Stránka - 15 září, 2009
Bourání dalších obcí, jejichž obyvatelé mají tu smůlu, že se pod jejich domem se nalézá uhelná sloj, zamezila v roce 1991 vláda schválením tzv. územních ekologických limitů. Limity nechrání jen vesnice a města, ale i cenné dochované části podkrušnohorské přírody a památky.
Jak by pokračovala těžba po prolomení limitů?
Limity jsou hranicí, za kterou rypadla nesmějí. Je pochopitelné, že uhelnému průmyslu jejich existence vadila od samého počátku. Po privatizaci Mostecké uhelné,a.s. začali její noví vlastníci lobovat za prolomení limitů a rozšíření velkodolu ČSA..V této lokalitě chrání limity před zničením právě Horní Jiřetín a Černice se dvěma tisíci obyvateli, dále významné nadregionální biocentrum tvořené přirozenými bučinami na úpatí Krušných hor a také zámek Jezeří, známou dominantu této části Podkrušnohoří.
Obrovský vliv, který měl uhelný průmysl na politiku za minulého režimu, se bohužel v posledních letech obnovuje. Dlouholeté úsilí uhlobaronů loni slavilo dílčí úspěch. Politici, zejména regionální představitelé ČSSD a KSČM, ale i ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (ODS) začali tvrdit, že prolomení limitů je nutné pro zajištění energetické soběstačnosti země.
Budoucí oběti těžby?
Občané Černic a Horního Jiřetína svoji vesnici opustit nechtějí a jednat o prodeji svých domovů s Mosteckou uhelnou kategoricky odmítají. Paní Hana Čermáková z Horního Jiřetína je jedním z nich:
"Kvůli uhlí jsem se v životě musela stěhovat už třikrát. Postupně jsem bydlela v Mostě, Janově u Litvínova a Dolním Jiřetíně. Staré město Most a Dolní Jiřetín ustoupily dolu, Janov zbourali a postavili místo něj paneláky pro lidi z dalších vystěhovaných vesnic. Teď by mě chtěli vyhnat počtvrté. Mám strach, co s námi bude a často se mi vrací vzpomínky na minulá stěhování. V poslední době jsem prodělala několik mozkových příhod a chodím o francouzské holi. Svůj boj o náš domov ale určitě nevzdám."