotlivých plodin ukazuje tabulka, GM sója se pěstovala na 61 % výměry pěstovaných GM plodin.

       
 

     Z výše uvedených tabulek vyplývá, že pěstování GM plodin je dominantou Severní Ameriky, která tak zvyšuje svojí současnou nadprodukci potravin a dotovanými vývozy GM plodin (např. v rámci potravinové pomoci rozvojovým zemím) výrazně ovlivňuje trhy ostatních států. V USA není povinnost GMO označovat, takže ostatní státy nemají možnost (kromě finančně nákladných analýz) zjistit, zda jsou potraviny dovážené z USA geneticky modifikované. Také proto došlo ke zpřísnění pravidel pro mezinárodní obchod s GMO, dne 27. 2. 2004 byla v malajském Kuala Lumpur uzavřena dohoda 90 zemí světa, která požaduje po vývozcích GMO podrobné informace, které by umožnily dovozcům se rozhodnout, zda tyto produkty přijmou. Dohoda stanoví také rámec řešení možných problémů, včetně postupu při určování a vymáhání náhrad škod. Dohoda vznikla v rámci Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti, USA jako největší světový vývozce GMO se k této dohodě nepřipojil.

     Je zajímavé porovnat země s největší výměrou ekologického zemědělství a s největším podílem pěstování GMO. Státy jako USA, Brazílie nebo Argentina jsou na přední pozici v ekologickém zemědělství i v pěstování GMO. To je dáno mimo jiné i tím, že jde o státy s velkou rozlohou a je možné zde realizovat oba pěstební systémy, aniž by se vzájemně negativně ovlivňovaly. Naopak evropské státy se spíše soustředily na ekologické zemědělství, významnější podíl pěstování GMO má pouze Španělsko.  
 

1.3.2 Koexistence pěstování GMO a ekologického zemědělství

     GMO se komerčně pěstují již od roku 1994, ale až v roce 1999 vstoupila v platnost jednotná evropská legislativa (nařízení Rady 1804/1999), která zakázala výskyt GMO v produktech ekologického zemědělství. Tento zákaz platí pro bioprodukt, biopotravinu, krmiva i osiva. To, do jaké míry bude možné zaručit absenci výskytu GMO v produktech ekologického zemědělství záleží na tom, do jaké míry se rozšíří komerční pěstování GM plodin. V Kanadě se v současné době pěstuje geneticky modifikovaná řepka na takové výměře, že kvůli kontaminaci již není prakticky možné pěstovat řepku ekologicky! Ekologičtí zemědělci v Kanadě uvažují o podání žaloby na biotechnologické společnosti z důvodu zhroucení trhu s produkty ekologického zemědělství v důsledku kontaminace jejich produkce GMO a zároveň požadují zákaz uvádění do oběhu další GM plodiny, kterou má být GM pšenice. Na základě i těchto aktivit oznámila v květnu 2004 společnost Monsanto, že vzhledem k negativnímu postoji veřejnosti přerušuje své aktivity směřující k uvedení GM pšenice do oběhu.

     Od roku 1998 platilo v zemích EU pětileté moratorium na schvalování dalších GM plodin, nyní je postoj Evropské komise méně striktní. Během těchto pěti let také významně vzrostl význam ekologického zemědělství. Před povolením komerčního pěstování GM plodin je nezbytné vyřešit ochranu ekologického i konvečního zemědělství před kontaminací GMO. Proto vydala Evropská komise dne 23. července 2003 doporučení týkající se vytvoření národních strategií k zajištění koexistence GMO s konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Toto doporučení bylo prvním krokem ze strany Evropské komise k řešení zajištění ochrany ekologického zemědělství před kontaminací GMO.  

     Glosa: V současné době se hledá možnost koexistence ekologického zemědělství s pěstováním geneticky modifikovaných organismů 

     Z hlediska zemědělské praxe jsou důležité ty pasáže doporučení, které se týkají konkrétních faremních opatření pro zajištění koexistence. Mezi nejdůležitější části patří: 

Izolační vzdálenosti

     Izolační vzdáleností se rozumí vzdálenost mezi polem, na kterém je pěstována GM plodina a pozemky ekologického nebo konvenčního zemědělství. Izolační vzdálenost by měla být závislá na schopnosti křížitelnosti dané plodiny, pro cizosprašné rostliny (řepka, kukuřice) se vyžadují větší izolační vzdálenosti. Menší izolační vzdálenosti jsou možné u samosprašných rostlin a plodin, u kterých se nesklízejí semena (řepa, brambory). Izolační vzdálenosti ale pouze minimalizují přenos transgenu, nemohou zcela eliminovat výskyt GMO v ekologickém zemědělství a proto je nutné kombinovat izolační vzdálenosti s dalšími opatřeními. Mezi další opatření můžeme zařadit:

• pěstování odlišných druhů plodin,
• organizační opatření (zajištění různé doby kvetení a sklizně plodin),
• lapače pylu, bariéry přenosu pylu (křoviny, stromy),
• ošetření osiv, aby se zabránilo jejich smíchání, čištění sklízecích strojů, aby se předešlo neplánovanému šíření semen,
• oddělená doprava a  skladování.

 

     Spolupráce mezi sousedními farmami

Sousední farmy by se měly informovat především o:

• plánech výsevu plodin na příští rok,
• termínech výsevu, aby se zabránilo cizosprášení během kvetení,
• využití odrůd s různou dobou kvetení.

