V Asii se ve velmi primitivních podmínkách provádí základní recyklace, která způsobuje nejen environmentální problémy, ale vážně ohrožuje i zdraví recyklačních pracovníků.

I v takových regionech, jako je například Evropská unie, kde platí přísná pravidla pro nakládání s odpadem, chybějí informace o osudu 75% vyprodukovaného elektroodpadu. V USA se „ztrácí“ dokonce 80% i více.

V nově industrializovaných zemích je skoro nemožné odhadnout objem elektronického odpadu,  který se vyhne řádnému zpracování. Dostupné informace z Indie uvádějí, že až 99% místního i dovezeného odpadu, 143 tisíc tun ročně, směřuje mimo oficiální zpracovatele nebo je jednoduše vyhozeno na skládku.

„Jsou to právě pracovníci na asijských skládkách elektroodpadu, které toxické látky v elektronice postihují nejvíce. Jsou vystaveni koktejlu toxických chemikálií, když výrobky rozlamují na části a dále zpracovávají. Navíc znečišťují půdu, vodu i vzduch i v okolí (2),“ podotkl Martin Hojsík z Greenpeace International.“ Objem staré elektroniky narůstá geometrickou řadou, stejně jak rychle se zvyšuje spotřeba těchto výrobků (3).“

Údaje od čtyř výrobců PC, kteří již aktivně provozují systém zpětného odběru a recyklace, napovídají, že pouze 10% výrobků jejich vlastních značek bylo recyklováno. Údaje pro mobilní telefony jsou ještě méně příznivé, jen 2-3%  byly recyklovány.

„Skutečnost je taková, že nemůžeme s jistotou říci, co se děje s elektronickým odpadem v okamžiku, kdy se vyhne řádnému zpracování. Proto se musí výrobci více snažit shromažďovat a odpovědně recyklovat elektronický odpad, zavést dobrovolný program zpětného odběru a odstranit toxické látky z výrobků, aby usnadnili jejich recyklaci,“ doplnil Hojsík. „Toto je jediná cesta, která zabezpečí, že příliv nebezpečného toxického odpadu bude zastaven a nelegální tok elektronického odpadu neskončí na něčím dvorku.“