Toxický obchod

Místo toho, aby rozvojové státy obdržely čisté technologie, často spíše obdrží toxický odpad, produkty a technologie.

V současnosti se v rámci obchodu s toxickým odpadem zaměřujeme na vývoz starých kontaminovaných lodí do Asie za účelem rozebrání.

Takový obchod je amorální a zničující pro životní prostředí i lidi v zemích, kde odpad končí. Brání také vyspělým zemím, aby hledaly skutečná řešení problémů s toxickým odpadem a formovaly budoucí trhy pro vhodnější technologie a výrobky.

Nejkřiklavější zločinem je vývoz toxického odpadu z rozvinutých zemí do zemí rozvojových. Greenpeace usilovalo o zákaz tohoto obchodu a úspěch se dostavil v podobě smlouvy, která se nazývá Basilejská úmluva.

Úmluva vstoupila v platnost v roce 1992, ale byla velmi křehká. V roce 1994 se unikátní koalice rozvojových států a některých států východní a západní Evropy společně s Greenpeace dohodla na opatření, který  vešlo ve známost jako Basilejský zákaz (Basel ban).

Zákaz se stal právně závazným v roce 1998 a postavil tak mimo zákon vývoz toxického odpadu do rozvojových zemí. Greenpeace dnes vede kampaň, aby:

• Vlády a společnosti neobcházely tento zákaz podobnými praktikami jako je rozebírání starých lodí

• Došlo k zastavení výroby a obchodu s toxickými látkami, jakými jsou  například  látky ze seznamu   Environmentální programu OSN - tzv. špinavý tucet (seznam dvanácti nejvíce toxických persistentních polutantů) a

• Propaguje čistou výrobu a zastavení toxických technologií jako je spalování.