Pokud koordinují sousední zemědělci svoji činnost dobrovolnými úmluvami, mohou dosáhnout podstatného snížení nákladů spojených s oddělováním obou produkčních typů. 

Ačkoliv se doporučení týká vytvoření národních strategií pro zajištění koexistence, stále se diskutuje možnost jednotných pravidel pro koexistenci ve všech státech Evropské unie. Jednotná legislativa EU v současné době řeší:

• dohledatelnost GMO, od dubna 2004 platí nařízení Rady č. 1829/2003 a č. 1830/2003, které požadují značení materiálu, který obsahuje více než 0,9 % GMO složky. Tato povinnost platí např. i pro krmiva nebo oleje. Každý GMO má vlastní označení, tzv. JIK (jednotný identifikační kód), aby bylo možné tento GMO identifikovat v průběhu celého produkčního nebo výrobního procesu.

 

• výskyt GMO v produktech ekologického zemědělství. V současné době platí nulová tolerance GMO v ekologickém zemědělství, která je dána nařízením Rady 1804/99. Jakákoliv změna této nulové tolerance je proto vázána na změnu tohoto nařízení.

 

   Německo a Dánsko již připravily návrhy zákonů ke koexistenci (v Dánsku již tento zákon vešel v platnost), ČR připravuje na ministerstvu zemědělství metodiku ke koexistenci. Ať už budou zavedena jednotná pravidla pro všechny státy EU, nebo národní pravidla, je zřejmé, že pravidla koexistence budou obsahovat především tato opatření:

• již zmíněné izolační vzdálenosti a spolupráci mezi sousedními farmáři,
• vytvoření registru půdy s pěstováním GM plodin, místa pěstování je nutné hlásit do registru s dostatečným časovým předstihem, aby se mohl např. v blízkosti hospodařící ekologický zemědělec rozhodnout, že bude pěstovat jinou plodinu,
• metodiky pěstování jednotlivých GM plodin,
• odpovědnost za škody, dánský zákon počítá např. s vytvořením finančního fondu na krytí škod při kontaminaci produktů ekologického zemědělství, do kterého bude přispívat každý pěstitel GM plodiny poplatkem za každý hektar pěstované GM plodiny,

dále by bylo žádoucí zavést sankce za neplnění podmínek koexistence, popř. vzdělávací kurzy pro pěstitele GM plodin. 

     Vyřešení otázky koexistence je v současné době velmi aktuální, protože dne 8.9.2004 rozhodla Evropská komise o zapsání 17 odrůd geneticky modifikované kukuřice MON 810 do Společného katalogu odrůd a druhů zemědělských plodin, a to za situace, kdy většina členských zemí EU neměla stanovena pravidla pro zajištění koexistence. Z tohoto důvodu připravilo MZe národní pravidla pro koexistenci, která budou platit již pro GM kukuřici zasetou v roce 2005. Tato pravidla vychází především z výše zmíněného doporučení Evropské komise. Mezi hlavní body národních pravidel pro koexistenci GM plodin s ekologickým zemědělstvím patří:

• izolační vzdálenost mezi pozemky s ekologicky pěstovanou kukuřicí a pozemky s GM kukuřicí (při obsevu GM kukuřice konvenční kukuřicí může být tato izolační vzdálenost snížena),
• ohlašovací povinnost pro každého zemědělce, který se rozhodne pěstovat GM plodinu, nahlásit v dostatečném časovém předstihu před plánovaným vysetím GM plodiny místa pěstování a výměru těchto pozemků; obdobnou povinnost má i ekologický zemědělec,
• povinnost každého zemědělce, který se rozhodne pěstovat GM plodinu, informovat o tomto záměru sousední zemědělce, je upřednostňována vzájemná dohoda mezi zemědělci,
• povinnost každého zemědělce pěstujícího GM plodiny uchovávat záznamy o jejich pěstování (identifikace pozemku, informace o dodavateli GM osiva, údaje o transportu GM plodiny atd.) a také povinnost GM plodiny označovat a umožnit tak jejich dohledatelnost při další distribuci,
• v případě porušení pravidel koexistence bude finančně postižen ten zemědělec, který tato pravidla poruší.

 

     Glosa: Evropská komise dne 8.9.2004 rozhodla o povolení komerčního pěstování  17 odrůd GM kukuřice ve všech členských státech EU za situace, kdy většina členských států neměla zpracována národní pravidla pro koexistenci. 

     Zajištění koexistence v ČR je důležité také vzhledem k naplňování cílů dokumentu „Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010“, který byl dne 17.3.2004 přijat vládou ČR (více informací k Akčnímu plánu je v kapitole „Akční plány rozvoje ekologického zemědělství v Evropě a v ČR“).  Podle tohoto plánu je jednou z priorit posílení důvěry spotřebitele v ekologické zemědělství a biopotraviny, kdy je důležité zajistit absenci geneticky modifikovaných organismů v ekologickém zemědělství, v opačném případě bude důvěra spotřebitelů ztrácena. Spotřebitelé ve většině případů odmítají geneticky modifikované potraviny konzumovat a požadují jejich značení. Lze předpokládat, že z tohoto důvodu budou mít na trhu komparativní výhodu právě biopotraviny, které spotřebitelé vyhledávají také proto, že neobsahují GMO.